Zatmění všech sluncí

Nenapadá mě nic, co bych tomuto filmu vytkl. Film je skvělý od úvodních po závěrečné titulky. A bych dosvědčil, že si nevymýšlím, tak musím zdůraznit, že mě v úvodních titulcích potěšil efekt ztemnění titulku, který oznamoval název filmu „Zatmění všech sluncí“. Kvalita titulků vynikne zejména při srovnání s titulky k filmu „Žralok v hlavě“ (http://www.csfd.cz/film/178908-zralok-v-hlave). Film má plynulý spád. Nevím, jestli mají mladší diváci představu o platech a cenách zboží v roce 1987 a jestli vědí, co to byly tzv. bony. Cena předváděného videa představovala přibližně 10 měsíčních platů. Nedá mi to a musím upozornit na část dialogu, který navazoval na předváděné video. Galatíková: „Nakonec, co byste si to nedopřáli. Vždyť je to bezvadný. Děti nemáte, tak co Vám chybí?“ Dvorská: „No, třeba právě ty děti.“ Líbí se mi, že se v rozhovuru kladou děti nad materiální statky. Ovšem nejvíc na filmu hodnotím to, že divák má možnost také vidět, kam vede spáchaní nějakého tresného činu. Hodně je ve filmu věnováno lítosti, úvahám pachatelky a členů její rodiny. Tím se dnešní filmy jaksi chlubit nemůžou. V nich se vraždí, krade, nabourávají auta a pořád je všechno jaksi OK. V nejlepším případě se takové věcí odbývají floskulí, že mi to je moc líto. (čtvrtek 24.09.2009) (24.09.2009)

Pamatuji si to ještě z doby svého mládí. Už tenkrát se mi zdáli všichni přehnaní - ona přehnaně naivní a obětavá, on přehnaně laxní a pak přehnaně žárlivý, obě děti přehnaně rozmazlené a dcera k tomu ještě přehnaně blbá. Viním za to scénáristu i režiséra rovným dílem. Herci se velmi snažili. Paní Galatíková hraje tu husičku dokonale. Tři * dávám proto, že přes všechny výtky (nebo možná právě díky tomu) jsem si to pamatovala skoro 30 let. A to se musí ocenit. (29.09.2016)

Zajímavý námět profesionálně velmi dobře proveden s výbornými hereckými výkony. Ale vadí mě to omlouvání beze všech pochyb kriminálního činu. Ani opičí láska nemůže tento čin omluvit. Tím spíš, že sama opičí láska je odporným zločinem proti lidskosti, protože z němého, bezmocného tvorečka postupně formuje dospělého jedince, většinou s hodně špatnými vlastnostmi. To se ale v těchto filmech většinou nedozvíme. Vidíme jenom chudinku, která se dala na cestu zločinu kvůli dětem. Pochopitelné, ale neomluvitelné. To je ale síla. (24.04.2012)

Dceruška chce nový hadry, synáček chce nový sluchátka a jejich matka to jejich neustálý kňourání už jednoho dne nevydrží a v práci zpronevěří nějakej nábytek za 20 litrů. Z dnešního pohledu těch 20 litrů nevypadá jako nic hroznýho, ale tenkrát za to hrozilo až 10 let za mřížema. To bych si asi dvakrát rozmyslel. Samozřejmě se poměrně rychle zjistí, že ten nábytek někde chybí, takže maminka kvůli pár hadříkům a sluchátkám skončí v kriminále, což neni zrovna dvakrát veselá situace pro nikoho z rodiny. V 70. a 80. letech se podobnejch televizních inscenací tady natočila hromada. Na většinu z nich si po pár dnech ani nevzpomenu. Tahle patří k tomu lepšímu. Jsou to takový lepší 3 hvězdy. Skoro jsem měl nutkání přidat ještě hvězdu za naprosto krutopřísnou mikinu asymetrickýho střihu, ve který přišel frikulín Zounar, ale přecejenom na 4 hvězdy tohle neni. Jinak tady vidim, že existuje ještě nějaký pokračování Kdoví, kdy začne svítat. Asi se na to taky podívám. (07.09.2013)

Znamenitý výchovný film se zcela beznadějným koncem. Tak jak to Ráža umí. Hutná atmosféra a výkony herců vybičované až do krajnosti psychického sebeobětování. Především Reifová má famózní záchvaty a Galatíková svůj drsný rozklad osobnosti zvládá s bravurou snad až na hranici uvěřitelnosti. Za tohle Ráža určitě dostal cenu Antonína Zápotockého za boj proti rozkrádání socialistického majetku. (01.09.2018)