Nastala chyba při přehrávání videa.
  • PinPrick
    *****

    Nečekal jsem, že by Sofia Coppola mohla překonat dokonalé Ztraceno v překladu, ale stalo se. Odnikud někam dotahuje motiv odcizení na samý vrchol. Je to nekompromisní nálož existenciální tísně zakomponované do nejlepšího možného prostředí - genius loci Sunsetu libec. Dlouhou dobu se mi nestalo, aby se mi film tak trefil do vkusu a současného duševního rozpoložení. Tohle bude ve mně ještě dlouho rezonovat. Uhrančivé, přišlo to odnikud...(15.4.2012)

  • Radek99
    ****

    Smysl života Sofie Coppoly. Velmi neodbytně mě přepadl a dlouho se mě držel pocit, že kráčíme postupně proti toku času a Sofie Coppola právě natočila Odnikud někam coby svůj celovečerní debut. Ano, dívám se na tenhle snímek a úplně vidím v představách tu její slibnou kariéru, ten zjevný talent, ty nádherné filmy, co budou následovat, to rozvedení tématu z Odnikud někam v pozdějším brilantním Ztraceno v překladu... Proč je to ale obráceně? To je mimo rámec mého omezeného chápání.(4.1.2011)

  • MessiáŠ
    *****

    Vůbec ne (tak) prázdné, jak se tu povídá, ba naopak. Sofia Coppola na plátně vystavuje překrásné obrazy plné repetic (jak jinak), kontrastů a paralel, které vám opravdu nic neřeknou, pokud na ně budete jenom prázdně zírat, ostatně jako u většiny uměleckých děl platí princip zrcadla. ___ Postava Johnnyho (Stephen Dorff) zobrazuje (i) jeho přístup ke světu a životu, kdy již úvodní scéna s Ferrari na okruhu předjímá jeho zacyklenost, znuděnost, které ho nedokáží zbavit ani luxusní společnice, a neochotu ke změnám (masér), kdy přednost dostává každodenní rutina, (ii) vztah světa k němu, kdy je všemi obdivován a obletován, přičemž syžet neprozradí, v čem skví jeho výjimečnost, víme pouze, že je slavný hollywoodský herec; toto povrchní poměřování ilustrují i jeho četná milostná nezávazná dobrodružství a nabídky k nim („ten je hezkej, viď...“, kozy), kdy není důležité, kým ve skutečnosti jste (Copolla nechala zařídit hotelové apartmá po vzoru Marlona Branda – taktéž vypovídající mnohé), ale jak vypadáte a jak vás vnímá okolí – dělají odlitky vaší ikonické tváře, zatímco jde jenom o uměle vytvořenou masku (též jemná satira na média a jejich hogo fogo dotazy na tiskovce) pana Nikoho, (iii) vztah k „znovunalezené“ dceři (éterická Elle Fanning) a dcery k němu, kde konečně kontrastně vynikne jeho pasivita s jejím andělským elánem (bazén, vaření) a gándhíovská jednoduchost, že ostatní pomíjivé radovánky jsou přehodnoceny jako opravdu nicotné ve srovnání s tím důležitým, smysluplným. ___ Český distribuční název dílo již interpretuje, ale interpretuje jej správně – na rozdíl od příspěvků ve zdejší diskuzi. Z počátečního bodu Odnikud začíná Johnny směřovat alespoň Někam. ___ Mám tě rád, Sofie (nemohl jsem si nevšimnout, jak jsou tyhle apostrofy oblíbené), a tvé Somewhere přímo miluji.(24.8.2014)

  • Kryšpín
    ***

    Sofia Coppola má strašně blízko k posedlosti, značí to její tři předchozí filmy: Vztah otec-dcera, prázdné výrazy herců, mladé dívky hledající své místo ve světě, hotelové pokoje, zajímavý výběr hudby a to vše zabaleno do melancholické nálady. Po Marie Antoinettě se vracíme zpět k nízkorozpočtovému filmu, ale to neznamená, že příjdete o Sofiino estetické vyprávění. Hned na začátku sledujeme v jednom záběru černé Ferrari, které jezdí dokolečka na dráze. Tím nám naexponovala hlavního hrdinu, jehož život se točí pořád dokolečka a nevede nikam (takže název filmu je jasný). Zbytek filmu se nese ve stejném duchu. Sofie beze spěchu vypráví Johnnyho život a svou pomalostí to dovádí až ke komičnosti. Důkazem je scéna odlitku tváře, kde je celý proces a střih jako by tu neexistoval. Minimální počet dialogů ve vás evokuje film Ztraceno v překladu, stejně tak i život v hotelech, který režisérka zná tak moc dobře. Ale celé se to vleče odnikud někam.(30.1.2011)

  • Hild
    ***

    Pro mě jde bohužel o zatím nejslabší film Sofie Coppoly, rozhodně ale ne vyloženě špatný. Sofia má svůj osobitý styl, troufám si říct, že její film bych už poznala, i kdybych předem nevěděla, že se jedná o její film. Umí skvěle zobrazit vnitřní pocity člověka, tento film je o samotě a tak se Sofia snaží ten pocit samoty přenést i na diváka, jenže se snaží až moc, vyloženě divákovi ten pocit vnucuje, až z toho vzniklo to, že já nakonec necítila vůbec nic. Rozhodně je tady jistá malá podobnost se Ztraceno v překladu, jenže na rozdíl od tohoto filmu tam stačil jeden pohled hlavních hrdinů a já jako bych prožívala všechno to, co oni, tady jsem si po celou dobu snažila najít tu cestu k hlavnímu hrdinovi, ale nepodařilo se. Na začátku mi navíc vadily ty dlouhé bezeslovné scény, vím, že mají svůj účel a právě tyto scény měly vyjádřit tu samotu, jenže to na mě působilo až moc zdlouhavým dojmem. Pokud se nevcítíte do hlavní postavy a nenajdete si k ní cestu, film vás bude hodně nudit, pokud si ale tu cestu najdete, tak věřím, že si vás film může získat.(10.7.2011)

  • - Kvůli scéně na zimním stadiónu chodila Elle Fanning každé ráno od 7 hodin po dobu 6 týdnů bruslit. Po skončení natáčení tak mohla s úsměvem prohlásit, že je natolik zdatná, že se může předvádět před kamarády. (Taninaca)

  • - Stephen Dorff v hotelu kdysi několik měsíců žil a oslavil v něm své 21. narozeniny. Na přání režisérky, aby znovu nasál hotelovou atmosféru, se sem opět přestěhoval. “Tím, že jsem zde opět bydlel, jsem zažíval pocity podobné mojí filmové postavě. Lidé mě na chodbách poznávali, proto jsem často rozmýšlel, zda jít ven, do kina nebo si nechat přinést jídlo na postel, abych mohl být v klidu sám.” (Taninaca)

  • - Počas večernej "siesty" na gauči si hlavný protagonista Johnny (Stephen Dorff) zapáli a popíja pivo, pričom sa mu skoro minútu v striedavých intervaloch nad hlavou objavuje "boom" mikrofón. Záhadou ostáva, či to bol zámer, alebo chyba réžie. (EvAnSiT)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace