Všichni nebyli vrazi

Celkem slušně odvedená práce, která mě nijak neurazila, ale ani nenadchla. Navíc se mi nějak nechce věřit tomu, že pokud někdo, jehož původ nebyl právě árijský, nechtěl do transportu, tak mu stačilo odpárat hvězdu a mít trošičku kliku. pokud to tak bylo, tak by to snad chtělo dát za pravdu popíračům holocaustu. (17.06.2009)

Silný příběh podobně jako ve filmu Ukrývané děti nestačí. Zážitek hatí průměrný scénář. Srovnatelné s Anglickými jahodami, do mrazení jako při německých filmech Poslední dny Sophie Schollové a Studené léto hodně chybí. Sled útěků hlavních hrdinů a seznamování s postavičkami, které jim pomáhají ukrývat se. Postavičky s načrtnutým, ale neprokresleným charakterem. (17.06.2009)

Jeden z četných pokusů německých tvůrců vyrovnat se s německou vinou na 2. světové válce a holokaustu. Silné téma, ale něco mi na tom scénáři nehraje. Berlín byl od Židů čištěný přednostně, jednak z důvodu, že byli tak říkajíc po ruce, a pak taky šlo o jejich majetky, byty a zařízení, na kterých ostatní kořistili. Berlín byl terčem systematického bombardování, takže byty po Židech představovaly velice cennou komoditu. Že by byli naši hrdinové odsouzeni k odsunu do koncentráku až v roce 1943 mi přijde hodně nepravděpodobné. Scénář hodně staví na šťastné náhodě, což v reálu bylo stěží možné. Německo bylo vysoce centralizovaným policejně-totalitárním státem a represivní aparát úspěšně odchytával všechny podezřelé prakticky až do příchodu fronty. Své by o tom mohli vyprávět, kdyby to šlo, četní zběhové z jara 1945. Čeští odbojáři s velkými zkušenostmi z ilegality tvrdili, že přečkat v ilegalitě je možné maximálně dva roky, a to ještě jen v anonymitě velkoměsta a pokud se člověk může opřít o ilegální síť pomocníků. Dlouhodobě přežít v nějakém úkrytu se samozřejmě dalo, ale muselo to být na jednom místě bez přesunů. Kontroly v prostředcích hromadné dopravy a pochopitelně i automobilů byly běžné. Ve filmu je i scéna, kde matka vyvázne z konfrontace se dvěma gestapáky. Silně pochybuju, že by byli v reálu tak naivní a nechali se oklamat nekvalitním padělkem. Gestapo fungovalo jako dobře namazaný stroj především proto, že se mohlo opřít o velmi početnou armádu donašečů a udavačů. Podílel jsem se během středoškolského studia na historické práci z období protektorátu, hrabal jsem se v archívech a žasl jsem nad inzeráty místních úřadoven gestapa, které úpěnlivě žádaly občany, aby nezavalovali gestapo podružnými udáními a soustředili se jen na opravdu závažné zločiny. Ta ochota udávat a ubližovat ne z ideologických důvodů, ale ze závisti, zloby a pomstychtivosti byla fascinující. Na celém území Třetí říše to bylo hodně podobné. Jinak po herecké stránce je to slušný film, Nadja Uhl patří k současné německé herecké špičce. Celkový dojem: 50 %. (28.06.2009)

Film je natočen podle vzpomínek Michaela Degena, který je jednou z hlavních postav příběhu z druhé světové války. Němci se porýpali ve své vlastní minulosti a pokusili se natočit snímek plný vášní a emocí, ale bohužel všchno vyšlo nějak naprázdno. Příběh byl moc rychlý, vůbec nevypadalo, že se odehrál v průběhu dvou let. Název vyznívá trochu alibisticky, nicméně, má pravdu. Ne všichni byli vrazi a ne všichni byli špatní (17.06.2009)

Ale no tak! Nejspíš všichni nebyli vrazi, ale zde to vypadá, jako by Německo bylo za druhé světové plné charakterních, statečných a antifašistických lidí. Vlastně to byla, podle tohoto filmu, jen uzoulinká krustička fanatiků, která držela fašismus při životě, a ostatní se jen nechali zastrašit. Pravda však byla spíše taková, že v dané situaci by ona židovská matka se synem nepřežili jediný měsíc. Udavači by se předháněli, kdo dřív uspokojí svou potřebu demonstrovat příslušnost k německému národu a nacionálnímu socialismu a zařídí jim v nejlepším případě Osvětim. S historií je samozřejmě zapotřebí se vyrovnávat, ale jejím přelháváním to nejde. (25.07.2009)