poster

Melancholia

  • Česko

    Melancholie

  • Dánsko

    Melancholia

  • Francie

    Melancholia

  • Německo

    Melancholia

  • Slovensko

    Melancholia

Drama / Sci-Fi / Psychologický

Dánsko / Švédsko / Francie / Německo, 2011, 130 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Botič
    ****

    (V detailech) Nádherný film o konci světa a o tom, že Melancholiíí vůbec není ona blížící se planeta (která působí spíš uklidňujícím dojmem), nýbrž naše matička Země obydlená psychicky se rozpadajícími bytostmi žadonícími o svůj esteticky přijatelný konec za doprovodu trefného reklamního sloganu Enjoy it while it lasts a Symfonie č. 9. Ten také postavy a divák dostanou naservírovaný rovnou v úvodu, aby mohl být závěr mnohem syrovější a mrazivější. Zároveň se však jedná o neskutečnou manýru, kopírující nejenom schéma Antichrista, ale svou první hodinou také Vinterbergovu Rodinou oslavu, byť se díky tomuto svatebnímu entreé zadírají hlavní charaktery hlouběji pod kůži. Sečteno a podtrženo - osamělejší, roztroušenější a depresivnější příběh letos v kinech nepotkáte - jen moje myšlenková i srdeční soustava se s Melancholií krapet minula. Asi jsem na tuhle podívanou až příliš velký flegmatik.(1.10.2011)

  • sportovec
    *****

    Má-li být tento film jedním z nejslabších Trierových děl, je to se stavem světového hraného filmu ještě nahnutější, než by si bylo možné vůbec představit. Pro nepřipraveného diváka pohledy do obrazů renesančních mistrů, dalších činů symboliky neodvratného konce, celkového pohledu za kulisy lidských obřadů a dalších velkých okamžiků člověčího života působí šokujícím dojmem. Ještě nesrozumitelněji vyznívají mezní okamžiky svatebního obřadu, nevěsta, která podvádí během svatební noci ženicha, aby mu vzápětí oznámila konec právě zpečetěného vztahu a další početné až absurdně působící momenty. Kniha šifer se však postupně rozevírá, úvodní sekvenci srážky dvou planet ozřejmuje a zprvu nejasné žánrové zařazení zprůhledňuje do nevšední sci-fi. Zánik cilizace je v tomto pojetí prolnut hned do dvou rovin: v první má svůj kosmickoastrální rozměr, v té druhé, v rovině dekompozic, lomů, pohledů za a mezi kulisy, kam divákovo oko běžně nedohlédne, vynáší pro Triera charakteristické mene tekel nad celou světovou civilizací. Cítí či necítí velký Dán konec naší civilizace? Je to gesto nahodilosti nebo naopak varovného jasnozření? Odpovědi na tyto otázky, které MELANCHOLIA, osudová planeta či planetka Trierova filmu, navozuje, jsou i odpověďmi po kvalitě doposud posledního díla tohoto rozporuplného muže z nejjižnější skandinávské země.(6.7.2011)

  • H34D
    ****

    Přiznávám, že nerežírovat tento film Lars von Trier, mé hodnocení by bylo nižší. Jenže je to právě Lars von Trier, díky kterému jsem se já a určitě i řada dalších diváků, obzvlášť pobízela k vyhledávání skrytých významů, tvorbě nedoslovných souvislostí, vnímání obrazové kompozice atd. Byť si nemyslím, že Melancholie je puzzle, které musí být za každou cenu složeno (oproti tomu např. v Antikristu divák musí alespoň něco málo vyluštit, aby si jej dokázal užít), tak po aktivním zhlédnutím dvou hodin tohoto filmu nemohu být nespokojen. Postavy mají v sobě vepsáno cosi zvláštního, tvorba "obrazů" von Triera je od samoého počátku zajímavá, atmosféra velice unikátní a směrem k závěru překvapivě hutná a tíživá, zejména konečných pár minut je doslova destruktivních. Samozřejmě i tak bych ocenil květnatější děj, von Trierovi nemohu upřít, že i s malým množstvím prostředků dokáže sdělit mnoho, ale nic to nemění na tom, že určitá místa byla poměrně dost "vláčná". 7/10(7.10.2011)

  • FlyBoy
    ****

    [ArtFilmFest 2011, Trenčín] S pribúdajúcimi rokmi je Trier okrem provokatívneho a koncepčného experimentátora-fachmana aj rodený estét-fachman, ktorý tu ratifikuje svoj drahocenný skill - vycizelovať k samému absolutóriu sled mnohoznačných sekvencii schopných prikurtovať k sedačke a paralelne predhodiť nápovedu na rozlúštenie raz ťažšej, raz lahšej tajničky neskôr vypovedajúcej o zamlčovaných veciach._______Zatiaľ čo v kontroverznom "Antikristovi" sme sa venovali rozboru prepojených symbolov, nedorieknutých signálov, prešibaných metafor s cieľom odhaliť v kom vlastne drieme onen diabol (?) a v akom zmysle si vyložiť voľnú intetpretáciu diela, z hľadiska misogynného alebo feministického (?), tak u zádumčivej "Melanchólie" sme "ušetrení" pred podobným pátraním, za pomoci podvratných/znepokojivých detailov (prológ, obrazové alegórie, jamka č.19, atď.) sme vtiahnutí do areálu "Kafkovského zámku", ktorý je opäť zjavne odrezaný od civilizácie (pozn. nepriechodný mostík, polemizovanie o nespatrenej dedine) a kde sa odohráva rozpad/skáza dvoch existenciálnych elementov - ľudstva a vesmíru._______V kapitole číslo jedna najskôr dochádza k deštrukcii (pre Manifest Dogma 95 tak "obľúbeného") obradu sobášneho, kedy nám je očami/posunkami/úkonmi mystériovej Justine (Kirsten Dunst) permanentne pripomínané, že človek ako taký je aj tvorom zlým, skazeným - predurčeným k záhube. Neostáva mu nič iné ako mlčky čakať na súdny deň, postupne upadať do bezvýchodiskovej letargickosti korunovanej melancholickým delíriom. Odraz prázdnoty, krízi a pomýlenosti moderného sveta v ktorom vládnu pózy, peniaze, poprevracané hodnoty._______V kapitole číslo dva potom nastáva očakávanie najhoršieho, bezodkladného armageddonu počas ktorého na povrch skrz konzervatívnu Claire (Charlotte Gainsbourg) syčí nervozita, neustále potláčaná rezignácia nad sebou samým, obava zo smrti - z nepredstaviteľného. Po opätovnom zahaprovaní ľudského faktoru (manžel, tabletky) narastajúca beznádej nemá konca kraja, posledné plamienky nádeje vyhasínajú a apokalyptické ukončenie jednej planéty sa nesúcitne blíži. Protikladom k zaťatému chovaniu Claire sa stáva pasivita s rozsudkom zmierenej Justine, ktorá už nevidí dôvod podnikať pokusy o záchranu, kedže žije s istotou neodvrátiteľného zániku zlého - teda nás. Táto časť obsahuje zopár monotónnych rozpráv o ničom, ale tiež navodzuje zimomriavky z príchodu mimozemskej katastrofy a nakoniec ako katastrofický film aj končí, len nie s nálepkou patriotistický Američan, ale alternatívny Európan. Veru, markantný rozdiel._______L.V.T. si aj naďalej robí z komerčnej sféry prču a zároveň nezabúda zopakovať, že s podaktorými pokazenými "normami" novodobého uberania sa našej spoločnosti nesúhlasí. Jeho nový počin je vcelku rozháraný, trochu dopláca na vatové pasáže a predchádzajúcej "depke v raji" sa vyrovná iba vtedy, ak si to dotyčný recipient enormne praje. Avšak stále máme tu česť s myšlienkovo opulentným artefaktom, ktorý sa striktne drží svojho drzého/pozoruhodného svetonáhľadu a v mysli dozrieva až po určitom čase. Lars si borec, len tú sympatizáciu s nacizmom si si (na tej tlačovke) fakt mohol odpustiť.(25.6.2011)

  • brit84
    ***

    Co mně nejvíc vadilo, bylo málo souvislostí. Mám rád filmy, ve kterých do sebe zapadá děj, i když třeba ne přímočaře. Příběh o nevěstě je plný nejasností a čekal jsem alespoň náznak vysvětlení ve druhém příběhu. Ten je o dost zajímavější, ale žádnou nápovědu nepřinese. S Larsem se to má tak, že si jeho filmy buď zamilujete a nebo vám prostě nesednou. Mě zatím příliš nepřesvědčil, ale rád budu jeho práci testovat i nadále.(15.1.2012)

  • - Jméno hlavní hrdinky Justine bylo inspirováno obsahem novely Markýze de Sade „Justýna aneb prokletí ctnosti“. (lehkoživka)

  • - Záběr, kdy je Justine (Kirsten Dunst) ve svatebních šatech s kyticí unášena proudem, je inspirován obrazem "Ophelia" britského malíře Johna Everetta Millaise. (SaNcHeZ_cz)

  • - Dům, kde se celý film odehrává, je zámek Tjolöholm ve Švédsku. (Cheeker)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace