Ježíš je normální!

A do...pr...de...le... tohle myslí vážně? Upřímně jsem trošku v šoku, já si naivně myslel, že postávající, do mikrofonu křičící podivíni, vykřikující Halelujah atd. jsou jen "za mořem" a světe div se, u nás je to v podstatě stejné?! Evoluce je podle nich blbost, hehe, ale jak je vidět, tak i samotná církev prošla vývojem. Za pár let budou nosit kazatelé barevné nátělníky s čísly basketbalových hráču a mše bude začínat větou: " Dj, spin that shit." Hrozný dokument (obsahem i zpracováním). (30.10.2009)

Podívá-li se na tento dokument soudný člověk, nebude moc chápat, co dokáže lidi takhle zblbnout, že naslouchají vyšinutým fanatikům. Určitě se naštve, když uvidí, jak se manipuluje s dětmi. A nakonec bude zklamaný, že se mu dostalo jen velmi povrchního pohledu na dost závažné téma. Škoda, že se do toho režisérka nedokázala pořádně ponořit. (03.12.2010)

Fanatik je fanatik, a je úplně fuk, čemu věří. A film o fanatikovi musí být tímto šílenstvím nutně poznamenaný a naplněný, jinak je to sračka. A když se z fanatika stane bývalý fanatik a o bývalých spolufanaticích natočí film, který není ani fanaticky souhlasný, ani fanaticky odmítavý, dokonce ani fanaticky zesměšňující, pořád je to jen jako. Ani ryba, ani rak, ani píča, ani pták. Prostě na hovno, Ježíš, neježíš! (04.05.2010)

Tento komentář rozdělím do dvou částí a ke každé se vyjádřím zvlášť. Ta první se bude týkat mého názoru na uskupení typu Hnutí víry. Normálně na čistě filmovém portálu ČSFD nedávám nijak detailně najevo své emoce související s některými společenskýmu jevy, ale v tomto případě činím výjimku, protože svým specifickým způsobem na mě udělal tento "dokument" (uvozovky vysvětlím později) silný dojem. Tak tedy především... křesťanství se mi hnusí v jakékoliv podobě. Existuje mnoho důvodů, proč je mi odporné, a není třeba ony důvody hluboce rozebírat. Avšak v případě Hnutí víry vystoupala míra mého zhnusení vrcholu. Nemám ráda manipulativní styl prezentace křesťanství, nemám ráda jakékoliv vnucování víry (zvláště pak dětem), nesnáším tupý fanatismus kdy ovečky dané církve zaslepeně řvou aleluja za doprovodu primitivních písniček s ještě primitivnějšími texty. U tohoto dokumentu jsem prožívala vyloženě fyzický pocit hnusu a trapnosti. Nejsilněji pak na mě působily scény, kde malý chlapeček dostane jakýsi brečivý psycho-záchvat za nadšeného povzbuzování kazatelky a který později vysvětluje jako setkání s Ježíšem. Upřímně mě to děsilo, stejně jako něco ne nepodobné epileptickým záchvatům v podání návštěvníků "léčivé" seance s podivným uřvaným pastorem. Opravdu mě to děsí a ačkoliv nikomu neupírám právo na víru (byť se mi může zdát sebestupidnější), tohle mi opravdu nepřijde normální. A k pitomcům z Anděla se snad nebudu ani vyjadřovat. Jeden čas jsem pracovala v knihkupectví, před kterým vyhrávali, a některé směny byly díky nim takřka k nesnesení. Tolik můj hate, přejděme k dokumentu jako takovému... i když o dokumentu se tak docela mluvit nedá. Já osobně jsem docela náročná ohledně svých požadavků, co se dokumentů týče. Dokumentární forma má dle mého názoru pojmout mnohem více, než že jenom zobrazí nějaké záběry. Zvláště pokud se to týká určitého společenského jevu, měla by být nabídnuta polemika nad tématem, jeho hlubší rozbor, rozhovory s dokumentovanou skupinou lidí, event. názor nějakého odborníka, v tomto případě například religionisty. Zkrátka dát aspoň částečně odpověď na otázky, které divákovi po shlédnutí záběrů vyvstanou v mysli. Všechno toto nám Nvotová nabídla v míře malé nebo žádné. Natočit setkání její bývalé náboženské třídy v diskuzi s bývalým učitelem, přidat záběry ze setkání jedné sekty a poskládat to dohromady ještě neznamená vytvořit kvalitní dokument. (23.05.2013)

Neexistuje žádná správná církev pro opravdové křesťanství. Přesvědčených křesťanů je samozřejmě hodně, nejhorší jsou ale ti dogmatici slova, kteří nejsou s to se ani správně vyjádřit, na všechno mají přesný výklad a názor a tu svoji arogantní pravdu ("to je prostě fakt") možná proto každou pochybnost či cestu, která se neshoduje s tím co je v bibli naprosto odsuzují a přejí jí zatracení. Pokud je víra slepá, není jí pomocí a všichni ti, kteří ji následují, skončí ve svém vlastním soukromém pekle. Z tohoto tématu se film točí vlastně sám, Nvotová tomu přes své mládí ale určitě neublížila, hlavně sestřihané je to dobře, možná je jen škoda, že rozhovor bývalých žáků s jejich učitelem (dogmatik jako blázen) je do velké míry ovlivněn tím, že si jej pamatují jako velkou autoritu a nedovolí si v debatě s ním dojít někam dál, kam by se většina z nich možná ráda vydala. Jinak se celý film zaměřuje pouze a jedině na zdokumentování průběhu akcí Hnutí víry, kteréžto boží slovo šíří zejména výkřiky typu "haleluja, bůh je totálně dobrej", omletými frázemi a pohanskými rituály, které u většiny přítomných (bohužel zejména dětí) navozuje trans (fyziologicky je docela jednoduché dostat člověka do transu) - pomocí kterého se snaží subjektům vnuknout to, že jsou v přímém styku s bohem --- to je samozřejmě jednoduché, není třeba nic velmi vysvětlovat, každému je dopřán určitý nadpozemský zážitek, který při troše dobré manipulace zastane více než tisíc slov. Hlavně že se moc nepřemýšlí, víra je silná, stojí za ní vlastní zážitek --- ale dohromady je to naprosto prázdné a kromě odvahy a krátkodobého dobrého pocitu to člověku nic nepřinese, možná později jen zklamání, deziluzi, neurózy - je to jedna velká LEŽ. 8/10 (poměrně vysoké hodnocení dávám za intenzivní příležitost si zapřemýšlet) PS: po shlédnutí dokumentu Jesus Camp snižuju hodnocení na 6,5/10 - viditelně to jde i líp (18.01.2009)