Reklama

Reklama

Určitě jste o něm četli v bulváru. Hollywoodské zlatíčko Johnny (Stephen Dorff) bydlí v proslulém hollywoodském hotelu Chateau Marmont. Jeho okolí brázdí v nadupaném Ferrari, a když je zrovna doma, bývá tam s ním dostatek krásných dívek nebo uklidňujících prášků, které mu pomáhají tenhle sladký život zvládnout. Z ničeho nic se jednoho dne přede dveřmi jeho apartmá objeví jedenáctiletá dcera Cleo (Elle Fanning), jediný úspěch jeho jinak velmi nevydařeného manželství. Jejich setkání donutí Johnnyho, aby se ohlédl za svým dosavadním životem a upřímně si odpověděl na otázku, ke které dříve či později dospěje každý. Nešel jsem náhodou po špatné životní cestě? (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (289)

castor 

všechny recenze uživatele

Statický záběr na kolečka objíždějící sporťák, předlouhá scéna dvou antirajcovních tanečnic, nijaká scéna jízdy v autě, opět pole dance vystoupení, sex s fanynkou, spánek.. a půl hodina je pryč.. Chápu, co tím chtěla Sofia Coppola říct, ale svízelné životní situace mi o poznání víc seděly třeba u Ztraceno v překladu. Prázdnotu života u dvora (Marie Antoinetta) vyměnila za vyprázdněný život u dvora současného – v luxusních hotelech, s obdivovaným hercem. Toho milují producenti i filmoví fandové, obdiv a potlesk diváků na každém kroku ale nezaplní prázdnotu jeho hotelových pokojů. Tam je sám. Režisérky přidušené cvičení na vždy jiné ztvárnění samoty naštěstí rozvíří hercova dcera, jedenáctiletá Clea. Coppola je osobitá, to se musí nechat, ale téhle psychologické drobnokresbě chybí to, co zdobilo třeba zmiňované Ztraceno v překladu. Spontánní scény, lehce zapamatovatelné momenty, lehkost, emoce.. Proto mi tolik vadí, že ve svém čtvrtém snímku moje oblíbená tvůrkyně absolutně kašle na diváka. Žádné vysvětlení, žádné emoce, žádná katarze. Natočila si ho prostě pro sebe.. beru, ale tím pádem si ho měla nechat ve své soukromé sbírce!! ()

Martinibaby 

všechny recenze uživatele

Uff.. Začátek filmu mě málem unudil k smrti.. A abych pravdu řekla, pocit znuděnosti ve mě tak nějak přetrvával celou dobu, ať jsem se snažila sebevíc nahlížet na film z trochu jiného hlediska. Trailer je sestřihem nejlepších momentů z filmu, protože to byly momenty, kdy se ve filmu aspoň něco dělo.. A i když jsem nejspíš pochopila onen 'message', forma mi skřípala mezi zuby, snad mi to Sofia odpustí. ()

Reklama

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Nejlepší na prázdnotě je ten okamžik, kdy si ji uvědomíte. Mít k tomu to Ferrari, tak ty skvělé scény na (odcizené a chladné) dálnici natočím s chutí sám. Mám chuť říct, že by se ten film dal nacpat do 5 minut, ale chápu, že by to pak nebylo "ono"... Mé 3* rozhodně nejsou zklamání, spíše jen nenaplněné očekávání větší hloubky a intenzity prožitku té prázdnoty(?!). ()

StarsFan 

všechny recenze uživatele

Sofia si zjevně potrpí na statické záběry a příběhy o slavných hercích, kteří se i přes ta kvanta lidí, co je obklopují, cítí osamělí a potřebují nějakou mladou duši, který by je z bludného kruhu vyvedla ven. Scénami v Itálii mi Somewhere velmi připomnělo Lost in Translation. Kvalit tohoto díla s Billem Murraym dle mého tento mladší bráška zdaleka nedosahuje, ale i tak se nedá popřít, že dvojice Stephen Dorff & Elle Fanning je jednoduše kouzelná. Tak 3,5 hvězdy. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Znáte ten nepříjemný pocit, když vás sousedi pozvou na video z dovolené a vy musíte přežít ty nekonečné home video záběry prakticky o ničem a bez pointy? Které na vás nepůsobí už proto, že jste tam nebyli a prostředí je vám zcela cizí? Tak působí nový film Sophie Coppoly. Když ve filmu zazní „Chcete slyšet písničku?“, došlo mi, že podobným stylem je natočen celý film. Díváme se na osamělost slavné hollywoodské hvězdy. Ranní prázdnota na duši. Striptérky. Milostné románky. Fotografování. Tiskovka. Jízdy ve Ferrari. Předávání cen v Itálii, kam letí s dcerou. S dcerou u bazénu. S dcerou u snídaně. Jízdy ve Ferrari. S dcerou ve Vegas. Odvoz dcery na tábor. Ranní prázdnota v duši. Odjezd ve Ferrari, pěší túra. Konec. Zkrátka záběry nahodilé, bez vnitřního směřování, bez pointy, bez sdělení. Nejde ani o pocitovku, protože hlavní hrdina nemá psychologii. Nemá rodiče, nemá přátele, se kterými by šel na pivo, nemá koníčky, nekouká na telku, nechodí na fotbal nebo hokej, nečte knihy, maximálně jezdí ve Ferrari. Čím nás taková postava asi tak může zaujmout? Pozorovat bezdomovce při vybírání popelnice je psychologičtější podívaná. Navíc záběry jsou vždy ze statické kamery a třeba čtyři minuty bez střihu. Auto 4x objede okruh kolem staticky postavené kamery, než zastaví. Holčička cvičí krasobruslařské kousky, natočené opět jako home video, a opět jde o dlouhé záběry prakticky bez střihu, jako když vy sami točíte potomka třeba v bazénu, jak se učí plavat. Ach ano, i scéna plavání v bazénu zde je, tříminutová, statická. Celé je to přesvícené, vysoký jas má navodit ten chlad vnitřního světa hrdiny. Asi to celé mělo být jarmuschovské, ale jeho postavy jsou životné, i když se životem potácejí, mají nějaké cíle, nějakou povahu. A pokud jde o vztah otce a dcery, to mi přijde upřímnější seriál Castle, a ne tohle rádoby umění, které se tak snaží o artovost, až o to víc vyniká povrchnost celé té parády, která si dvě scény navíc ukradla z dřívějšího režisérčina filmu Ztraceno v překladu. ()

Galerie (60)

Zajímavosti (12)

  • Film získal "Zlatého Lva" na 67. Benátském mezinárodním festivalu v září roku 2010. (Dines)
  • Originální název filmu Somewhere byl původně jen pracovním přízviskem. (oje)
  • Počas večernej "siesty" na gauči si hlavný protagonista Johnny (Stephen Dorff) zapáli a popíja pivo, pričom sa mu skoro minútu v striedavých intervaloch nad hlavou objavuje "boom" mikrofón. Záhadou ostáva, či to bol zámer, alebo chyba réžie. (EvAnSiT)

Reklama

Reklama