Ulovit miliardáře

nemůžu si pomoct,ale ačkoliv sem dle kritik očekával těžký průser,jsem nakonec poměrně překvapen.Mám rád Vorla,mám rád jeho místy přeťáplou stylizaci a mám rád 90% herců,kteří se v Miliardářovi objeví.Je pravda,že některé výkony sou na hranici (někdy za hranicí) karikatury (Šteindler),nebo snesitelnosti (Sedláková),ale jako celek se mi Miliardář poměrně líbil.Nejsmutnější tak na konec je fakt,že podobná zvěrstva se v reálu opravdu dějí... (20.03.2010)

Těžko uvěřit, že člověk, který stojí za filmem nazvaným Kouř, natočí takovou splácaninu, jakou je Ulovit miliardáře. Jestliže v Kouři absurdita a afektovanost funguje bravurně, tady vše vyznívá spíše trapně. Zhruba chápu, co se Vorel snažil říct, ale tentokrát se sekl nehorázně. Pokud jde o herce, Matonohu jsem nikdy neměl příliš rád, zato Esterka je fajn. Ovšem za nápad obsadit Jiřího Mádla by se někdo měl houpat za koule v průvanu. (573., srpen 2010) (09.08.2010)

Malo to pár vtipných momentov (Pár berte doslova.. 2) Napríklad nastraženie pasce malým cigáňom, no ináč je to hrôza akú dokáže uzrieť svetlo sveta iba u našich susedov (mi na tom nie sme o nič lepšie) No, oproti babovřeskom a kameňákom to bolo podstatne menej trápne, takže prihodím jednu hviezdu aby sa nepovedalo. (17.12.2018)

ULOVIT MILIARDÁŘE není "drzkou komedií", jak hlásá křiklavý plakát a prohlašuje režisér a scénárista Tomáš Vorel, nýbrž po T.M.A., KLÍČKU a HODINU NEVÍŠ již čtvrtým (!) letošním exploitationem. Bulvárním způsobem se oslovuje potenciální divák propagací (křiklavý plakát, okázalé autorské prohlášení na oficiálních stránkách, vulgarity v upoutávkách a politická nekorektnost názvů skladeb na soundtracku) i ten konkrétní v kinosále (plakátové podávání problémů polistopadové společnosti, postavy jsou karikované figurky, vše je expresivní - od herectví po řešení mizanscény, obrazově se rozvíjí estetika ošklivosti, všudypřítomná snaha šokovat lacinými prostředky). Problém bych tak neviděl ve zvolené stylizaci, ale v neschopnosti naplnit žánrové požadavky, zatímco se porušuje nepsané pravidlo exploitationů, které jsou odrazem ducha doby, ale nenastavují zrcadlo. Sexuální výjevy jsou jako z nováckého soft-porna 90. let, což nemůže nikoho šokovat, a snaha znechutit není dovedena do konce, protože se to opravdu nechutné buď neukáže v "celé své kráse" (análně souložící investigavec), nebo se od toho opustí (investigavec není vysvléknut do naha, dítě není zneužito). Postavy promlouvají na kameru přímo k divákovi v sále, čímž se boří iluze skutečnosti (na které je založen exploitation), ale dál než k postřehům čtenářů Blesku a diváků Primy "film" nedospěje. Ve výsledku se tak jedná o nezdařilý exploitation, jemuž chybí i ono nadšení z možnosti natočit něco u nás za komunistů nevídaného, jako tomu je u Olmerových trashů (PLAYGIRLS 1 a 2, NAHOTA NA PRODEJ)._____ Po letech přehodnoceno, protože to zraje podobně jako DĚDICTVÍ, a to vinou společensko-politicko-mediálního "progresu" (oligarchizace médií, deep fake, propojení jednotlivých druhů moci ve státě, občanské spolky s postranními úmysly atd.). Nekritizoval bych ani to, že všechno je ve filmu propojeno se vším, protože jde o jeden ze způsobů alternativního - síťového - vyprávění, které Vorel dokáže na rozdíl od ostatních kolegů a kolegyň ozvláštňovat (nadpřirozenou postavou a kombinací sklepácké poetiky s tradicí grotesek ve SKŘÍTKOVI; pasivním protagonistou, který prochází epizodickým vyprávěním v INSTALATÉROVI; sebeuvědomělostí a zastřešujícím rámcem šklebu nad porevolučním dění v MILIARDÁŘOVI). (02.10.2009)

Rádoby chytrá a sofistikovaná satira na všechno týkající se naší společnosti. Tomáš Vorel ovšem už tentokrát definitivně překročil hranici únosnosti a natočil naprosto tupou a nekoukatelnou hovadinu s otřesnými herci, která vůbec nedává smysl a navíc je do sebe tak zahleděná, že Tarantino by mohl od Vorla ještě brát lekce v namyšlenosti. Český film se zase jednou plácá na filmovém dně. (07.04.2010)