poster

Melancholia

  • Česko

    Melancholie

  • Dánsko

    Melancholia

  • Francie

    Melancholia

  • Německo

    Melancholia

  • Slovensko

    Melancholia

Drama / Sci-Fi / Psychologický

Dánsko / Švédsko / Francie / Německo, 2011, 130 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Amarcord_1
    *****

    95% - Jeden z nejlepších zážitků v kině vůbec. Dvě epizody, jakoby každá z jiného úhlu pohledu. V jedné cítíte s Justine, ve druhé cítíte s Claire. Film je natolik komplexní, obashuje tolik detailů, že si v něm lze najít mnoho vedlejších významů a s přáteli jsme o tom nadšeně debatovali ještě dlouho po jeho skončení. Jestli to tak autor myslel, nebo jestli jsme si něco namlouvali je naprosto nepodstatné. Melancholia je prostě ohromně silný spektákl, jehož aura vás hned tak neopustí. Samosebou jsem si při úvodní scénách říkal, že zatímco Kubrick propojil vesmír s hudbou Richarda Strausse, Trier sáhl hned vedle -po Richardu Wagnerovi. Ten výběr se mi ale již po chvilce vůbec nezdál prvoplánový. Vlastně posloucháme stále tu samou předehru k Tristanovi a Isoldě (nahranou v Čechách), ale ta skladba má jednu typicky Wagnerovskou vlastnost: Její fráze jsou neskonale dlouhé, stále se vyvíjejí. Stále modulují, posluchač je v permanentním očekávání, kdy se harmonie konečně rozvede a nastane kýžené uvolnění. A nastane? V tomto díle, kde se autor vyvaroval sebemenšího konejšivého prvku náboženství či kontaktu s okolním světem? To přece nejde, aby vše skončilo v okamžiku nedokončeného vývoje, ve chvíli největšího napětí! Nebo ano?(17.10.2011)

  • POMO
    ***

    Prvá, nie príliš vzrušivá (trojhviezdičková) polovica je skvelo zahraná a poteší delikátnym medzinárodným ansámblom vo vedľajších rolách. Neprinesie ale nič viac, než ktorákoľvek konverzačná scénka z iného Trierovho (či Ozonovho) filmu. Druhá (štvorhviezdičková), tiesnivejšia, pôsobivejšia, obrazovo krásna a scenáristicky zaujímavejšia polovica filmu zážitok zosilní a výsledný dojem ponechá omámený artistickým audiovizuálnom, no myšlienkovo začudovaný a nenaplnený. Trier akoby si iba niečo skúšal, akoby iba zhmotnil pocit, myšlienku z krátkeho veršu. Pre niekoho to môže byť zaujímavá a duchaplná meditácia (napokon, je to hra s obrázkami, hudbou a postavami nesmierne elegantná), no pre mňa ostáva Melancholia iba hŕstkou pozitívnych dojmov, ktorých váha po skončení záverečných titulkov vyšumela do prázdna.(27.5.2011)

  • lupuscanis
    *****

    Namísto komentáře, pár nesouvislých poznámek k tiskové konferenci k filmu v Cannes 2011 LARS VON TRIER, MELANCHOLIA (2011) ______ .. bylo velmi zajímavé sledovat Kirsten Dunst. Nejistá. Plaše se usmívající. Neschopná aspoň zčásti se (city, naladění) ukrýt, aby nebyla tolik vystavená všem těm lačným uším a pohledům. (Bez dalšího: Jaký kontrast vůči Charlotte, ze které vyrostla tak silná osobnost...). Přesto mě párkrát při jejích slovech a reakcích zamrazilo. Když Kirsten zmínila, že s Larsem je herec/herečka ihned připravena na cokoli, neboli jejími slovy "emotionally available". Asi to není správnej překlad. Ale to je jedno. To be emotionally available? Dát všanc kus sebe? Rozjitřená citlivost vůči (vnějším i vnitřním) podnětům? Možná součásti toho, co jí umožňuje hrát, toho čemu musí naslouchat a taky naslouchá, když dělá to, co my, (co nehrajeme v Larsových filmech), nedokážeme - ať už tomu říkáme talent, nebo saháme po jiných jménech. Nebo druhý moment: když Lars promluví o motivaci chování hlavní postavy, Kirsten řekne, že už to Lars řekl za ní, slovy, které by ona nejspíš rovněž použila. Lars reaguje: "Really?" On si z ní jednak dělá trochu legraci, trochu ji provokuje, ale taky dává impuls, protože hned po té Kirsten promluví o tom, co ve své postavě vidí a co z ní cítí... Pozn: Je tohle způsob, tedy znalost jejich citlivých míst, kterým Lars motivuje (některé) herce k tomu, co ze sebe v jeho filmech vydávají? ____ Provokuje to k otázce, která možná z části souvisí s předchozí diskusí. Lars von Trier je tvůrce. Ale stejně tak beze vší pochyby tvoří i Kirsten Dunst. (A jak Lars naznačil, nikoli marně.) Jako divák a příznivec určitého typu filmů jsem jedním z těch, co mají tak rádi a jsou tak spokojeni s tím, když si Kirsten sáhne až na dno toho, co dokáže, když využije vlastní důvěrnou znalost deprese (Lars o Kirsten) a ukáže nám na plátně hodně reálný dotyk s něčím, čeho se sami dotýtak moc nechceme... Jako divák to od ní očekávám. A jsem to teda také já, lačnící divák, kdo jí k těm hranicím postrkuje. Ale jakmile vystoupí z role, sedí třeba na tiskovce, očekávám od ní co? Že bude hezká jako z časopisu, zdravá a inteligentní? Jakoby mohla zůstat tím, čeho se dotýká, a čím v průběhu tvoření prochází, nedotčená... A až se někteří herci/jiní tvůrci ocitnou v takový depresi, že nebudou moct hrát, až začnou chastat a brát drogy - to je pak šmahem, my spracedliví, odsoudíme... Neočekáváme podobně od nejlepšího režiséra na světě, tedy od Larse, že bude točit další filmy, které budou zase jako facka do ksichtu, a znovu nám dají možnost prožít dotek s něčím dost šíleným...? Že se v Cannes opět promění v žoviálního tvůrce, který narozdíl od mnohých ostatních, kteří raději nemluví o ničem, nebo jenom vyhýbavě, z tiskovky udělá nejen všemi očekávané "zpestření", překoná očekávání, atd., ale také mluví o něčem, co sám považuje za hodně postatné. A od některých se pak dočká nepochopení až odsouzení za to, že si dovolí svůj předchozí film věnovat tvůrci, který ho nepřestává fascinovat. Když jako tvůrce inspirovaný dílem někoho jiného, jeho vidění světa a souvislostí přetaví ve své vlastní vidění, je "nikdy nespokojeným davem" nařčen z toho, že "nám" sahá na modly, a sám, údajně narozdíl od Andreje, údajně točí "odpudivé věci". ____ A abych dodržel kolorit: Kdyby Lars o tom, o čem na tiskovce mluvil, natočil film, možná by si za to Zlatou palmu neodnesl, ale dočkal by se takového veřejného lynčování? Když tutéž nebezpečnou myšlenku - že na Hitlera se dá dívat též jako na člověka, ačkoli nám to není pohodlné, a že mezi námi a Hitlerem není žádná nepřekonatelná propast, a že se každý může ocitnout v blízkosti temnoty (proto jej Lars chápe?), jen někteří z dotyku s ní vraždí jiné, jiní sebe, a ještě jiní tvoří filmy, které nám také pohodlné nejsou, ale smíme je milovat i nenávidět - řekne na tiskovce, je z toho v Cannes oheň na střeše... __ (Berte prosím jako zaujatý názor a drzé otázky, na žádnou "pravdu" si nárok nedělám...).(11.4.2016)

