El habitante incierto

Když si někoho cizího pustíte domů, pak se nedivte. A jestliže ho necháte o samotě, máte na problém slušně zaděláno. Poněkud rozkolísaný film, kterému by slušela kratší stopáž a buď dynamičtější tempo, či pomalejší ale s hutnější atmosférou. Scénář psal ovšem nějaký mamlas, jelikož chování hlavního hrdiny je více než podivné - takhle blbě se snad ani nikdo chovat nemůže. Bohužel pak divák několikrát vyprskne smíchy a pracně budované napětí je v háji. A těch hloupých klišé - hlavní postava hledá vetřelce, a tak vleze do sklepa a pak se diví zabouchnutí dveří; po domě se pohybuje jako slon v porcelánu (ale přitom má pocit, že ho nikdo neuslyší), a má-li pocit, že je moc potichu, vykřikuje otázku, kdo že je v domě...zajímavý by byl nápad s větším počtem vetřelců, ale patřila mu jiná pointa. Tajemství neznámého jistě odhalíte poněku dříve (tedy na půdě), ale to až tak nevadí. Co vypadalo jako mysteriozní, se nakonec ukázalo jako prázdná bublina. Lehce nadprůměrné, jen mě mrzí, že scénárista udělal z hlavní postavy debila tak, že sympatie diváka si těžko získá. O koho by se pak měl člověk bát? Právě... (13.01.2013)

To, kdo je zavřenej na půdě, bylo jasný hned, ale postupem času je to stejně jedno, protože se dějou další zajímavý věci, i když občas zbytečně moc směšný. Atmosféra dobrá a s povedenější zvukovou stopou by to v první polovině byla už slušná síla, hlavně pro osamocený majitele baráků s citlivým měchýřem a hajzlem ve druhým patře, ha-ha-ha. Škoda patetický pointy s "tím uvnitř", jinak by to ty 4* možná i byly, originální je to dostatečně. (3,5*) (05.11.2012)

Někde v tom všem bude určitě ukryto něco hodnotného, podstatného, objevného. Ale kdo ví, zda je možné to objevit. Zpočátku dobře rozjetý horrorový thriller o chlápkovi stiženém fobickým strachem a utkvělou představou je napínavý, zajímavý a plně funkční. Jenže když se ve druhé půli hlavní hrdina stane tím, čeho se bojí, celé se to přesune místy až do komediální roviny a když se to ke konci začalo zvratově pointovat, byl už jsem zmatený jako okurkový salát. Hlavní hrdina je dobré hráblo, psychicky se rozpadajícího týpka, podivínského vlastně již od prvních okamžiků, kdy se s ním setkáme, dává hodně dobře. Trošku ale nechápu, proč obě hlavní ženské postavy hraje jedna a ta samá herečka (ne, že by je hrála špatně). Snad mi něco uteklo, ale žádnou možnou záměrnou spojitost jsem mezi tím (a pro to) nenašel. Nějaké ty nelogičnosti, nebo spíše podivné chování a náhody, se dají přehlédnout, stopáž jen tak tak na hraně už může místy trochu tahat za pozornost (ale nenudí to). Herecky je to fajn, ale příběhově je to možná až moc překombinované a jaksi samoúčelné. Takové až moc podezřele náhodné. (25.09.2014)

Jedná se o film s originálním nápadem, famózní hudbou, a reálným průběhem. Tedy až do doby, než se jedna postava začne chovat iracionálně. Vy v tu chvíli doufáte v grandiózní pointu. Pak přichází druhá polovina filmu, která obsahuje komediální děj. Jak asi je těžké schovávat se před invalidou na vozíku? Jo, 15 minut nám ukazují, jak těžké to je. A to ani člověk netuší, co přijde místo grandiózní pointy. Takže nakousneme bagetu, a připravujeme se na zjištění, že se na to scénárista jednoduše a drze vykvákl. ✔ (14.09.2011)

O něco slabší režisérův film, než novější Los Ojos de Julia. Přesto žánrově velice blízký, rozhodně v průběhu dosti netradičně se odvíjející a místy až vtipný. Škoda, že karty jsou až okatě rozdané a že některé nelogičnosti snímek mírně strhávají k průměru. Přesto doporučuji, rozhodně stojí za povšimnutí. (04.03.2013)