Měsíc 44

Nosná vlna ohoto filmu je mohužel pouze v prostředí a styizaci. Bohužel po příběhové stránce to ani prázdnější být nemohlo a rozhodně jsem očekával víc. Bohužel jediné zajímavé scény jsou hlavně na začátku a potom na konci. Se samotnm závěrem filmu bych měl problém taky, ale hlavně v tom neskutečném klišé, ale budiž. Celý prostředek filmu se potom jenom tlachá dokola o ničem a celé je to vyplněno neskutečnou hromadou vaty. (30.01.2011)

Mě se teda Emmerichova vstupenka do Hollywoodu vůbec nelíbila. Pro mě čistokrevné béčko, skoro bez děje s partičkou pošahaných (a taky trochu teplých) věznů, zfetovaného blázna drsného hlavního hrdiny. No k efektům - na svou dobu ušly, ale neustálé létání vrtulníků v jakýchsi kanonech a v mlze nic moc, s porovnáním třeba s Terminátorem 1 i když je o šest let starší, tohle vypadá hůř. Nevím, spíš se podívám na Emmerichovy "velkofilmy" než na tohle. (15.01.2009)

Béčkové sci-fi tak na sobotní noc, když v bedně nic není. Scénář je jednoduchý a podobných příběhů tu bylo habaděj. Celý film smrdí nízkým rozpočtem. Interiéry lodí odpovídají devadesátým létům. Vše je hranaté, kovové, displeje zuřivě blikají, zubaté dveře mezi jednotlivými sekcemi se zavírají v oblaku páry... Od Měsíce 44 (jako planety) nečekejte žádné krásné exteriéry, tady nejste na úchvatné Pandoře, ale na v kouři a tmě se skrývajícím kusu šutru ve vesmíru... Snad to byl záměr tvůrců jak nic neukázat a ušetřit. Vesmírné lodě a souboje se stroji nepřátelského Pyritu jsou asi na úrovni Červeného trpaslíka a mám strach, že tam byly zmáknuté více. Závěr spoilerovat nebudu, prozradím jen, že všechno dobře dopadne. Někteří zlouni ukáží svůj pravý charakter, klaďasové budou kladní až do konce a po napínavém countdownnu (který na konci každé správné sci-fi nesmí chybět) dojde k zmoudření i zlotřilá korporace. Je zvláštní, že Cameron také sáhl po vrtulnících. Že by vykrádačka měsíce 44 :-))) ? No, teď vážně - jednou mi to stačilo, beru to jako takovou osobní studii Emmerichových prvotin. Za mne je to jen za dvě těžební lodě. * * (08.06.2013)

Hi! Welcome to Moon 44. My name is Tyler. Rolland Emmerich potvrzuje Měsícem 44 známou pravdu, že bytostně béčkovým tvůrcům pomáhají podvyživené rozpočty dosahovat výsledků, které jsou v jednotlivostech zaměnitelné s uměním; pomni smutný osud Petera Jacksona. Za německé peníze a v německých studiích Emmerich s Devlinem modeluje ve vši lacinosti 7 000 000 DEM působivě nehostinný svět extraterestrické těžařské kolonie. Díky oslepujícímu protisvětlu, nemilosrdnému kontrastu, chladným neonům, industriálním členitým interiérům (a lajdáckému přepisu na DVD z dílny Řiťka Video) vidíte jen málo z toho, čím se levné velkolepé filmy obvykle prozradí. Dojem vytoužené spřízněnosti s obdařenějšími projekty podtrhuje soundtrack Joela Goldsmitha, který jakoby se nemohl rozhodnout, chce-li být spíš Vangelisem nebo monetizovat to, co jako by spadlo pod stůl slavnějšímu otci při ozvučování Total Recall (které přistálo do kin o měsíce později). Práci se zápletkou zvládá sice Emmerich hůř než výpravu, ale pomáhá mu, že podklady vůbec nejsou zlé. Když (se) právě neplýtvá celuloidem na legrační honičky vrtulníků po temných kaňonech a macho výstupy, zahalenými mraky testosteronu a bůhví proč nepřetržitě unikající páry, sledujeme zajímavě se rozvíjející třídní (ve školním i marxistickém smyslu) střet grázlů a nerdů v blade-runner-alienovsky bezskrupulózním prostředí galaktického korporátu. Film zanechal nutkavou chuť instalovat Unreal Gold. (17.10.2020)

Asi jsem na tom nepochopil „skrytou genialitu“, nebo nevím. Chvíli se to tvářilo, jako vězeňské drama, kde dochází ke vzpouře těch slabších, do toho probíhaly nesmyslné letecké souboje a nakonec se do toho všeho zapojila zrada. Popravdě, na chuť jsem tomu určitě nepřišel. Co se mi hodně líbilo, tak takové to typické osmdesátkové zpracování, které vypadá vždy s větším rozpočtem skvěle (i když ty opakované záběry bych vytkl). Koukat se na to dalo, ale s tím, že si mezitím člověk udělal večeři, druhou večeři... (23.08.2016)