Lovcova noc

Snovou práci definuje Freud jako proces, který je nutný k překonání rozdílu mezi zjevným obrazem a latentní snovou myšlenkou. Tento posun vzniká prostřednictvím snové cenzury, která přetransformovává denní traumata (potencionální zárodky neuróz) do přijatelných obrazů, s nimiž je psychika schopna se vypořádat. Doslovným konceptem se řídí i Lovcova noc, která začíná jako thriller (neuróza) a končí jako pohádka (přijatelný obraz). ____ Několik poznámek. 1, Film je nasáklý Oidipovým (a Elektřiným) komplexem. Chlapec miluje svou matku a nenávidí nového otce, zatímco jeho malá sestra otcovi bezmezně věří. 2, Femme fatale nahradil Male fatale, potažmo poválečná paranoia ze sňatkových podvodníků. 3, Technická struktura opomněla vystříhat záběry, kde postavy chodí z místa na místo. Respektive, když už je tam chtěli tvůrci nechal, měli to vyřešit přes prostřihy (chodící postava – jiný záběr – chodící postava). Chodící postavy do filmu nepatří, protože to diváky vysiluje. 4, Dramaturgická struktura vyprávění je zřetelným konstruktem, který až moc spěchá k následujícím událostem, čímž pádem nezůstává u přítomného. Jenže přítomné je na každém filmu to nejpodstatnější, protože přítomné znamená aktuální, intenzivní prožitek. Navíc k čemu je dobrý přepečlivě kontrastní vizuál, když s výjimkou klopotné expozice, která neposkytuje divákovi žádné vodící sloupky a ukazatele, je zbytek filmu tak ukrutně lineárním manifestem. 5, S předchozím souvisí, proč fandíme hlavnímu padouchovi. Na rozdíl od ostatních postav umí hrát, není předvídatelný, disponuje nejasnou šarži a nebojí se proklamovat slavné jokerovské: Let's Put a Smile on Your Face! (28.09.2008)

Scénář: James Agee .. Na technické možnosti tehdejší kinematografie je snímek na pokročilé úrovni s malebnou kamerou, ovšem příběh je tak trochu nevýrazný guláš. Jde o již značně vyčpělý thriller o šíleném kazateli, horlivě citujícím Bibli a pronásledujícím dvojici osvojených dětí jak z pohádkového příběhu, kde nechybí hodná babička s kulovnicí. Konfrontaci "hate" - "love" se kloním spíše k Mitchumově levé ruce. 50%. (18.10.2009)

Nepřekonatelný architekt zla Robert Mitchum v noiru černějším než noc při novu. Jenže ouha. Z Charlese Laughtona se nakonec vyklube pořádný měkota a celá story končí v bažinách sentimentu. A to s ohledem na všechna témata a motivy, které tvůrci svým filmem naťukli, je nesmírná zrada. Jak na divácích, ale i na ďábelském kazateli Harry Powellovi. (26.12.2009)

Obsahově podvratné dílo, kde ze začátku sledujeme souboj prohnilého pastora a dvou nevinných dětí o balík peněz, aby pak v polovině režisér přehodil výhybku a vyprávěl příběh z opačné perspektivy. Ďábelský a náboženské písně zpívající Mitchum je se svým tenorem natolik podmanivý, že by mi bohatě stačilo dívat se celý film jenom na něj. Prostí vesničané jeho kouzlu podlehli úplně stejně, stačilo jim, že káže slova boží a hned je to nejsvatější muž ze všech - velmi vynalézavá kritika církve. Technická stránka potom nemá chybu, hry se světlem, kontrasty, zkrátka lahůdka. Nebyl on Charles Laughton taky tak trochu ďábel? (13.03.2010)

Vrním blahom a popri tom hystericky kričím nadšením. Megapecka. Vizuálne úchvatné, Robert Mitchum je skvelý a z toho žánrového posunu v druhej polovici mi padla sánka (nechcem spoilerovať). Decká síce mohli hrať lepšie, niektoré akčné momenty by mohli byť menej vtipné a vôbec by nevadilo keby to malo o pol hodinu viac a nebolo to také skratkovité ale to mi nebráni v tom aby som sa do toho filmu zamiloval. Scénu úteku po jezere tesať do kameňa. 10/10 (18.05.2015)