• chrispe
    ***

    Dnes dopoledne jsem se díky této pohádce docela pobavila. Co mě kapku iritovalo, byly písně - blbé texty, jako by to psali pět minut předtím na koleně (až teď vidím, že za hudbu může Uhlíř a nechce se mi tomu věřit) plus parta nezpěváků. Jinak je to vykrádačka všeho možného, ale měla jsem pocit, že i sami herci se při natáčení museli dobře bavit.(8.6.2013)

  • Vasyl
    *

    Další perla na kterou jsem narazil při víkendovým polehávání s kocovinou. Nevím jestli se to může líbit třeba dětem, ale za sebe říkám hrůza. Ty paruky...Bukáš Baculík zezačátku vypadá jako král všech teplých mániček Východního Německa, Tomsa s dlouhýma žlutýma a Kotek s dlouhýma červenýma jako synové krále všech teplých mániček Východního Německa. Holub je krásná dredatá čarodějnice a Zedníček uřvanej dlouhovlasej cigánskej čaroděj "Herdek". No jak mně bylo dobře tak jsem se málem ještě poblil z těch účesů a debilních písniček (jestli je fakt napsal Uhlíř, tak asi všechny za 15 minut, jinak to spíš vypadalo na Pomeje). A Jitka Schneiderová přece nemůže hrát Tomsovu mamu, to je proti přírodě. Hvězdička klasicky za holky, těm to slušelo (když si člověk odmyslí ty paruky).(1.5.2015)

  • Elyssea
    *

    Můžu jenom doufat, že to tvůrci nemysleli vážně, protože tak stupidní pohádku jsem už dlouho neviděla. Kotek a Tomsa v rolích princů s otřesnými parukami a otřeným projevem. Kotek jako princ působí jako pěst na oko. Celkově všechny paruky byly nemožné. Dát miminkům na hlavu umělé kudrlinky, za to by se měly stínat hlavy. Příběh je slepenec všemožných "komických" situací (princ se bouchne do hlavy) do natolik chatrného příběhu, že i šestileté dítě by se muselo za takový výtvor stydět. Potěší snad jen Vaculík, Plánková a Udatný, kteří jsou natolik civilní, že nepůsobí trapně. Obr je jen smutnou upomínkou na Igora Karkarova. Závěrečné vystoupení s písničkami dotvořilo celkovou apokalypsu, která začala už "přemožením" zlého kouzelníka. Šafránková, Abrhám ani Schneiderová prostě neumí zpívat a pokud ano, zdatně to maskují, vůbec jsem se nedivila, že Vaculík odchrčel jednu sloku a zdrhal. Písničky s infantilním textem sakra do pohádek nepatří. Prominu je S Čerty nejsou žerty a pár dalším četným vyjímkám. Tohleto opravdu nejde. Nejvtipnějším vystoupením byl Radek Holub alias ježibaba. Ortel: Z humorné pohádky vznikla pohádková zoufalá zhovadilost s děsnými princi, hroznými parukami a hrůzunahánějícím zpěvem. Sebehezčí Sychrov zaskakující za tři místa (pokaždé z jiného úhlu) tu absenci příběhu zachránit nedokáže. Pár jakžtakž vtipných okamžiků zachraňuje tuhle záležitost před odpadem.(13.4.2009)

  • honajz
    **

    Napravení princezny v podání Šoposké docela ušlo, a Abrhám se Šafránkovou si to evidentně užívají, ale jinak mi celá ta parodie přišla nedotažená. Jak na spícím zámku, kde chudák Radek Holub je nucen předvádět nejtrapnější hereckou kreaci ve své kariéře (i když se toho zhostil se ctí, jeho věta: No, moc ses nesnažil, ta je pronesena se skvělou dikcí), tak u obra, kde to šlo možná trochu vzít drsněji nebo vtipněji - jinak samotný letargický obr je opět skvěle herecky ztvárněn. Trochu jsem nepobral ta jablíčka (ono to totiž posléze navádí k určité myšlence na incest, když tu máme zrzavého prince i zrzavou kuchařinku, jen blonďák princ si musí zlatovlasý protějšek teprve najít), a celá situace se Zedníčkem a Hrzánovou mi přijde, že scenáristce došly nápady, jak dál tuhle historku rozvíjet, tak tam prdne nějaké deux ex machina, dvě postavy, které kdoví odkud se vzaly. A ty písničky, oj!, ty tahaly za uši! Méně je někdy více.(12.5.2017)

  • sportovec
    *****

    Zdá se, že pro značnou část posluchačstva a diváctva této databáze se postupně do nenávratna vzdaluje povědomí o vymezení kvality v pohádkové a vůbec mládežnické tvorbě. Lze-li mít výhrady k hereckým výkonům významné části představitelů rolí dívek a princů, zanikají vedle nápaditého scénáře, lehounkého a přitom třaskavinově recesního humoru i režie, která z daných okolností vytěžila maximum. Vlídná babička nestárnoucí Jitky Molavcové (zanedlouho jí bude šedesát let), vyrovnané výkony obou královských párů i sličná ježibaba v poněkud konvenčnějším, ale jinak přesvědčivě zvládnutém podání Radka Holuba dávají zapomenout na zklamání způsobené štědrovečerní pohádkou KOUZLA KRÁLŮ. Po delší době bylo možno zhlédnout vděčné dílko pro děti všeho věku, které se výrazně přiblížilo úrovni předlistopadové tvorby. Zdá-li se to někomu být málo, musím připomenout, že pro poučenější a zkušenější bylo naopak nabídnuto něco, co ve všech ohledech překonalo jejich nejsmělejší očekávání. Očekávání směřující rovněž například ke klasické pohádkové tvorbě Boženy Němcové, bratří Čapků nebo Josefa Lady.(2.5.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace