Zakázaný člověk

Tyhle životopisné filmy bývají (alespoň pro mne) často nudné, málokdy se podaří je natočit tak, aby diváka (tedy mne) zaujaly tak, že bych je sledoval zcela koncentrovaně, takříkajíc s otevřenou pusou. Podobný výsledek jsem očekával i od Zakázaného člověka. Možná právě díky tomuto očekávání si nyní mohu dovolit být příjemně překvapen. Bylo to vyprávěno ze zajímavého úhlu, originálně, se dvěma hlavními postavami, bylo to dobře obsazeno a zahráno. To musím ocenit. (21.09.2009)

Velmi pěkné a potřebné téma, dobrý výběr herců – leč výsledek tak pěkný a potřebný není. Čekal jsem biografické dílo, životopisný film, ale na obrazovce jsem jen stěží v temných stínech rozeznával jednotlivé postavy. Jistě, dnešní filmová technika dovoluje filmovat prakticky za jakýchkoliv světelných podmínek, ale to by ještě neměl být důvod k tomu, aby divák děj na obrazovce musel jen tušit. Postrádal jsem zmínky o literární činnosti Karla Havlíčka. Také jsem se nedozvěděl, kde se vzal jeho přídomek Borovský a ani to, jestli se používal už za života Karla Havlíčka nebo až po jeho smrti. Nezbývá mi než říct, že životopisný film, který místo toho aby život osoby, o které je, přiblížil, vyvolává otázky, není dobrým filmem. (pondělí 21.09.2009) (21.09.2009)

"Zle, matičko, zle; Švarcenberci zde." Kdyby Havlíčkovi nebránil v rozhledu šosáckej pohled obrozence poloviny 19. století, nikdy by takovej blábol nenapsal; konkrétně rod Schwarzenbergů znamenal pro Čechy už od 17. století obrovské plus. Jinak ale byl Havlíček mimořádnou personou české politiky a žurnalistiky 19. století, což film moc pěkně ilustruje. Vůbec nevadí to zkratkovité podání, na které tu nadává každý druhý; děj naopak pěkně odsýpá, což jindy bývá velký problém biografických filmů. Je samozřejmě směšné, že všichni chodí oblékání v kostýmech, které jako kdyby teprve včera opustily krejčovské salony; a je veliká škoda, že Havlíčkovu manželku ztvárnila nevýrazná Marcinková, zatímco o moc lepší herečky, Vagnerová a především Anička Fixová, dostaly jen štěky. Zbytek ansámblu ale hraje na výbornou: u Švehlíka či Dlouhého to nepřekvapí, u Taclíka možná ano - a přitom právě on je na celém filmu nejživější a nejzajímavější, hned vedle Rousova (homosexuálního?) policejního ředitele Sachera-Masocha také nejrozpolcenější. Vlastně jsem mu celou dobu fandil, i když od začátku bylo jasné, jak to může skončit: byrokratická mašinerie bachovského porevolučního Rakouska totiž pomalu a nenápadně mlela nejen Havlíčka. (01.10.2012)

Výtečný film. Musím strašně pochválit nádherné lokace, kostýmy a ze všeho nejvíc herecké výkony. Ty byly jedna báseň. Sice o životě Havlíčka vím jen z toho, jak jsem se připravoval na maturitu a také z bývalých hodin literatury, ale film jsem si řádně užil. A zase jsem samozřejmě nic takového nečekal. Koukám, že když od filmu člověk nemá žádná očekávání, tak tím lepší z něj má potom finální pocit (samozřejmě ten film za něco musí stát..). (24.02.2010)

Skvěle navozena atmosféra habsburského mocnářství v 1. polovině 19. století. Havlíček si podobný zájem filmařů zaslouží, scénárista Martin Šafránek se možná mohl vyhnout zkratkovitosti, ale jinak tým Dušana Kleina odvedl poctivou práci - perfektní lokace, kostýmy, výborné herecké výkony a parádní hudební podkres Ondřeje Brzobohatého. (21.09.2009)