  • FlyBoy
    ****

    [ArtFilmFest 2011, Trenčín] S pribúdajúcimi rokmi je Trier okrem provokatívneho a koncepčného experimentátora-fachmana aj rodený estét-fachman, ktorý tu ratifikuje svoj drahocenný skill - vycizelovať k samému absolutóriu sled mnohoznačných sekvencii schopných prikurtovať k sedačke a paralelne predhodiť nápovedu na rozlúštenie raz ťažšej, raz lahšej tajničky neskôr vypovedajúcej o zamlčovaných veciach._______Zatiaľ čo v kontroverznom "Antikristovi" sme sa venovali rozboru prepojených symbolov, nedorieknutých signálov, prešibaných metafor s cieľom odhaliť v kom vlastne drieme onen diabol (?) a v akom zmysle si vyložiť voľnú intetpretáciu diela, z hľadiska misogynného alebo feministického (?), tak u zádumčivej "Melanchólie" sme "ušetrení" pred podobným pátraním, za pomoci podvratných/znepokojivých detailov (prológ, obrazové alegórie, jamka č.19, atď.) sme vtiahnutí do areálu "Kafkovského zámku", ktorý je opäť zjavne odrezaný od civilizácie (pozn. nepriechodný mostík, polemizovanie o nespatrenej dedine) a kde sa odohráva rozpad/skáza dvoch existenciálnych elementov - ľudstva a vesmíru._______V kapitole číslo jedna najskôr dochádza k deštrukcii (pre Manifest Dogma 95 tak "obľúbeného") obradu sobášneho, kedy nám je očami/posunkami/úkonmi mystériovej Justine (Kirsten Dunst) permanentne pripomínané, že človek ako taký je aj tvorom zlým, skazeným - predurčeným k záhube. Neostáva mu nič iné ako mlčky čakať na súdny deň, postupne upadať do bezvýchodiskovej letargickosti korunovanej melancholickým delíriom. Odraz prázdnoty, krízi a pomýlenosti moderného sveta v ktorom vládnu pózy, peniaze, poprevracané hodnoty._______V kapitole číslo dva potom nastáva očakávanie najhoršieho, bezodkladného armageddonu počas ktorého na povrch skrz konzervatívnu Claire (Charlotte Gainsbourg) syčí nervozita, neustále potláčaná rezignácia nad sebou samým, obava zo smrti - z nepredstaviteľného. Po opätovnom zahaprovaní ľudského faktoru (manžel, tabletky) narastajúca beznádej nemá konca kraja, posledné plamienky nádeje vyhasínajú a apokalyptické ukončenie jednej planéty sa nesúcitne blíži. Protikladom k zaťatému chovaniu Claire sa stáva pasivita s rozsudkom zmierenej Justine, ktorá už nevidí dôvod podnikať pokusy o záchranu, kedže žije s istotou neodvrátiteľného zániku zlého - teda nás. Táto časť obsahuje zopár monotónnych rozpráv o ničom, ale tiež navodzuje zimomriavky z príchodu mimozemskej katastrofy a nakoniec ako katastrofický film aj končí, len nie s nálepkou patriotistický Američan, ale alternatívny Európan. Veru, markantný rozdiel._______L.V.T. si aj naďalej robí z komerčnej sféry prču a zároveň nezabúda zopakovať, že s podaktorými pokazenými "normami" novodobého uberania sa našej spoločnosti nesúhlasí. Jeho nový počin je vcelku rozháraný, trochu dopláca na vatové pasáže a predchádzajúcej "depke v raji" sa vyrovná iba vtedy, ak si to dotyčný recipient enormne praje. Avšak stále máme tu česť s myšlienkovo opulentným artefaktom, ktorý sa striktne drží svojho drzého/pozoruhodného svetonáhľadu a v mysli dozrieva až po určitom čase. Lars si borec, len tú sympatizáciu s nacizmom si si (na tej tlačovke) fakt mohol odpustiť.(25.6.2011)

  • H34D
    ****

    Přiznávám, že nerežírovat tento film Lars von Trier, mé hodnocení by bylo nižší. Jenže je to právě Lars von Trier, díky kterému jsem se já a určitě i řada dalších diváků, obzvlášť pobízela k vyhledávání skrytých významů, tvorbě nedoslovných souvislostí, vnímání obrazové kompozice atd. Byť si nemyslím, že Melancholie je puzzle, které musí být za každou cenu složeno (oproti tomu např. v Antikristu divák musí alespoň něco málo vyluštit, aby si jej dokázal užít), tak po aktivním zhlédnutím dvou hodin tohoto filmu nemohu být nespokojen. Postavy mají v sobě vepsáno cosi zvláštního, tvorba "obrazů" von Triera je od samoého počátku zajímavá, atmosféra velice unikátní a směrem k závěru překvapivě hutná a tíživá, zejména konečných pár minut je doslova destruktivních. Samozřejmě i tak bych ocenil květnatější děj, von Trierovi nemohu upřít, že i s malým množstvím prostředků dokáže sdělit mnoho, ale nic to nemění na tom, že určitá místa byla poměrně dost "vláčná". 7/10(7.10.2011)

  • - Dům, kde se celý film odehrává, je zámek Tjolöholm ve Švédsku. (Cheeker)

  • - Snímek získal v Berlíně v roce 2011 Evropskou filmovou cenu v kategorii nejlepší evropský film. (Terva)

  • - Excentrický režisér Trier si občas během natáčení svlékl kalhoty a chodil po place téměř nahý, aby pobavil herce a štáb. (Brousitch)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace