Zakázaná planeta

Kosmické sci-fi z roku 1956. Naprosto zasloužené 4*. Zejména s ohledem na věk filmu a skutečnost, že přestože jsou mnohé triky "primitivní" dokáže zaujmout, udržet a ani dnes nepůsobí směšně (samozřejmě, člověk si musí stále uvědomovat, že pro tehdejší "herectví" byla "prkennost" standardní). Planeta se zelenou oblohou se mi doopravdy líbila. I přes stáří tohoto díla považuji film za originální. ■ Leslieho Nielsena jsem nepoznal. ■ Pohledem do biografie herců zjišťuji, že představitelka hlavní hrdinky Alty, Anne Francis, zemřela jen před několika dny - 2. 1. 2011. (08.01.2011)

Nejsem žádnej velkej nadšenec sci-fi, takže jsem se na to podíval jen tak pro zajímavost a vůbec nic jsem od toho nečekal. Spíš jsem počítal s tim, že to po pár minutách vypnu a ani to nedokoukám. Nakonec jsem shlédnul celej film a ani jsem se nějak extra nenudil. Sice je to 50 let starej film, ale pořád se na to celkem dá koukat. Na filmu mě nejvíc zaujala poměrně slušná technická stránka na tu dobu. Sice je na hodně věcech vidět, že je to všechno vyrobený z papundeklu a nějaký ty paprskomety taky vypadaj trochu komicky, ale některý triky vypadaly docela slušně. Taky mě samozřejmě zaujal mladej Leslie Nielsen, kterýho jsem snad vždycky viděl jenom v komickejch rolích (kromě jednoho dílu seriálu MASH) a vždycky s bílejma vlasama, dále zajímavá "hudba", Altaira a její bizraní oblečky a robot Robby a jeho 60 galonů kořalky. Mně to teda asi stačilo vidět jenom jednou a myslim, že znovu se na to už dívat nebudu. Ale příznivci scifáren si to asi užijou víc, než já. (28.12.2006)

Skvělý nablblý sci-fi, kde je tolik nechtěný komedie až to muselo bejt naschvál. Takže výsměch, ale současně obdivuju, jak hezky si s tím někdo vyhrál, celkově je ta "zakázaná planeta" radost pohledět. Prcací dcerka ("Tak proč mě nepolíbíte tak jak to dělá každý?"), teatrální starý profesor, chrabrý Nielsen, krásně starosvětský futurobot... pár si ještě musím dohnat, každopádně v 1950s subžánru jsem asi nic lepšího neviděl. Vděčná věc. (31.07.2017)

(1001) Jen co se objevila dcera, freneticky jsem si opakovala: "Ať ji nikdo neučí líbat. Ať ji nikdo neučí líbat. Ať ji nikdo neučí líbat, prosím." Ale ne, takhle filmy nefungují. Rozčílila jsem se, jak nonšalantně se k tomu film staví, vzpomněla si na Červeného trpaslíka a dále také navštívila dilema, jestli se paradigma filmů 50. let má při hodnocení kvality filmů vyloučit, a nebo jestli ho můžu kvůli šovinismu a plochosti bez těžkých myšlenek odsoudit. A potom mi přišlo na mysl, že ploché a šovinistické filmy se točí i dneska, takže to s tím pravděpodobně nemá zase takovou souvislost. Inspirace Shakespearem je úsměvná. "Ze stejné látky jsme, z níž spřádají se sny..." Haha. (21.04.2015)

nekdy zaplnovani mezer ve znalostech prehistorickych scifaren stoji celou galaxii odhodlani. ja osobne jsem toto uz hooodne ulezele dilo na jedno posezenicko nezvladl k tomu se cestne priznavam. Kdybych zil pred padesati lety a sedel nekde v kine na premiere asi bych si misto popkornu kousal nehty a byl bych ze vsech tech nadhernych interieru a paacek,robotu a lejzrovych strikadel vyblikanej jak na prasku bohuzel dnes uz to neni ono. Anne Francis kocka je to jo :)ale klub nadraznich rebelu by se asi preci jen schodl na tom, ze robot co si na pockani vycuca z prstu 60galonu whiskey je mnohem rajcovnejsi:) (27.10.2005)