Špičák

80% ... Až znepokojivo dôveryhodné. (01.04.2016)

Nápad byl dobrý, a kdyby ho režisér více rozvedl místo toho, aby dělal z filmu soft porno, hodnotil bych jej určitě pozitivněji. Potenciál to mělo skvělý, některé scény byly vynikající, ale jako celek dost slabé, často nepříjemné na sledování a nebo na druhou stranu nudné. Nebyl to pro mě dobrý filmový zážitek. The Lobster byl určitě lepší počin. 2* (06.09.2016)

Nevím, jestli je to tím, že jsem viděl Humra dřív, ale Špičák mi v jeho srovnání přišel místy až příliš teatralní a celkově významově chudší. Taky mě překvapila zbytečná doslovnost v paralele se cvičením psů. Půlka filmu stačí na to, aby člověk pochopil, vo co go a ocenil jakým způsobem fetiš moci nad druhými Lanthimos ztvárňuje. Jelikož ale zbytek filmu náznaky trhlin v otcově diktatuře nikam zásadně neposune, tak je konec strašná zíváčka. (25.05.2017)

Po zhlédnutí „Humra“ jsem musel vyzkoušet další Lanthimosův film. Myslím si, že režisérovou oblibou je kritika totalitních systémů a totálního ovládání člověka jiným člověkem. Zde jsme svědky totalitního ovládání dětí jejich otcem, kdy matka tiše přihlíží důvěřujíc manželově doktríně. Film nám musí jasně připomínat komunistické zřízení, kdy se lidé nemohli podívat „za plot“, kdy byli vychováváni v duchu jediné ideologie a kdy – a to je velmi důležité a zásadní – jsou pokřiveny charaktery jejich osobností, stejně jako jejich náhled na svět, který vlastně vůbec neměli šanci poznat. Toto je naprosto vynikající film o tom, jak lze zotročit člověka pro svou ideologii. Proč mi to něco připomíná? (18.07.2019)

„Lekce z výchovy na řecký způsob.“ Film, jakým je Špičák, se nedoporučuje snadno a ještě obtížněji se hodnotí. Jsou filmy, které se vám za pár dní, neřkuli hodin, vykouří z hlavy. Tohle pro Špičák neplatí. Viděl jsem ho asi před dvanácti lety a čas od času si na něj vzpomenu. Například když se v médiích hojně propírala kauza Josefa Fritzla, Rakušana, který ve sklepě přes dvacet let držel svou dceru a zplodil s ní několik dětí. Nebo když slyším o někom, kdo na svých dětech uplatňuje z mého pohledu zvláštní výchovné metody. Naposledy se mi film vybavil před pár dny. Vedl jsem se známým telefonní rozhovor a část řeči se stočila k fenoménu poustevnického života. Jedinci, kteří z nějakého důvodu chtějí žít sami, dokonale odstřiženi od civilizace a výdobytků moderního světa. Zvláštní filmový zážitek, který se ve vzpomínkách vrací jako bumerang. A být nezapomenutelný je rozhodně umění. Všem odvážlivcům přeji maximálně podivný zážitek. (31.03.2023)

Tak trošku guilty pleasure. Nevěděl jsem jestli se smát nebo brečet, ale občas se prostě nešlo nesmát :). Je to ale hodně zvrácenej film se spoustou wtf momentů (a to hned od prvních dialogů :D ) a taky pár drsnějšíma chvilkama, všechno krásně naturalisticky podaný. O příběhu sice nemůže být vůbec řeč, ale prostě tohle je snímek, kterej se vám zaryje hluboko pod kůži, většinu stopáže jsem koukal jak ondatra z rybníka. "One of a kind", nezapomenutelná záležitost :). "Mám nové anestetikum, vyzkoušíme ho? Ano. Kdo se první probudí, vyhrává." :) (25.01.2011)

Tohle je komedie jo? A pak, kdo je tady zvrácený :) . Těžké řecké soustíčko. Pro někoho to může být špatné jako jejich ekonomika a naopak pro jiné to může být dobré jako gyros. Stavím se spíše na stranu gyrosu. Divné pocity umí režisér navodit výborně. V hodnocení hraniční záležitost. 70%. (01.03.2011)

[KVIFF 2011] 3,5/5 (03.07.2011)

περίεργος (27.04.2014)

"Brzy vaše matka přivede na svět dvě děti a jednoho psa." Klidný tichý film s pohodovou atmosférou, doporučuju fanouškům bizarností Ulricha Seidla. (11.07.2016)

Viac ako nechutné. Neuveriteľné že je to z Gréckej produkcie. (03.01.2022)

Jedinečné. Doporučuji. Až někde uslyším "své děti učíme řádu a disciplíně", "trávíme spolu více času jako rodina", nebo "já v těch svých dospělých dětech vidím děti", asi si rozpomenu na tento film, který kompletně přeházel můj náhled na "systematické rodičovství". Peklo. Vlastně Vám to ani nedoporučím vidět. Je to děsivé, chladné a co hůř - uvěřitelné. A už nikdy nebudete jako dřív. (26.10.2015)

