La Citta delle donne
La Cité des femmes
City of Women
Režie:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Luis BacalovHrají:
Marcello Mastroianni, Anna Prucnal, Bernice Stegers, Ettore Manni, Dominique Labourier, Mirella D'Angelo, Malisa Longo, Brigitte Petronio (více)Obsahy(1)
Po filmech Sladký život a 8 1/2 se opět sešli režisér Federico Fellini a jeho herec, Marcello Mastroianni. Také ženy z titulu nového společného díla patří k Felliniho oblíbeným motivům: ženy všech podob, povah, tvarů, ženy staré i mladé, sebevědomě agresivní i naivně nevinné, mateřské typy i moderní emancipované... I když Město žen je spíš než o ženách o mužích, lépe řečeno o jednom z nich.
Sukničkář Snaporaz koketuje ve vlaku s neznámou kráskou. Při jejím pronásledování se ocitne v hotelu, kde právě probíhá kongres feministek. Snaporaz se stává objektem jejich zájmu a vášní - a najednou toho je moc i na vyhlášeného záletníka. Snaporaz se snaží uprchnout a dostane se do vily doktora Katzoneho, jenž právě oslavuje svou desetitisící milenku - ale ani tady nenajde uprchlík definitivní záchranu.
Mnohem více než dějem však Město žen zaujme způsobem vyprávění. Celý film je obrovským ohňostrojem obrazů a asociací, stejně jako citací z jiných Felliniho snímků. Satira se mísí s fantasknem a Snaporaz alias Fellini alias muž jako takový klopýtá svými bizarními představami a vzpomínkami.
(oficiální text distributora)
Recenze (66)
Fantastická podívaná. Už jsem si myslel, že Fellini nemá co nabídnout, že jeho styl - sled psychodelických scén - už je vyčerpaný, ale opět dokázal obsadit mastroianniho do prasáčtější a kritičtější role. Opět Marcello pozoruje. Opět proplouvá příběhem. Opět se kolem něj pohybují ženy. A opět jsou krásné. A šílené. ;) ()
Toto je velmi rozporuplný film a musím říct, že jsem čekal něco úplně jiného. Ale v první půlce jsem se opravdu výborně bavil při celém průběhu sjezdu feministek, ale druhá půlka občas sklouzává, podle mě, ke zbytečně natahované samoúčelné onanii, kdy se Fellini ukájí nad sposutsou (zajímavých) nápadů, které však k sobě příliš nepasují. Herci samozřejmě svou práci odvedli skvěle a stejně jako kameraman a autoři hudby zaslouží pochvalu. Přesto mi však dokonalé pochopení trochu uniká, což někdy není na škodu, ale tady mi to vadí... ()
Jak jinak a jak zajímavěji natočit film o dvou odlišných světech mužů a žen, které se zde na zemi stále znovu a znovu střetávají? Ano, jak jinak? Tato otázka mi zněla v hlavě po závěrečných titulkách tohoto filmu, z čehož je patrné, že mě do jisté míry i okouzlil. Nechci říkat, že jsem pochopil smysl všech maličkostí, které ve filmu jsou, a o to si myslím, že právě i jde. Není to účelný film zaměřený na detail. Chaotický je především v těch maličkostech, ovšem jeho koncept pozorného diváka v křesle udržet dokáže. Je to navíc i film, který svou celkovou (zdánlivou) chaotičností jde do hloubky. Do hloubky, která v jistých ohledech i maže rozdíly mezi muži a ženami a místo toho postupně vytváří vztah už pouze dvou odlišných osobností, bez ohledu na pohlaví. Nedokážu si představit, že by hlavního představitele zahrál někdo jiný než právě kouzelný Marcello. Přestože ve filmu ani on ženy nepochopil a sám dobře věděl, že ani nemá šanci, přesto svým jedinečným působením možná i nevědomě mezi těmito dvěma světy mužů a žen zde vytvořil pomyslný most. Film se zajisté dá hodnotit z mnoha hledisek. A jelikož ovšem spojení Mastroianni a Fellini dobře znám, tak potom vím, co mohu očekávat. A já za sebe jsem s tímto spokojen. ()
Kdyby se film prostříhal alespoň o 30 minut, tak je úplně někde jinde. 140-ti minutová stopáž je v tomto případě opravdu moc a diváka svými dlouhými scénami doslova ukolébává. Některé scény (možná téměř všechny) jsou velice zajímavé a originální, ale byly až příliš nataženy a nevypointovány. Takto se jedná jen o jakýsi soubor více či méně snových scén, kterými se hlavní hrdina protlouká nevědíc kudykam... ()
Podobenství o ženách, pravda o mužích. ()
Nutno říci, že zábavnější a smysluplnější je i zasedání parlamentu ČR. Opravdu nechápu, co tím chtěl básník říci, proto nemůžu jinak. ()
Felliniho filmy jsou náročné, já jsem si k tomuto režisérovi našel cestu až přes Viscontiho nebo Rosselliniho. Z italských velikánů se mi pořád jeho filmy líbí nejmíň, třeba Casanova je pro mě nestravitelný, ale Město žen, Amarcord, a další filmy jsou poprávu obdivované pro originalitu a výjimečné obrazové ztvárnění. Město žen patří vedle Cabriiných nocí k přehlednějším Felliniho filmům, jde o pohled na ženský svět různými úhly. V mnohém mi připomíná filmy Bertranda Bliera. ()
