My iz buduščego
We Are from the Future
Obsahy(3)
Jeden z nejpůsobivějších válečných sci-fi filmů světové kinematografie natočil v roce 2008 zkušený režisér Andrej Maljukov, který má na svém kontě ceněné snímky Diverzant nebo V ostře sledovaném pásmu. Příběh filmu se odehrává ve dvou časových rovinách – v současnosti a za druhé světové války. Čtveřice mladíků se živí prodejem válečných artefaktů na černém trhu. Jednoho dne objeví starý zákop, kde je ukryt sejf s dokumenty. Mezi papíry mrtvých vojáků nalézají fotografie, na kterých poznávají sebe sama. Šokovaní mladíci raději odcházejí, když v tom... Jako mávnutím kouzelného proutku se ocitají v roce 1942 uprostřed krvavé válečné bitvy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (70)
Poněkud slabomyslný příběh o čtveřici mládenců, kteří skrze nečekanou "válečnou" zkušenost dospěli ke "skutečnému" vlastenectví, má ve své části z roku 1942 oproti proklamované velkofilmovosti spíše televizní parametry (hrstka vojáků se točí na pětníku, resp. kolem jednoho jezera). Dílčím způsobem je však zábavný ("Tváří se jako návštěva z budoucnosti, ale akorát tu balí ženskou.") a skutečně vtipnou práci odvedl tuzemský autor přebalu, když název snímku graficky vykrádá Návrat do budoucnosti (ta spojnice s moderní hudbou zavlečenou do minulosti tam ovšem je). ()
Kdybych já, Bůh chraň, byla hostem z budoucnosti ve válečné historii země a stala se součástí armády, byla bych s přehledem to nejhorší, co naši armádu kdy potkalo. Ruku do ohně (ne mojí, ruku někoho, kdo má sklony k strkání rukou do ohně) na to, že by moje odhodlání a odvahu neposílila ani znalost data konce války. Popravdě, když by na mě stříleli, asi bych zapomněla i kdy jsou Vánoce, kdy mám narozeniny a kdy je den dětí. ()
Skvělý nápad, jak spojit sci-fi s válečným filmem. Děj je neohleděný, válečné scény pěkně propracované a ani na chvíli nenudí. Velmi mě potěšila absence propagandy a přehnaného válečného nadšení. Hlavní postavy mají rozhodně blíž k vykradačům hrobů, než k válečným hrdinům, což působí realisticky a tak jaksi normálně. Velmi mě potěšilo i to, že svým pobytem v minulosti nijak neovlivnili děj budoucnosti, jak tomu bývá ve všech podobných filmech. Velmi příjemná podívaná ()
V den 50. výročí sovětské okupace jsem si naordinoval tuhle agitku na hrdinné sovětské vojáky. Byl to jednoduchý, nekomplikovaný návrat do minulosti- hledači pozůstatků války se nechtěně teleportují do roku 1942, do jedné z bitev, o kterou se zajímali. Znovu jsem si uvědomil, jak moc tehdy to vítězství bolelo, jako film mě to ale nenadchlo. Fakt je ten, že adorovat coby Rus nacisty je nesmysl. Přitom se to děje poměrně ve velkém měřítku. Tohle si jejich pradědové nezasloužili. To ale ještě neznamená, že nás měli vnímat jako svoji věčnou válečnou kořist. ()
Jeden z těch filmů, které jsou sice ukrutně blbé, ale člověk se u nich nějakým zvráceným způsobem vlastně docela dobře baví. Oproti většině ostatních komentátorů však tuhle výbušnou pohádku o náccích, velké vlastenecké válce, kouzelné babičce a okaté Ninočce nepovažuji za příliš dobře natočenou - válečné scény jsou spíš slabší nápodobou toho, co už jsme nejmíň desetkrát viděli jinde a navíc je kazí chudá výprava a chybějící prostorová logika. Mnoho sekvencí se pak vyznačuje velice topornou inscenací, herci jsou (doslova) neuvěřitelní tragédi a postsynchrony svou špatností vážně konkurují i české produkci. ()
Galerie (38)
Zajímavosti (1)
- Ve scéně přibližně 12 minut po objevení bunkru, když postavy zkoumají obsah lékárničky, je možné v pravém horním rohu obrazovky spatřit mikrofon. (Topper.H)
Reklama