Ip Man 2

Pokračovanie je v porovnaní s pôvodným filmom vo veľkej nevýhode, už sa nemôže oprieť o tak silný a pútavý motív, ako bola japonská invázia a tým kombinácia bojového filmu a historickej drámy, toto je už vlastne návrat ku bežným bojovým filmom v historickom období, ale že by mu to až tak veľmi uškodilo sa rozhodne povedať nedá, lebo medzi bojovými filmami stále patrí medzi to najlepšie, čo sa dá vôbec nájsť. Príbeh je klasika, majster hľadá nových žiakov a tí sa dostávajú do samých problémov so žiakmi iných majstrov, rovnako aj majster sám musí čeliť ostatným majstrom, keď sa chce v tomto konkurenčnom prostredí udomácniť, aby si nakoniec všetci uvedomili, že skutočný nepriateľ je niekde inde, takže nič, čo by sa už nevidelo mnohokrát. Toto je už také uvoľnenejšie, vlastne už o nič veľmi dôležité nejde, ale stále sa tu niečo deje, keďže tých výrazných motívov je pomerne dosť, úroveň filmu ide neustále len hore, opäť nechýba moja obľúbená dávka patriotizmu a stále skvelá chémia medzi postavami, ktoré som si od minulého dielu veľmi obľúbil. Donnie Yen je tu stále mimoriadny sympaťák, toto je jeho životná úloha, v akcii, aj mimo nej je úžasný, manželka Lynn Hung je mu tou pravou oporou, Louis Fan Siu-Wong prešiel veľkou premenou a už je to skutočný priateľ, ktorý vie pomôcť keď treba, len škoda, čo urobili zo Simona Yama. Je to môj obľúbenec a v prvom diely bol výborný, ale tu je úplne zbytočný, ešte že má len minimum priestoru. Ale potešia aj nové postavy, Ip manov prvý žiak je sympaťák, Sammo Hung si tu vie získať rešpekt, páčil sa mi tu aj v tej zápornejšej, ale aj kladnejšej polohe, len ten Darren Shahlavi je trochu rozporuplný, biť sa vie, ale nemá charizmu a už je to až príliš čiernobiely záporák. Na japonského generála sa ani trochu nechytá. Po akčnej stránke môžem vytknúť jedine to, že tu chýba nejaký skutočne nezabudnuteľný súboj, ktorý by až bral dych, ako bol napríklad ten s desiatkou karatistov a tiež sa mi zdali trochu viac predrátované, ale inak si nemám na čo sťažovať. Je ich tu plno, súboje majú stále výbornú choreografiu, sú plne prehľadné a na wing chun je tu stále radosť pozerať. Najviac sa mi páči súboj na stole so Sammom Hungom, tá kadencia výmeny chvatov je neskutočná, ale spomenúť musím aj ten finálny, prípadne hromadnú bitku na rybom trhu. Režijne sa už film nemôže oprieť o silnejšie dramatické motívy, takže tie emócie už nie sú až také silné, ale inak je to stále špičková kvalita. A stále nesklame ani hudba. Takže prvý diel bol samozrejme lepší, to je kult, jeden z mojich najobľúbenejších filmov vôbec, ktorý nastavil úroveň mimoriadne vysoko, ale to neznamená, že toto pokračovanie budem hodnotiť horšie, je to slabšie, ale stále prvotriedny akčný film hodný viacerých pozretí. 86% (12.05.2010)

Tak ani ne po týdnu jsem si našel čas i na druhý díl tohoto velmi pěkného wuxia snímku. A i přes počáteční obavy, jak to tentokrát bude všechno znovu fungovat, film nijak nezklamal. Vlastně neponouká nic nového (od prvního dílu), jen se odehrává v jiném prostředí a v trochu jiné době, nicméně zase se tu objevují témata snášenlivosti, postupně rozvinuté úcty k člověku, o kterém bys to zpočátku neřekl a i nadřazování, arogance či dalo by se říct i rasismu. První polovina filmu je ještě o problémech Ip Mana při snaze prosadit svoje umění a svou školu v Hong Kongu, hromadná bitevní scéna není tentokrát nijak super, nicméně duely proti mistrům už jsou zase výborné, a Donnie Yen a špičková choreografie by zachránili cokoliv. Yen jinak definitivně potvrzuje svůj talent, jak herecký, tak i mistrovský talent v bojových uměních. A Wing Chun je prostě úžasná větev kungfu, kterou upřednostnuju před čímkoliv dalším. V druhé polovině ale přichází skoro stejně jako v jedničce (tohle pokračování je opravdu velmi podobné svému předchůdci a ve všem perfektně navazuje a rozvíjí jenom Ip Manův charakter a přízpůsobování dalšímu novému prostředí) přitvrzení a začně jít znovu skoro o krk. Tentokrát ale ne kvůli úctyhodným Japoncům, ale prašivým psům ze západu. A musím říct, že po tomhle filmu nejsem zase příliš pyšný, že sem Evropan. To, jak hnusně nadřazeně se vždycky koloniální mocnosti chovali k jiným rasám, asi nikdy nepochopím. Hlavně postava boxera je neskutečně děsivý příklad toho, jak moc může být charakter člověka prohnilý. Samozřejmě, Číňané tenhle ublížený postoj zaujímají až příliš často, což mi taky nepřijde tak úplně košer, no jsem si jistý, že nějaké důvody pro to určitě měli. A po zkušenostech těch století masakrů a vyvraždování jsem schopen přijmout cokoliv. Na závěr se pak uděje velmi pěkný až Rockym zavánějící box/kung fu zápas a Ip Manův proslov na konec je opravdu všechno, co je třeba na vzájemný respekt a úctu. Snad se lidé jednou poučí. Potěšilo znovu skvělé téma asi od toho Kenji Kawaie :) Při něm prostě nejde číňánům nezávidět jejich staletí kultury a vzdělanosti a jakési duševní hloubky. Což ale rozvíjí mnohem více filmy jako Fearless :) To zase někdy jindy. Nakonec Velmi dobré 4 (14.09.2011)