Jo, on to byl sen, ale hodně dlouhý, dvouhodinový, přitom sny netrvají déle než několik minut. Ale to by se nedal natočit film, který bych bez závěrečné scény ve vleku vůbec nepochopil. Přitom to byl typický Fellini. Mastroianniho výkon a některé kreace měly svou uměleckou hodnotu. Pak jsem se zasmál při scéně ve skleníku, hle, kde si pan Troška vzal mustr na starou babku v Slunce, seno... A třetí bod konečně za to, že jsem snad pochopil, co tím chtěl básník říci. Satirický obraz módního a přehnaného feminismu a také poněkud surrealisticky pojatý výklad mužství a ženství... Vedle toho řada obrazů, jejichž logika nebyla žádná, ovšem sen je sen... ()
Francouzskou novou vlnu ještě nemám pořádně nakoukanou, ale viděl jsem řadu filmů, které vybočují ze standardizovaných postupů (Eraserhead, Holy Mountain, mother!, Men, Beau is Afraid), tudíž to pro mě nebyl zmatečný film. Je vlastně docela dobře čitelný, ačkoliv to, co se v něm odehrává, často nemá nějaké tradiční opodstatnění. Neetablují se třeba žádná pravidla fikčního světa a protagonista sám v jeden moment zalehne k zemi a ptá se "Co je tohle za film?" Onen protagonista není aktivní - je hnán okolnostmi (podobně jako Beau), načež se dostává do situací, jež lze interpretovat tak, že se na nich rozvíjí téma, které si Fellini předsevzal (tedy feminismus, ženství, vztah mužů k ženám a žen k mužům...). Často si u filmů říkám, že přesně chápu, proč se děje to, co se tam zrovna děje, ale nechápu, proč by mě to mělo zajímat, jelikož to vlastně nic pořádného neříká. Filmy jako City of Women jsou pro mě tedy vítanou změnou. Prvních 45 minut jsem byl dokonale baven a několikrát se nahlas rozesmál. Pak tomu ale poněkud dojde dech, začne to být takové utahanější a nepříliš scénáristicky soustředěné a zacílené. Přesto to stále mělo své dobré momenty. Film však končí trapným klišé a výsledným dojmem tedy nebylo nadšení. ()
"Tlachání stříknutého muže po večeři." (Fellini) ()
tady mě Fellini zaujal... jeden z nejsurrealističtějších filmů, co znám... opět příliš dlouhé, zvláštní závěr, ale to, jak si osud pohrává s hlavním hrdinou, mě bavilo ()
Sex-mise do Alenčiny říše divů. Dnes je to technicky poplatné své době a tak lze jen v duchu filmu konstatovat, "je vinen, že se cítí vinen." ()
Jen z úcty k mistru Fellinimu nehážu tento film, nemajíc hlavu ani patu do odpadu! Druhou možností je, že jsem natvrdlý a nepochopil jsem, co tím chtěl Federico říci. Na faktu, že to je neuvěřitelná pitomost to však nic nemění. ()
Trošku kontroverzné, trošku feministické, ale veľmi vtipne dielo majstra. Felliniho filmy netreba vnímať v prvoplánovej rovine. Má svoj pohľad na vec, ktorý predkladá divákovi bez vysvetliviek. Je to jeho autorská interpretácia témy femina. Ja si myslím, že je len málo originálnych filmov na túto tému. 80% ()
Ehm, pane Fellini, zase jste mě dostal. Nepochopila jsem. Ale coby snová fantasmagorie je to dílko nesmírně invenční. Mírně prošedivělý Mastroianni to jistí :) Jen nechápu, proč Město žen avizovali v televizním programu jako komedii. ()
Fellini ve své druhé tvůrčí etapě zcela podlehl nadsázce a stylizaci, což ve Městě žen absolutně skvěle dokazuje. Fantaskní, pitoreskní, bizarní a fantasmagorický snový příběh o mikrosvětě, kde vládnou svou chaotickou silou ženy, je absolutně podmanivý. Ačkoliv divákovi z počátku vůbec nemusí vyprávění a celková estetika sednout, časem ho film pohltí. Je to především absolutní nepředvídatelností a vršením zdánlivě nesouvisejících a nesmyslných scén za sebe. Z konce a závěru ať už si každý udělá obrázek sám. Velmi dobrá záležitost, kterou povyšuje i vynikající Marcello Mastroianni a Donatella Damiani. Pokud jste někdy přemýšleli jak vypadá předávkování ženstvím... zde. --- S měsíčním odstupem zvyšuji na 5* ()
Trochu psychedelický film, nemyslíte? Kupodivu to vůbec nevadí. ()
Nadějný začátek přivedl zklamání v podobě zmatečného děje a ukázek vzájemně špatně srozumitelných a logických, v který ch se divák ztrácí. Hodnocení: 40 % ()
Surrealistický obraz plný extravagantních scén, které dohromady odráží chaotický svět mužského života, jenž se střetává s groteskními společenskými situacemi. Ponoření se do světa feministického prostředí, ve kterém Fellini na fantasmagorických a propracovaných obrazech s bujností surrealismu reprezentuje životní situace šarmantního sukničkáře, který s postupným vývojem propadá emancipace žen. ()
Pro mne nejzabavnejsi mistruv vytvor, ktery se moc nelisi od tech ostatnich. nekoncici vecirek slozeny z mensich vecirku ktere volne prechazeji v jine vecirky. Ostatne, tento film neni urcite pro ctenare detektivek, kteri hledaji v prvni minute vraha a motiv. Naopak pro milovniky zen, zpevu a vina. 5 hvezdicek uz jen pro postavu Jebakuse. p.s. Pan herec MM mi zacal pripominat Spejbla. Vam take, pratele??? ()