Dnes, zítra a pozítří

Česká televize má myslím cyklus 3krát s Miroslavem Donutilem. Naštěstí z toho ale nedělá celovečerní filmy. První povídka je rozvedení Freudovy teze o orálním stádiu: Mastroianni se chce přes balonky vrátit k maminčině cecíku, druhá je divadelní aktovka pracující se stereotypní představou italského manželství, třetí je natažená anekdota se stereotypní blondýnkou, stereotypní představou arabského manželství a jedním ušlápnutým bankovním úředníkem. Tuctová televizní zábava ve stylu bezzubých Bakalářů. Nuda, stereotypy, rutinní Marcelo, prázdná krása make-upu hereček, co nemají ve svých rolích co hrát - každá země má takových TV výplní ospalé neděle v archívech tucty. (06.12.2009)

Je-li o dva roky starší Sicův povídkový film VČERA, DNES A ZÍTRA věnován nakonec spíše rovnocenně pojatým vztahům muže a ženy, sarkasmus tohoto hraného filmu si bere na věci italsky zabarvenou dobovou podobu mužské přezíravosti a vládychtivosti. V pánech tvorstva, kteří tu jsou spíše chladnokrevně nazíráni jako bytosti vědomé si své zranitelnosti, jsou vcelku podrobně prvoplánově zachyceny všechny základní formy jejich sebejisté nejistoty. Vrcholem je v tomto ohledu harémová povídka, v níž hlavní hrdina, odhodlaný co nejvýhodněji zpeněžit svou choť, aby se vyhnul výdajům spojeným s rozvodem, končí proti všemu svému i divákovu očekávání sám v homosexuálním harému neobvykle pohlavně orientovaného monarchy (nebo jeho bratra, což je v daném případě zaměnitelné). I silné pohlaví má své dny a slabé stránky. Je zranitelnější, než je samo sobě s to připustit. Také dnes. (12.09.2007)

Chtěla jsem si udělat radost u povídkového filmu s Mastroiannim a největší radost jsem udělala manželovi. Bavili jsme se tedy oba, ale všechny tři příběhy byly pojaty spíš v neprospěch žen. Ta poslední byla nejvýraznější a v závěru dopadla úplně jinak, než si bankovní úředník Mario plánoval. Chválím taky výběr hereckých partnerek a nadsamec Marcello srší temperamentem jako vždy. Na hřejivý letní podvečer to pravé. (22.06.2023)

Pobavil jsem se celkem dobře. 3 povídky v hlavní roli s Marcellem Mastroiannim. V prvním příběhu se pan továrník upne na problém kolik vzduchu se vejde do balónku a začne ztrácet i zájem o svou atraktivní přítelkyni, ani se nedivím jak dopadl ( a to doslova ). Druhý příběh nám ukazuje klasickou italskou povahu, chvíli láska, chvíli boj. Problém je vyřešen : "jestliže chceš mít klid, musíš na svou ženu občas vystřelit". Ve třetí příběhu se snaží pan účetní prodat svou marnotratnou ženu do harému, nakonec vše končí přesně obráceně a manželka prodá jeho. (05.03.2011)

Mužská potřeba kontroly vs ženská potřeba pozornosti třikrát jinak a vždy skvěle. Marcello Mastroianni předvedl svého klasického hereckého chameleóna, k sobě dostal triptych krásných partnerek a skvělé náměty poukazující na nesnadnost soužití v partnerských vztazích. Každé povídky se ujal jiný režisér a vtiskl jim svou osobitost. Těžko říct která je lepší, své kouzlo mají všechny. Nejvíc se mi asi líbila prostřední, je správně absurdní i úderná a Mastroianni tam zahrál nejlépe. (28.07.2012)