Galimatyáš

Galimatyáš je pěkný mišmaš. Spousta nápadů, ale nulová efektivita. Navíc si k tomu připočtěte spoustu nevysvětlených podivností (žvatlání a složité luskání prsty) a strašně složitou zápletku, jejíž děj nemá mnohdy opodstatnění a nedokáže se před divákem obhájit. Tlupa podivných bezdomovců kuje pikle proti zbrojařských firmám. Zní to absudrně, ale film paradoxně je zcela přízemní, a tím pádem i celkem nudný. Místní nekritické hodnocení mě zas jednou uvádí v mdloby. (26.11.2009)

Galimatyáš je naprosto dokonalý název pro tento mix scén zavánějících genialitou, okamžiků neobratně se potácejících na hraně trapnosti a v podstatě čehokoli dalšího. Bez nutnosti každodenního humánního mučení na Guantánamu se přiznávám k tomu, že ty tři hvězdy jsou výrazem mé hodnotící bezradnosti. (12.07.2011)

Ha :) tak Jean-Pierre Jeunet když má točit "obyčejné" lidi v "obyčejné" Paříži, tak s každým dalším filmem je to víc a víc na hlavu a zatím největší zásek se mu podařil právě tadyhle s příběhem smolaře Bazila, který se poflakuje ve videopujčovně, dokud z něj ale nešťastná náhoda neudělá bezďáka. Od začátku tam sype jeden fórek za druhým a všechny úplně střelené, protože Bazil sám je hrozně komická postava v úplně absurdních situacích, které ale řeší úplně nečekaně vtipně, jako třeba když si potřebuje přivydělat pár drobáků v metru. Jenže Bazil na to není nakonec sám, protože se seznámí s celou partou takových podobných vtipných existencí a s nimi jednoho dne začnou realizovat Bazilův plán jak se pomstít zlotřilým společnostem, které Bazila dohnaly do sirotčince a vůbec jejich vinou se celý tenhle kolotoč odstartoval. V tomhle filmu jsou ty nejulítlejší Jeunetovy vtipy vůbec a hlavně celé je to v pro Jeuneta úplně novém stylu špionážní komedie s Bazilem a jeho partou, která vymýšlí takový triky, že to by člověk fakt nečekal :). K tomu jsou vybraní správní herci a hlavně jejich postavy a vtipy jsou výborně napsané a navíc takovou směsku cirkusáků ve stylu "Hodněkrát jsem seděl v base, tak mi říkají Basák" člověk jinde neuvidí. K tomu všemu ještě taková ta tradiční hudba a Jeunetovské obrazové filtry s výraznou žlutou, hnědou a zelenou, že všechno vypadá hrozně jetě až by to mohlo fungovat jako prequel k Delikatesám. Tenhle film má prostě všechno včetně úplně geniálního plánu v pravém špionském stylu a dokonce to má i takový maličko prvoplánový ale zas ne úplně násilně nastrčený přesah, ve kterém závěr působí jako silná rozsekávka, ale zároveň to prostě mělo předpoklady k tomu, abych u toho brečela smíchy, což se nestalo a smála jsem se jen normálně, takže tomu pro jistotu zatím dám jen čtyřku. :) Každopádně je to super. :) (04.02.2011)

Takto vypadá v mých myšlenkách typický francouzský film - trochu netradiční, avšak lze najít mnoho podobných snímků, především francouzských a často se stejnými jmény v tvůrčím týmu (ano, první co Vás napadne, tohle je film J-P Jeuneta, který světu dal Delikatesy a Amélii, především u druhého filmu mnoho lidí "objevilo" Francii), mile komický, ovšem nečekejte zábavu k popukání, plný zvláštních postav, většinou na okraji společnosti, kteří jsou něčím speciální, často mají umělecké sklny, stejně jako celý snímek se snaží tvářit jako "nadupaná umělecká perla". Ano, umělecký, to je to slovo, která charakterizuje Galimatyáš perfektně. Někdy až moc umělecký na úkor diváka, jindy tak akorát. (31.05.2011)

Z môjho uhla pohľadu, čiže z vtáčej perspektívy, sú Jeunetove devätnásťročné Delikatesy dodnes samotným Juenetom neprekonané a na svoj rok narodenia sú skutočnou lahôdkou. Zjedol som síce aj štvrtých Votrelcov a Améliu hodnotím ako jednoznačný krok vpred, no dnešný Galimatiáš určite nie je odsúdený na úspech. Na bezdomovcov príliš mnoho akcie reznuté pantomímou. No jednoducho galimatiáš. (25.08.2010)