Yorgos Lanthimos je pro mě od Humra jedním z nejzajímavějších, nejoriginálnějších a nejvýraznějších tvůrců současnosti, ovšem to, co natočil právě před zmiňovaným Humrem, to jako fakt nepobírám a mám tím namysli jak Alpy, tak právě Špičák, a paradoxní je to o to víc, že právě díky těmto dvě filmům dosáhl celosvětového věhlasu, nicméně pro mě jde o vážně už takové podivnosti, že mě prostě vůbec neoslovili. Co se každopádně sice nedá Špičáku určitě vytknout, je očekávaná originalita a vážně nevšední filmový zážitek, problém tohoto snímku nicméně vidím především ve zbytečné tvůrčí potřebě nutně šokovat, a to ať už jednotlivými scénami, tak hlavně dialogy, které navíc vyznívají, a to i kvůli zvláštnímu hereckému obsazení, strašně nepřirozeně a krkolomně. Co se onoho obsazení ještě týče, s řeckou kinematografií mám tedy minimum zkušeností, ale tahle partička herců je také fakt zvláštní sebranka individuí, k nimž si najít nějaký vztah bylo prakticky nemožné. Až extrémně chladné vyznění filmu pak vnímám jako tvůrčí záměr, jen se onen chlad přenesl i na emoce a vlastně i veškeré navozené dramatické situace, tudíž to celé působí zcela odtažitě. Jinak jsem i přesvědčen, že z onoho vážně nevšedního a velmi zajímavého námětu se dalo vytěžit určitě mnohem víc, což jasně dokázala i v podstatě nijaká pointa, takže zkrátka počáteční Lanthimosova tvorba mě vůbec neoslovila a musím zopakovat, že konkrétně pro mě je Špičák už až moc specifickým dílem, které jsem ale možná prostě jen nedokázal správně uchopit a následně tím pádem docenit. (11.11.2021)

Na první pohled zvrhlé, na druhý...také. Sice nijak neuráží, ale nějak mi chybí motivy postav (např. čelenka za uspokojení je pro mě neuspokojivá motivace). Ani vlastně nechápu smysl. Se záměrným mystifikováním rodiny o okolí by se rozhodně dalo pracovat na vyšší úrovni, film nikam nespěje a zvrat v něm není znázorněn, činy se mění nahodile a tudíž není poznat vývoj situace. Kamera navíc této montónosti přímou měrou přispívá. (03.03.2011)

Syrová perverznost a psycho, kterého dosahují snad jen reálný Fritzl či smyšlený Partick Bateman. Jednou a dost. (16.11.2011)

Studie podivné rodiny aneb moje seznámení s řeckou kinematografií. Hodinu a půl statického a nezaujatého filmu o životě, nudě, sexu a třech zmatených děckách v rukou despotického otce. Trošku jako experimentální film začínajících hipsterů, kteří na sebe chtějí upozornit. A v té škatulce "jiný film" to dnes (nejen) díky řeckému původu definitivně plní funkci. Banální autorské pózérství také není vyloučeno, je potřeba napoprvé zaujmout. (09.03.2014)

ASISPOILERY. Naprosto úžasné a ukázkové podobenství. Máme to tu: umělé a absurdní vytváření hrozeb (kočka), upozorňování na špatnost emigrantů (bratr za plotem), manipulace a servírování desinformací (slova z magnetofonu, gramofon aj.), uměle tvořené heroické činy (ryby v bazénu), netolerance "zboží zvenčí" (kazety), dalo by se pokračovat. ¤¤¤ Film buduje tísnivou WTF atmosféru avšak jakmile pochopíte, o co jde, začnou všechny ty WTF momenty dostávat smysl a vy se povezete na vlně mrazivého úžasu s grandiózním (či spíše "au") finále. Je to podivný film, ale ten, kdo pochopí, zjistí jednu zajímavou a zároveň šokující věc, a sice tu, že tohle se opravdu děje. (19.06.2014)

Európska pointless artová produkcia kráčajúca v stopách citovaného Siedla, servírujúca divákom polovičaté kontroverznosti rôzneho druhu. Lanthimos sa ale bojí odvahy, čo sa vo filme, ktorý nemá žiadnu dejovú líniu, javí kontraproduktívne. Amerikou špikovaným divákom to môže pripadať uletené a naturalistické, ale pri detailnejšom pohľade je to v podstate grécka chalva k nedeľnej kávičke. Pritlačiť na pílu, kvalitnejšie vyhrotiť ad absurdum, pomocou ktorého sa snaží tvorca formálne reagovať na citlivú strunu diváka a vyjadrovať sa k psychologicky hutným témam, a zanechalo by to aj "dojem" Bez týchto atribútov je pre mňa Kynodontas iba formálne šťavnatou snahou nováčika, ktorý má potenciál, ale jeho direkt stále postráda sebavedomie a prekvapivo aj mladícky drajv. Prečo štyri? Pretože som po dlhej dobe videl v kine F-I-L-M a v podstate ma prvé dve tretiny veľmi bavili. (22.12.2014)

Nejak obzvlášť zvrátené mi to neprišlo, malo to hlavu aj pätu, každá scéna mala v rámci štruktúry logický zmysel, Rocky a Čeľuste boli zrejme to najlepšie. Jednoducho pohľad na spoločnosť prostredníctvom deciek, ktoré nemajú zakódované spoločenské normy. Zábavné. (04.12.2017)

Vážné téma, avšak podané naprosto nezáživným, jednostranným a vytrženým způsobem, bez jakékoliv kauzality a nějakého rozřešení. Navíc je to vážně nechutně zvrácené (09.02.2011)