Deník nymfomanky

"Vím, že on i ostatní chlapi mě chtějí jen kvůli sexu. To se mi líbí. Ale bolí mě to!" Tak fajn. Obsah tohoto deníčku měl zůstat utajen veřejnosti, ale nestalo se tak. Z tohoto důvodu jsem nebyl ušetřen podobně pitomých frází, které vyplňovaly mezery mezi pravidelným hekáním. Deník nymfomanky jsem přesto dočetl až do konce a za tento nadlidský výkon si dávám hvězdičku. (26.01.2016)

Romantika pri sviečkach, negližé, voňavý kúpeľ, fľaša perlivého, večera a na záver šukací maratón s hitparádou polôh, že aj mníška by podpísala reverz na celibát. Nie však v tomto filme... Hlavná protagonistka keby mohla, znesvätila by aj syfilis či HIV pozitívnu záchodovú kefu a intimitou manifestovala vlastnú neexistenciu decentnej zhýralosti. Semeno dekadencie umocňovala tuposťou životných rozhodnutí a nad odpad to vytiahol iba vcelku filozoficky potešiteľný epilóg. No hnus velebnosti! To už aj porno pre pamätníkov oplýva poetickejším rozmerom. 1 a 1/2* (13.01.2017)

Kinematografický model současné společnosti, který polemizuje o morálních hodnotách a vnitřním démonu žen postižených nymfomanií. Není přítomen žádný ušlápnutý ňouma, který zčervená při pohledu na rozinku, protože připomíná bradavku. Kdepak. Film je prošpikován drsnými, udělanými týpky, kteří v kalhotách skrývají macaté pyje o velikostech kyje, impotence je pro ně sprosté slovo, perpetuum mobile je proti jejich výdrži neefektivní břídil a na svý péra musí mít zbroják. A pak tu máme jednu obludnou urostlou Španělku, která umí na povel z klína vyprýštit gejzír aromatických šťáv a svoji fialovú broskvičku má kontinuálně připravenou pro kokoty nejrozličnějších velikostí, národností a nemocí. A když pět minut od poslední mrdačky není po ruce žádný Abdul Syfilis, dá holt za vděk hovny čpícím bezďákem u nejbližšího kiosku. Chudinka Val, nikdy ji nikdo nepochopí a ona přitom tak moc touží po lásce a porozumění a vydává se na strastiplnou cestu za duševním klidem. Obávám se však, že stihne dorazit pouze k příjezdovce, kde vošuká všechno, od plotu, přes trpajzlíka, až po zahradní hadici a zdechne u pangejtu na vyčerpání. (03.02.2014)

Nymfomanii si vymysleli muži, aby se ženy cítily viny,když překročí pravidla. Takový deníček bych si s chutí přečetla. Narozdíl od jiných, kteří si hrají na puritány a hází tu odpady filmu, který si to nezaslouží. Je to takové soft porno, ale o mnoho zábavnější než to vaše "umělecké" Shame. Celé to mělo nějaký příběh a občas se to snažilo být až směšně filosofické, ale i tak mě bavilo poslouchat Valeriino hloubání. Chápu, že tady asi hodně lidem vadí ta skutečnost, že tenhle film není o žádné chudince z ulice, která šla nedobrovolně prodávat své tělo, je to o víceméně vyrovnané ženě, která jde dělat prostitutku jednoduše z toho důvodu, že ji to baví. Mně ten nápad připadá zajímavý, i když hlavní představitelka se do role nymfomanky a prostitutky teda vůbec nehodila. Nejen, že nebyla ani moc hezká, ale celkově jí role prostě nesedla. Navíc myslím, že kdyby tohle natočili Američani, bylo by to určitě koukatelnější. Takhle jen 3*. (29.08.2012)

Promarněný potenciál. Úvodem předesílám: jsem šťastnej jako blecha za ženy, které rády poznávají tělem, nemají nikdy dost a jdou i s těmi, kteří se jim ani moc nelíbí. To ale neznamená, že mile promiskuitní baba nemůže být kráva. Lecos svádí k podezření, že autorkou předlohy je * kulantně řečeno * extrémně nevyzrálá osoba, jejíž komplexnost se střídáním sexuálních partnerů zdaleka nevyčerpává. Jistě - to se dá u excentrické osobnosti předpokládat. Stravitelné by to bylo ale jen tehdy, kdyby se vůči předloze autoři vymezili kritičtěji, nepracovali s "deníkem" jako objektivním dokumentem, v němž očima hrdinky překvapeně seznáváme, že okamžitě se zamilovávající muži jsou podezřelí a labilní a že práce v bordelu má i své stinné stránky. Jednorozměrné postavy můžu, zprvu úžasných, posléze prasáků, bezděky napovídají, že to mohlo být celé i trochu jinak... Kdyby Vás napadlo, že bychom mohli mezi řádky a jednotlivými píchačkami na fenomén nymfomanie a promiskuity vrhnout nějaké nové světlo, tak - ne. Jestliže pro Vás tedy nejsou objevná moudra o nedostatku lásky a to, že promiskuitní žena nezískává stejný společenský kredit jako promiskuitní muž. Belle de jour light resp. zero. Útěchu mi zbývalo hledat v prasečinkách. Ani tady se neurodilo, přinejmenším co do kvality ne. Buchta se masíruje nepřetržitě, ale erotická atmosféra je řídká jako stolice po kilogramu hroznového vína a prezentuje se výhradně v playboyovsky zpomalných, rozostřených etudách polévání se různými druhy chlastu ve vaně, vedle vany a na hajzlíku, které nemají s mojí představou výbojů maniakálního puzení k sexu nic společného. Možná jsem zaujatý a nakloněný nevnímat hlavní hrdinku kladně v žádném směru [a jednoho by mohlo napadnout, že si obrázek osoby dokresluji na základě vyloženě falických duševních charakteristik], ale ke všem výše uvedeným podezřením mám ještě jedno navíc - totiž že hrdinka se svými špičatými rameny, ostrými rysy a nulovými prsíčky vypadá jako ne moc hezkej tranďák. Hvězdičku k dobru spíš než za konec, který je alespoň v mých očích méně happy-endem, než jak si ho autoři asi přáli mít, uděluji za odvahu v současném hyper-konformním světě uznat promiskuitu jako legitimní strategii [byť podpořenou přiblblými argumenty]. Snad nám co nevidět otevře oči Trier. (09.03.2013)