Du rififi à Paname
Rififi in Paris
Rififi internazionale
The Upper Hand
Prepadnutie v Paname
Režie:
Denys de La PatellièreScénář:
Alphonse BoudardKamera:
Walter WottitzHudba:
Georges GarvarentzHrají:
Jean Gabin, George Raft, Gert Fröbe, Nadja Tiller, Daniel Ceccaldi, Dany Dauberson, Claude Brasseur, Marcel Bozzuffi, Claudio Brook, Mireille Darc (více)Obsahy(1)
Dva gangsteři středního věku Paulo Berger a Charles Binnaggio řídí mezinárodní pašerácký gang a hledají nové lidi na pašování ilegálního zboží přes Evropu. Na výpomoc přijmou mladého nezaměstnaného novináře, který je ve skutečnosti agentem americké vlády. Má zjistit, zda jeho noví nadřízení nepracují pro šéfa americké zločinecké organizace, který ilegálně prodává zbraně na Kubu. Agent zjistí, že nespolupracují s mafií… Panama se v argotu označuje Paříž a její okolí. Názory na původ tohoto pojmenování se liší. Podle historika a novináře Claudea Duboise, se tento termín objevil po tzv. Panamském skandálu, který propukl v souvislosti s úplatky při stavbě Panamského průlivu, který poskvrnil reputaci řady francouzských politiků a průmyslníků. Podle jiného francouzského lingvisty Panama znamená nádherné elegantní město, ve kterém je plno skandálů a neřestí, a i když se nad ním vznáší duhový lesk, je plné iluzí a deziluzí. Možná proto si tvůrci filmu zvolili název Rvačka v Panamě. (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Za velmi sympatického zvláštního agenta (Claudio Brook), za naprosto okouzlující prostitutku (Mireille Darc), za půvabnou gangsterskou manželku (Nadja Tiller) a v neposlední řadě za charismatického Jeana Gabina v roli nekompromisního bosse přihazuji čtvrtou hvězdičku, neb vlastně nemám výraznějších připomínek a vezu se na filmové vlně.. ()
Na první pohled má Rvačka v Panamě všechno, co mám ve filmech rád - drsné charaktery, osamělé zabijáky, trochu té "špionské" atmosféry (př. epizodka Mike Coppolano v Tokiu), lehce exotický příběh. Po dokoukání však ve mně zůstává rozpačitost nad výsledkem, jelikož se mi zdá, že jsem viděl film minimálně o půl hodiny delší, tudíž lehce rozvleklý a koneckonců i postrádající takovou šťávu, která je patrná u nejlepších snímků žánru... ()
Typická francouzská gangsterka střihu 60. let, snad ale až příliš ideologicky podbarvená, kdy jeden z nejvyšších mafiánů kromě klasických mezinárodních "kšeftů" podporuje především ze svého přesvědčení kubánskou revoluci pašovanými dodávkami amerických zbraní s pomocí socialistických zemí. Tedy mafie obchoduje se zbraněmi s kýmkoliv na světě napříč politickými systémy i dnes, jen to dělá z ryze zištného důvodu a kašle přitom na ideologii. Naštěstí je tu americký agent, který se umí vetřít až do špiček francouzského podsvětí a všechno potřebné zjistí a zařídí... Celkově průměrné a snadno zapomenutelné dílko. ()
Další precizně zpracovaná drsná gangsterka s vynikajícím Jeanem Gabinem v hlavní roli. Ponurá atmosféra prostředí, nekompromisní mafiánští šéfové, jejich pistolníci nešetřící kulkami, nevybíravé metody získávání informací a neustálé podezírání, to je film Rvačka v Panamě. K tomu vynikající hudba Georgese Garvarentze a velmi dobré herecké výkony ve vedlejších rolích. Opravdu velmi příjemný filmový zážitek. Tohle se dnes už netočí a je to škoda. Zasloužené čtyři hvězdičky. ()
Ve snaze vidět kompletní filmografii Jeana Gabina jsem si pustil i tuhle dobovou gangsterku, která mě dlouho předem více odrazovala, než lákala. Jestli mě v něčem nakonec překvapila, tak spíše negativně. V rámci žánru dost slabou atmosférou, absencí alespoň jedné výrazní akční scény, od počátku silnou nepřehledností řádky postav a... Gabinem. Myslel jsem, že v roce 1966 měl to své umělecky mizerné poválečné období už dobrých deset let za sebou, ale evidentně se z času na čas objevila slabší chvilka i v zlatých šedesátkách. Jestliže lze o některých filmech s tímto legendárním francouzským hercem říci, že stojí a padají především s jeho výkonem, Rvačka v Panamě pak pouze padá bez jediného pevně stojícího kladu. Tato gangsterka navíc postrádala jakýkoliv nadhled, takže ve své nepřehlednosti a zaměnitelnosti zůstává po většinu času dost nudná a Gabin se do role smrtelně vážného gangstra s hrubou kožešinou na krku v těchto letech vážně nehodil. Denys de La Patellière v roce 1966 dokončil také svou volnou „rodinnou“ trilogii filmem Otec a dcera, do něhož po Luční ulici a Hrom do toho! překvapivě neobsadil znovu Gabina, ale topornějšího Fernandela, zatímco s Gabinem natočil pak tuto gangsterku. V obou případech volba trochu nepochopitelná, ale z výkonů v hlavní roli v režii de La Patellièra za rok 1966 u mě vyhrál nečekaně Fernandel. Vlastně nevím, co bych zde vyzvedl, neb jedna nápaditá scéna s výtahy je na celovečerní film žalostně málo. 40% ()
Reklama