Wall Street: Peníze nikdy nespí

Jednoduse receno, nebavilo me to. On me buhvijak nebavil ani prvni dil, ale ten byl proste spickovej. Mimochodem, znalost prvniho dilu neni nijak zvlast nezbytna, nicmene je fajn vedet, kdo ze to je ten Gekko a znat aspon trochu, co se stalo, protoze tu je na to par narazek a jedno spickovy cameo. No a pribeh tohohle dilu je aspon pro cloveka, kterej se nehrabe v akciich o nicem, hromada radoby chytrejch kecu, ktery spis nudi. Stone rozjizdi dve linie, tu financni, ktera uz ale bohuzel neni tak zajimava jako v prvnim dile, sice tu furt jde o podvody, ale proste je to podany takovym stylem, ze vam to je ukradeny a navic jsem u spousty veci ani netusil, co ze to vlastne resi. Druha linie je takova romanticka, vztah hlavniho hrdny se svoji pritelkyni a usmirovani se s otcem, coz je samozrejme Gekko. A tady to pro zmenu narazi na herce. Mulligan je totiz silne nesympaticka kravka, o kterou bych si neoprel ani kolo. O Shiovi snad ani nema cenu mluvit, to je proste takovej blbecek, kterej se sem absolutne nehodi a sledovat ty zkuseny bankere na poradach a mezi nima se motajiciho Shiu, kterej si hraje na velkyho borce, je proste spis k smichu. Zachranujou to trochu vedlejsi postavy, Brolin, Langella, nesmrtelnej Wallach, ale to jsou proste jen vedlejsi postavy s minimem prostoru. Jedinej, kdo nezklamal, je Douglas, sice hodne zestarlej, ale porad charismatickej parchant, takze kdyz je na scene, film dostane trochu stavy, bohuzel vetsinou je na scene otravnej Shia. Ale i pres tohle vsechno se neda filmu uprit, ze je skvele natocenej, Stone sem tam nepohrdne ani nejakou tou kamerovou vychytavkou, ale kdyz to porovnam s prvnim dilem, tak je to jako srovnavat hovno se zlatem. Pro me zkratka zklamani. (01.11.2010)

Samozřejmě to, co na diváky fungovalo při uvedení prvního Wall Street, nemohlo uspět i dnes. A tak se tvůrci potýkají s berličkami a klišé s názvem Romantika. Ta jediná tak trochu příběhu ubližuje (ale při pohledu na Carey Mulligan musím jedno oko přimhouřit, takovou ženušku bych taky bral). Obsazení se ukazuje v celé své kráse a já nemohl najít jediné kolečko, které by se byť jen na okamžik zadrhlo, cameo Charlie Sheena více než potěšilo. Pokračování mě bavilo stejně, jako první díl, a to se nestává často. Určitě k tomu přispěla (krom herectva) výborná kamera a dobře se poslouchající soundtrack. Já byl spokojen. (13.01.2011)

Pro me stejne tematicky nezazivna jako jednicka, ale se stejne skvostnym Douglasem, snad i skvostnejsim! Shia zpocatku taky vypadal slibne, ale ve druhe pulce se z nej stala ubrecena backora a cela nasilne nasroubovana vztahova linie film kazila. A konec uz byl i na me moc! Z kamery mi bylo misty lehce nevolno, ale to je jen mezi mym slabym zaludkem a mnou. Zato hudba me prekvapive bavila :). (01.10.2010)

Někdy bych si přála, aby všechny mé oblíbené filmy měly podobná pokračování po x letech. Ano, je to jen výkřik do tmy, ale značí, že místní mají pravdu; takhle skutečně vypadá nejlepší film Olivera Stona od Any Given Sunday a dvojka, na které cítíte, že nebyla vynucena jen úspěchem prvního dílu. Pochybuji, že Stone podobný sequel plánoval dopředu, nicméně nutno říct, že tentokrát hrál osud v jeho prospěch. Michael Douglas díky dvacetileté pauze od prvního dílu vypadá při odchodu z vězení "přirozeně" starší, což je umění, které na 100% doposud neovládají ani ti nejlepší maskéři v Hollywoodu. A co je snad ještě důležitější, svět - či spíše USA - také v posledním desetiletí (a tedy v době, kdy hlavní hrdina vstupuje znovu do reálného světa) zasáhly pohromy jako útok na World Trade Center či finanční krize, což jsou události, na kterých se příběh z prostředí Wall Street velmi dobře staví. Nezapomeňte si k tomu připočíst hezké cameo Charlieho Sheena i Olivera Stona a máte o důvod navíc vyrazit do kina. Za sebe dokonce uvažuju, že si v příštích týdnech pustím osmdesátkové Wall Street znovu, abych pak v kině ještě jednou a pořádně mohla docenit jeho pokračování. A kdo ví. Třeba pak půjdu ještě o hvězdičku výše. (08.10.2010)

Škoda, že Stone nevydržel v kursu nastaveném první hodinou filmu. Pak bych mu napálil plný hodnocení a s radostí. Bohužel si neodpustil ke zbytku se nehodící cukrkandlovej závěr, kterej notně shazuje předchozí dosti poučnou exkurzi do makléřského světa (nehledě na to, že postava Carey Mulligan mě dost kakala, její myšlení pro mě bylo daleko nesrozumitelnější než finanční operace). stejně tak pasáže s jadernou fůzí v současné době spadají trochu do světa SF. Ale budiž. I tak je Wall Street: Money Never Sleeps parádní režisérský kousek plný výborných a přehledně podaných postřehů do finančního světa a praktik fungování burzovních spekulací. Prolínání křivky hodnot cenných papírů s panoramatem Wall streetu, rozdělování obrazu na několik částí (včetně stylového telefonního hovoru během jízdy autem) a spousta dalších režijních vychytávek dokazují, že Stone ještě neřekl poslední slovo. Samotné postřehy z finančního světa zvláště v první části takřka vyrovnávají nejlepší kousky Birda a Fortuna na toto téma, viz tu a tady, zejména jasný poukaz na to, že dluhy zase přešly prostřednictvím státního příspěvku na poplatníka, zatímco banky se zbaví bezcenných finančních produktů a jedeme dále močálem černým kolem bílých skal. Nedá mi to, abych se v téhle souvislosti nepozastavil nad pár poznámkami komsomolců volného trhu, kteří zjevně neví, která bije, když se řekně hedgeový fond nebo short selling a svou představu o dokonalém systému zvaném kapitalismus odvozují z modelu "zisk proudí z kvalitní výroby levnější než konkurence". Škoda že není rok 1850. (11.11.2010)