Suspiria

Klobouk dolů.. Zdaleka to není dokonalé, ale je to tak odvážně osobité, zároveň prokalkulované i intuitivně plynoucí, že to má mé upřímné sympatie... Takovýhle remake, takovýhle horror má v mých očích smysl. Žádné debilní lekačky, žádná polopatická doslovnost.. Atmoška, soustředěnost, postoj..Zde je místo pro imaginaci. K divákovi se nepřistupuje jako k tupému konzumentovi. Bravo! Rok 2018 se tak v mých očích stal jedním z nejnabušenějších horrorových roků za hodně dlouhou dobu, protože, spolu s Mandy, vylezly na světlo světa hned dva horrory s koulema a jasnou vizí. (26.01.2019)

Hrůza moc Guadagninovi nejde a mystérium má sterilní a teatrální. Na psychologii je mistr, ale o té jeho Suspirie není. Čím je tedy koukatelná, kromě hereckých kreací známých tváří? Vzbuzením zvědavosti, co se z toho zvláštního, chladného filmového tvaru s historickým podhoubím Německa 70. let a nekonvenčním profilem čarodějnického klanu vyklube. Nejenom díky poetickým zpomaleným záběrům jak z romantického retro videoklipu Mariky Gombitové to ale dopadne nad očekávání špatně. Matka čarodějnic, která vypadá jako Jabba the Hut ve frajerských slunečních brýlích, je k smíchu. (03.04.2024)

Nodoprdele, to je vrstev. Původní dějově poměrně jednoduchou hororovou báchorku Kajganich s Guadaninem rozšiřují doleva, doprava, nahoru, dolu, a ještě ji obrací vzhůru nohama. Takže z příběhu o tom, jak nebohá studentka zjistí, že její baletní akademii ovládá čarodějnický klan, je najednou politicko-filosofické zamyšlení nad lidskými dějinami. Ty jsou tu nazírány jako kolotoč bojů o moc, hnaný falešnými božstvy a manipulativními ideologiemi, které "okouzlují" své stoupence. Hlavním motivem je pak patrně zneužívání moci, to se prolíná hned do několika dějových zákrutů, přičemž umístění do rozděleného Berlína taky není jen tak náhodné. Vina zkorumpovaného patriarchátu versus ženská síla, to je pak další vrstva prozkoumávaná zprava zleva. To jde tak daleko, že dokonce jediná důležitá mužská postava, která se snaží být "hodná", nese vinu hned na několika frontách. A všichni navíc víme, kdo onu postavu hraje... /// Takhle, nejsem si úplně jistej, po první projekci bez českého překladu, jestli do sebe všechny ty naťuknuté motivy úplně stoprocentně zapadají. Ale rozhodně mě baví se v nich pitvat. Formálně je pak nová Suspiria snad ještě lepší, než jsem čekal, taneční a snové scény naprosto boží, intenzivní, atmosféra dokonalá. Ve finále myšlenky trochu převáží nad hororem (přes všechno to uvažování, co se zrovna sakra děje, se není čas bát), což je pro mě trochu škoda, ale přežiju to. Za mne zatím 9/10, ale určitě to chci vidět znova - může to povyskočit, ale i spadnout. (15.01.2019)

Obrovsky ambiciozne. Mozno az prilis a obcas sa to straca same v sebe. Hromada scen je ukazkou toho ako sa da nieco co najkomplikovanejsie nasnimat, ozvucit, postrihat alebo vyrozpravat dana scena. No mna ako formalistu to velmi bavilo. Dakota je uplne v pohode, brakove pasaze su chrumkave a novy zaver lepsi nez v originalnom filme. Takto by sa mali robit vsetky remaky. Prepalena dlzka vobec nevadila. Hltal som to po cely cas. Silnych 8/10 (27.02.2019)

Těžko jednoznačně říct, jestli je lepší originál nebo remake. Oba filmy jsou trochu jiný a hlavně natočený úplně jinak. Novinka není tak naivní jako Argentův kousek a působila na mě díky kulisám smutnýho a špinavýho Berlína mnohem syrověji. Potěšila mě hudba mojí oblíbený radiový hlavy Thoma Yorkea. Škola se jeví opravdovějš, celej film je tanečnější (obzvlášť Olga ve svým krátkým výstupu prokázala velkej talent a obrovskou míru ohebnosti, hihi), scény a masky jsou daleko horrorovější a film celkově víc propracovanej, ale zároveň dost utahanej. A ať jsem si dával všechny různý nitky jakkoliv dohromady, nenašel jsem důvod, proč pana doktora nehrál skutečnej starší muž. Zřejmě jen rozmařilost, která však působila rušivě. Dávám oběma filmům "za tři", ale Argento byl tak nějak kouzelnější. (25.02.2022)