Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1986 nastudoval režisér J. Dudek v Divadle na Vinohradech oblíbený titul Cyrano z Bergeracu. Do hlavní role obsadil v alternaci J. Hanzlíka a V. Preisse, dvě odlišné herecké osobnosti. Losem bylo určeno, že premiéru odehrál v divadle V. Preiss a rámci televizního přenosu si zahrál J. Hanzlík. Roxanu hrála H. Maciuchová, Kristiána S. Skopal a de Guiche O. Brousek. Postavu autora hry Rostanda, o kterou byla inscenace obohacena, ztělesnil J. Satoranský. Nesmrtelný příběh lásky, v němž spolu soupeří krása duše s krásou tváře, byl inscenován v novém překladu J. Pokorného a v režii J. Dudka, která ponechala hlavní důraz na hereckém výrazu... Cyrano, básník a rváč, muž velkého ducha, ošklivý, s dlouhým nosem, miluje svou sestřenku Roxanu. Krásná dívka však upoutá i hraběte de Guiche, který ji chce mít pro sebe. Roxana se ale svěří Cyranovi, že miluje mladého a krásného šlechtice Kristiána. Cyrano z lásky k ní vezme Kristiána pod svou ochranu. Večer pod balkonem a pod rouškou tmy namísto Kristiána vyznává Roxaně lásku. De Guiche přelstí tím, že zprostředkuje svatbu Kristiána s Roxanou. De Guiche se pomstí, nechá Kristiána odvelet do bitevního pole. I tady Cyrano píše dopisy za mladíka. Roxana pod jejich vlivem přijíždí, ale Kristián umírá v jejím náručí. Roxana odchází do kláštera a teprve tam chvíli před svou smrtí jí Cyrano svou lásku prozrazuje. (Česká televize)

(více)

Recenze (15)

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Cyrano z Bergeracu je přesně ten typ hry, o které jsem dosud jen slyšel, nikdy neviděl a jediné, co z této hry znám je: Svůj širák odhazuji v dál." Takže jsem si tento svůj osobní úkol splnil tímto záznamem. Přestože objektivně řečeno byli všichni herci výborní a Hanzlík skvělý, a rád bych ještě někdy viděl Viktora Preisse, Cyrano bohužel nebude patřit k mým oblíbeným dramatům. Je jistě nadčasový, hlavně proto, že dnes krása vítězí nad rozumem snad ještě víc než kdy jindy, když je snadno dostupná - plastická chirurgie, kosmetické přípravky za kačku. Tento divadelní záznam je ukázka především velikého talentu v praxi Jaromíra Hanzlíka. A nejen jeho. A za to tleskám. ()

natalanka 

všechny recenze uživatele

Viděla jsem, slyšela jsem a navždy jsem si vryla do srdce. K tomu už opravdu není co dodat. Pointu příběhu znáte. Mohu jen potvrdit, že kdo uvidí toto dílo s Jaromírem Hanzlíkem v hlavní roli, nebude zklamán. Jen je mi líto, že nemohu porovnat s Viktorem Preissem, jelikož tehdy si sirku vytáhl Hanzlík. Ale kdo ví. Možná. Jednou :-)) ()

Reklama

LeoH 

všechny recenze uživatele

Cyrano je psán s vášní pro veršované slovo, s pochopením pro fanfarónství zakrývající chlapské komplexy a místy s neředěným patosem; miluju tu čistotu a přímočarost, kterou si klasické kusy můžou dovolit, protože bývají první svého druhu a nemusí se vymezovat vůči slavnějším předchůdcům. Dudek s Hanzlíkem, ale i představiteli menších rolí (kouzelný je třeba Ilja Racek), tyhle ingredience dokázali velmi dobře zprostředkovat a vypíchnout každý drobný detail Rostandova textu. Kouká se na to a prožívá se to báječně. Hvězdička dolů je spíš za technickou stránku televizního záznamu – střihy, které ne vždy jdou s logikou dění, a dialogy v davových scénách sejmuté tak, že místy není dobře rozumět. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Můj první Cyrano byl před lety filmový Gérard Depardieu. Tato vinohradská varianta je nicméně velice půvabná a samozřejmě nesrovnatelná, snad jen v druhé půli ztrácí trochu tempo, ale finále je opět silné. Mám taky radost, že kromě verze s Hanzlíkem jsou na DVD k vidění i ukázky s Viktorem Preissem, který alternoval. Kdo je ale skutečnou královnou obou alternací, je přenádherná Hana Maciuchová. Její práce s gesty, mimikou a hlasem je skvělá, z jejího výkonu je cítit jistota, že díky ní Roxanin příběh prožijí i ti diváci, kteří jsou nejdál od jeviště. Ta její touha po lásce je silná a realistická, není možné ji podceňovat. Krásný zážitek. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Klasická, navíc nadčasově třpytivá látka je vždy ošidná svou vnějškovou snadností a zdánlivou průhledností. O to obtížnějšjí bývá její ztvárnění nejen filmové či televizní, ale i divadelní. Od Dudkovy inscenace uplynulo téměř čtvrtstoletí; zub času ji však nejen nepoznamenal, ale i zkrášlil. Skvělé a přitom naturelem odlišné výkony obou protagonistů nacházejících se tehdy na vrcholu jejich tvůrčích sil - zemitějšího Hanzlík i duchovnějšího a ve výrazu recesivnějšího Preisse, kteří byli tehdy pozdními třicátníky - jsou dnes zklasičtělým monumentem další velké generace české Thálie.(Navíc se dnes zdá, jakoby stejně suverénní výkon Hany Maciuchové v úloze Roxany byl až přípravou pro její skvělou Olgu Scheinpflugovou v pozdějším Skalského čapkovském filmu). Francouzská látka, do níž vstoupila v minulosti i nedávné současnosti řada velkých světových jmen, v českém podání neztrácí nic ze své nezaměnitelné působivosti a přesvědčivosti; naopak účinnou rehabilitací tu prochází veršovaný patos české jevištní řeči, jak o tom ve bonusovém vstupu v jiném ohledu výstižně mluví Viktor Preiss. Je nelehké si uvědomit, že i v tomto případě byl vzorně zachycen svět nenávratně zmizelé dějinné epochy a jejích mimořádných představitelů. O to trvalejší je zážitek, který si z velkolepého řádění skvělého divadelního souboru divadla Na Vinohradech odnášíme. ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama