Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Berlín, 1943. Po manželově smrti se židovské ženě Anně Degenové a jejímu desetiletému synovi Michaelovi podaří uniknout transportu. Nečeká je však nic radostného. Oba se musejí dva roky schovávat u různých lidí, někdy takřka nacistům pod nosem. Michael se jednu dobu dokonce vydává za člena Hitlerjugend. On a jeho matka zažijí řadu dramatických situací, ve kterých jde o život nejen jim, ale i těm, kteří jim pomáhají. A jak se ukáže, ani po příjezdu ruských vojáků ještě nemusí být vyhráno... Německé drama režiséra Jo Baiera, které vypráví o válečných událostech z podobného úhlu pohledu jako Hřebejkův snímek Musíme si pomáhat, vzniklo podle skutečných událostí. Ty zachytil v autobiografické vzpomínkové knize herec Michael Degen (známý mj. ze sérií Donna Leon, Místo činu nebo Siska). (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (22)

Jansen 

všechny recenze uživatele

Ač podle skutečných událostí, film vyznívá značně uměle a přikrášleně a jako takový nedrží vůbec pohromadě. Místy si tak musí vypomáhat prostředky prvoplánově podbízivými. Ono je to těžké, když z celého filmu (jako konceptu) není cítit nic z hrůz, které hlavní hrdinové prožívají, a najednou je nám tento pocit vnucován prostřednictvím násilné scény. Celkově ucházející řemeslná práce pana filmaře, ale toto téma by si určitě zasloužilo více tvůrčího citu. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Film je natočen podle vzpomínek Michaela Degena, který je jednou z hlavních postav příběhu z druhé světové války. Němci se porýpali ve své vlastní minulosti a pokusili se natočit snímek plný vášní a emocí, ale bohužel všchno vyšlo nějak naprázdno. Příběh byl moc rychlý, vůbec nevypadalo, že se odehrál v průběhu dvou let. Název vyznívá trochu alibisticky, nicméně, má pravdu. Ne všichni byli vrazi a ne všichni byli špatní ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Jeden z četných pokusů německých tvůrců vyrovnat se s německou vinou na 2. světové válce a holokaustu. Silné téma, ale něco mi na tom scénáři nehraje. Berlín byl od Židů čištěný přednostně, jednak z důvodu, že byli tak říkajíc po ruce, a pak taky šlo o jejich majetky, byty a zařízení, na kterých ostatní kořistili. Berlín byl terčem systematického bombardování, takže byty po Židech představovaly velice cennou komoditu. Že by byli naši hrdinové odsouzeni k odsunu do koncentráku až v roce 1943 mi přijde hodně nepravděpodobné. Scénář hodně staví na šťastné náhodě, což v reálu bylo stěží možné. Německo bylo vysoce centralizovaným policejně-totalitárním státem a represivní aparát úspěšně odchytával všechny podezřelé prakticky až do příchodu fronty. Své by o tom mohli vyprávět, kdyby to šlo, četní zběhové z jara 1945. Čeští odbojáři s velkými zkušenostmi z ilegality tvrdili, že přečkat v ilegalitě je možné maximálně dva roky, a to ještě jen v anonymitě velkoměsta a pokud se člověk může opřít o ilegální síť pomocníků. Dlouhodobě přežít v nějakém úkrytu se samozřejmě dalo, ale muselo to být na jednom místě bez přesunů. Kontroly v prostředcích hromadné dopravy a pochopitelně i automobilů byly běžné. Ve filmu je i scéna, kde matka vyvázne z konfrontace se dvěma gestapáky. Silně pochybuju, že by byli v reálu tak naivní a nechali se oklamat nekvalitním padělkem. Gestapo fungovalo jako dobře namazaný stroj především proto, že se mohlo opřít o velmi početnou armádu donašečů a udavačů. Podílel jsem se během středoškolského studia na historické práci z období protektorátu, hrabal jsem se v archívech a žasl jsem nad inzeráty místních úřadoven gestapa, které úpěnlivě žádaly občany, aby nezavalovali gestapo podružnými udáními a soustředili se jen na opravdu závažné zločiny. Ta ochota udávat a ubližovat ne z ideologických důvodů, ale ze závisti, zloby a pomstychtivosti byla fascinující. Na celém území Třetí říše to bylo hodně podobné. Jinak po herecké stránce je to slušný film, Nadja Uhl patří k současné německé herecké špičce. Celkový dojem: 50 %. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Ale no tak! Nejspíš všichni nebyli vrazi, ale zde to vypadá, jako by Německo bylo za druhé světové plné charakterních, statečných a antifašistických lidí. Vlastně to byla, podle tohoto filmu, jen uzoulinká krustička fanatiků, která držela fašismus při životě, a ostatní se jen nechali zastrašit. Pravda však byla spíše taková, že v dané situaci by ona židovská matka se synem nepřežili jediný měsíc. Udavači by se předháněli, kdo dřív uspokojí svou potřebu demonstrovat příslušnost k německému národu a nacionálnímu socialismu a zařídí jim v nejlepším případě Osvětim. S historií je samozřejmě zapotřebí se vyrovnávat, ale jejím přelháváním to nejde. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (1)

  • Film je natočen podle skutečnosti. (M.B)

Reklama

Reklama