Pokračování sice za svým starším bratrem zaostává, ale opět se můžeme těšit na výbornou kameru, režii a bojovou choreografii jako v prvním díle. Příběh nás zavede do Hong Kongu, kde Donnie Yen vyučuje Wing Chun v chudých podmínkách a ve stínu konkurenčních škol. Tady naráží politický systém Anglie do čínského a ukazuje svůj ekonomický rozmach na zápasech, jejíž konstrukce příliš originality nenabízí, je bohužel celá zkopírovaná z Rockyho IV. Atmosféry je oproti jedničce bohužel méně. Občasné používání efektů narušuje reálnou stabilitu, které se jednička tak pevně držela a to je škoda. (09.05.2010)

Dvojice Yip + Yen to opět dokázali a opět překvapili, tak jako u prvního dílu. Krásně a nenásilně navázali na svou práci, kterou započali a druhým dílem jejich úsilí vyvrcholilo naplno. Tentokrát Yipmanův nepřítel není Japonsko, ale Velká Británie a jejich západní box. Pěstní souboje jsou opravdu vrcholem, toho, co můžeme v současnosti na plátně shlédnout, hlavně teda poslední souboj na stole. Smíchy jsem se válel díky tomu spestření na konci, které nám obstarala vsuvka žáka Bruce Leeho. Opět výborný bojový film, který se zařadil mezi mé nejoblíbenější. První i druhý díl jsou u mě úplně top filmy s bojovou tématikou a Donnie Yen se u mě zapsal jako nesmrtelný za stvárnění jeho životní role. (16.06.2010)

Nejdřív jsem tu dokonce měla stejně jako u jedničky jen čtyři hvězdy, které vycházely z velké části z toho, že sama chodím na tréninky Wing Chunu (v ČR Wing-Tsunu). Druhého Ip Mana jsem poprvé (a i jako první ze série o Ip Manovi) viděla tuším už v roce 2012 na letním soustředění s Wing-Tsunem , ale trvalo mi víc jak šest let a tak sedm-osm zhlédnutí, než jsem jej plně docenila - podobné to bylo i u jedničky. Je mi jasné, že příběh z jedničky spojený s válkou zaujal/zaujme víc lidí, protože je tam prostě ta válka (tohle téma bylo vždy populární, stačí se podívat na válečné filmy ve zdejších žebříčcích - tím samozřejmě nechci téma války nijak zlehčovat), ale mně je přece jen o něco málo sympatičtější příběh o tom, jak se Ip Man snaží prosadit v Hong-Kongu a založit tam školu Wing Chunu (během čehož dojde k vynikajícímu souboji Ip Mana s mistrem Hung Chun-Namem na stole, jedna z mých nejoblíbenějších scén) a jak nakonec bojuje s britským boxerem Twisterem nejen o svou čest ale i o svou kulturu - upřímně, to bylo napětí jak prase, to jsem u mnoha filmů nezažila, fandila jsem, jako kdybych v té aréně opravdu byla. Ale akce není jenom v těhle dvou částech, tak jako emoce je vlastně všude, druhý Ip Man jej jí až na nutné přestávky neskutečně narvaný. A Vy nestačíte žasnout nad tím, kolik úderů a v jaké rychlosti padá. K tomu ještě hraje výborná hudba, takže co víc si přát? Nic, tohle je dokonalost. P.S.: Dvojka jen potvrzuje, že nikoho lepšího než Donnieho Yena do role Ip Mana vybrat nemohli. Můj nejoblíbenější film o bojovém umění, který již navždy změnil můj pohled na asijskou kinematografii. 10/10 (14.10.2018)