Agnus dei

MEGASPOILER!! 1. Hlboko si vážim všetkých, čo žijú zasvätene a mrzí ma, keď vidím, že opúšťajú, či už zo subjektívnych alebo objektívnych dôvodov, regulu alebo rovno kláštor. 2. Vadí mi, keď je ubližované zasväteným osobám. 3. Vadí mi idea, že človek je užitočnejší v civile ako v kláštore a to nám tento film kladie ako kľúčovú otázku (komunistka Matilda by mníškam nepomohla, ak by sama bola mníškou, lebo by nevyštudovala medicínu). Žiadna abatyša by sa takto nezachovala a pokiaľ predsa áno, musela by byť suspendovaná spolusestrami z funkcie, pretože tak hovorí kánonické právo. Zaujímalo by ma, koľko z filmu bola čistá pravda a čo upravili kvôli scenáru. Z kontemplatívneho kláštora sa nestane z noci do rána detský domov. Nie bez toho, aby sa niekto pýtal a pátral, prečo sa tak stalo. Tento film bol evidentne natočený, aby diváka prešvedčil o relatívnosti života. (26.09.2016)

Stará známa vec, že Rusi sa pri oslobodzovaní správali horšie ako Nemci na ústupe. A taký ruský mužik v kláštore musel byť pre mníšky hotová pohroma... Spočiatku ma dej moc neoslovil, naviac celý film sa tiahne pomalším tempom, avšak asi tak od polovice a hlavne k záveru sa mi začalo pozdávať, kam sa začal príbeh uberať a ako sa nakoniec uzavrel, takže som bol spokojný ako po obsahovej tak aj po pocitovej stránke. A hlavne snímok disponuje peknou kamerou (páčil sa mi aj farebný filter) ako aj slušnou atmosférou. Príjemné prekvapenie. 75/100 (13.10.2016)

Keď k nám konečne prišlo udatné vojsko opitých saldatov, ktorým sa akoby zázrakom v sovietskej armáde podarilo prežiť a zozadu ich neodstrelil vlastný dôstojník za to, že urobili krok späť, ako fúzatý psychopat Stalin vo svojom výnose prikázal, začali Európu "oslobodzovať". A oslobodzovali ju veru statočne. Len v Berlíne za prvý týždeň v sovietskej zóne hlásili cca 2 milióny znásilnených žien. Či starenka, či mníška, prefajčenému vodkárovi to jedno. To nebol žiadny Puškin či Dostojevskij, to bol proste rabovač a násilník, že aj u nás stará generácia spomínala, že Nemci boli 100 krát slušnejší než páchnucí boľševici z východu. Každopádne film sa s tak silnou témou nepopasoval dostatočne. Mal na viac, tá emócia, ktorá z toho šla a tie osudy novorodencov, to malo byť určite predstavené silnejším spôsobom, rovnako tak znásilnenia a poroba, potupa od tých vulgárnych alkoholikov. Najsilnejšia tu tak nakoniec bola záverečná skvelá hudba On the Nature of Daylight od Maxa Richtera, ktorá sa už objavila v niekoľkých filmoch vrátane Prekliateho ostrova či Disconnect. (31.10.2022)

Ačkoliv takové prcání jeptišek musí být pěkný opruz, asi něco jako těch sedmdesát nemotorných panen, kvůli nimž se muslimáčtí milovníci tak rádi rozprskávaj na veřejných prostranstvích, „hrdinní osvoboditelé“ naložení v samohonce suchými benediktýnskými betmeny s bobry po pupek rozhodně nepohrdnou a s gustem vykropí klauzuru celému Godhemu. Půlka dormitáře pak poskvrněně počne pravoslavné Ježíše a abatyše má syfla. Docela škoda, že film začíná až po tom slavném prznění, kdy už maj holky alergii na svíčky a na kolech zpátky sedla, mohla to být pětková záležitost. Takto jde jen o vcelku solidně atmosférické, místy hypnotické (zív) rozpaky vypláchlých nevěstek Kristových, co tomu řekne Fousatej strejc, až jim jednoho dne při vstupu do stratosféry udělá svatý Petr prohlídku tělesných dutin a zjistí, že jim bez odporu narve dva nenechavé prsty až k děložnímu čípku. (06.01.2017)

Hodně silné téma, které má potenciál na silný příběh. Fontaine si s ním poradila se ctí, přesto to občas trochu dře. Celý film asi nejvíc zabíjí jeho monotónnost, chybí mu zásadní dějový oblouk, protože po pár minutách se točí pouze kolem rození jednotlivých jeptišek, které je víceméně pořád stejné. Moc tomu nepomáhá ani extrémně pomalé tempo, které by někdy potřebovalo malinko zrychlit. Také ústřední konflikt mezi mladou sestřičkou a abatyší kláštera není úplně vytěžen a překvapivě dost vyšumí. Chápu, že Fontaine chtěla historii zachytit asi věrně, nicméně v rámci atraktivity a zajímavosti možná mohlo dojít ke střetu některé z jeptišek s abatyší (nebo ostatními jeptiškami). Každopádně tu ale nechybí potřebná atmosféra izolovaného světa kláštera, nejistoty končící války a také určitého strachu z nevyzpytatelného chování všech vojáků. Prvotřídní jsou též herecké výkony, mezi nimiž vyniká Lou de Laage, která je výborně civilní a v tom nejlepším slova smyslu nenápadná, i ostatní představitelky jeptišek jsou ale fantastické. Mezi všemožnými povrchními hollywoodskými kousky je Agnus Dei příjemným evropským osvěžením, které reflektuje bolestivou problematiku, jen je škoda, že autorka nešla trochu víc na dřeň a nevyčerpala úplný potenciál. 70 % (01.10.2017)