Tucker & Dale vs. Zlo

Prvá polovica sa mi páčila, v druhej to už začalo trocha kolísať. Ale ako paródia to rozhodne nebolo zlé. Párkrát som sa zasmial, ale žeby som dostával záchvaty smiechu, to sa taktiež povedať nedá. Keď pozerám na tie hodnotenia, tak som asi predsa čakal o niečo viac. Na jedno pozretie fajn, druhýkrát by sa mi to už pozerať nechcelo a do pamäti sa mi to asi tiež výrazne nevryje. Silnejších 60%. (15.02.2011)

Čekal jsem ultimátní hororovou srandu, dostal jsem jen slušnou komedii s osvěžujícím nápadem, která na konci rezignuje na parodické vyznění a v podstatě se tak stává svou vlastní nechtěnou negací. Což nejspíš bude "zásluhou" nezkušených scenáristů, kteří netušili, jak se z dosavadního děje plynule vymotat. Párkrát jsem se zasmál, dívalo se mi na to příjemně a pohodlně, ale po hypu festivalového diváctva jsem věřil ve větší pecku. (31.03.2011)

Až zde člověk plně pochopí úsloví „smůla se mi lepí na paty“ resp. zapíše si (do svého notesu) nové „mít pech jako Tucker a Dale“. Pravda, dá se na to nahlížet i jako na „zcela nevinné“ nedorozumnění popř., že každej máme občas den blbec :-) 90% současných hororů dopadá ve výsledku jako nechtěná parodie, takže bylo pouze otázkou času, kdo to vezme z opačné strany a hlavní trumf založí právě na této skutečnosti, s malým rozdílem-chtěné, kdy není „tak úplně jasné“, kdo je oběť a kdo vrah. Možná namítnete něco ve stylu: „laciná prvoplánová povrchní stupidita“, já říkám „vcelku inteligentní netradiční žánrovka“, s přesnými (v rámci žánru) hereckými výkony, jímž vévodí (a jsou to právě ONI dva, proč se snímek oplatí shlédnout) A. Tudyk resp. T. Labine. Výsledný resultát? I přes mírné opadnutí tempa v poslední čtvrtině snímku a zejména faktu, že se (na)konec vydává směrem, kde se ostatním snímkům do té doby vysmíval, (si) musím přiznat jedno. Bavil jsem se víc, než bych (si) byl předem ochoten přiznat. To navzdory faktu, že mi při mých více než 190cm nepřijde 86kg zase tak moc, popcorn nesnáším a v mekáči jsem byl jednou v životě a to ještě na záchodě. Je ale fakt, že členem Mensy nejsem a před Budweiserem dávám zásadně přednost plzínce. 70% (26.06.2012)

Tak takhle ulítlý film jsem už dlouho neviděl. Trochu mi to připomínalo Pach krve nebo Texaský masakr, i když samozřejmě trochu jinak. Srandovní momentky s motorovou pilou a nešťastná úmrtí kandidující na Darwinovy ceny. K tomu všemu mi ještě zpříjemnil podívanou můj oblíbenec Tyler Labine. Opravdu velmi zábavná komedie s nádechem hororu. (02.10.2011)

Filmy vyvolávají v divácích tři druhy emocí: smích, pláč a strach. Smích a pláč patří k sobě, protože smích je opakem pláče a pláč je opakem smíchu, jenže co je opakem strachu? Jak naznačuje série Scary Movie, je to podle všeho výsměch, jinak řečeno parodie. Parodie ovšem žádné emoce nevyvolává, je to spíš intelektuální kategorie, která staví na znalostech parodovaných děl. Parodie vlastně parazituje na parodovaném, ale ne ani tak na obsahu, jako spíše na emocích, který tento obsah vyvolává, protože parodie coby intelektuální kategorie žádné vlastní emoce nevytváří a musí brát jinde. Toto pozření cizích emocí má často velice vtipné důsledky, neboť vede k tomu, že se parodie překlopí v to, co paroduje, třeba Tucker & Dale vs. Zlo na konci nabírá obrátky klasického hixploitationu, kdy Chad, (-spoiler-) který se ukáže být polovičním vidlákem, útočí na plavovlasou květinku Allison z města. Jinak řečeno dělat parodii znamená zapálit si doutník na sudu prachu, protože parodie nevyhnutelně končí v týchž emocích, které paroduje, jelikož je sama o sobě prázdným žánrem bez vlastních emocí. ____ Ještě k té matici o čtyřech prvcích „strach, parodie, smích, pláč“. Tam je hrozně zajímavé, že každý z prvků má svého párového dvojníka (strach/parodie, smích/pláč), ale také jednoho nepřítele (strach/smích, parodie/pláč). Tucker & Dale vs. Zlo to na mnoha místech tematizuje: když se Dale snaží na úplném začátku rozesmát Allison, vyvolá v ní strach, a proto to nefunguje. Tucker zase v jednom momentu přikazuje Daleovi, aby nebrečel, jinými slovy, aby plnil svoji žánrovou roli a byl zlý, popřípadě veselý, protože pláč do žánru parodie nepatří. Mimochodem, (-spoilery-) jak vlastně porazí Chada? Jednoduše tím, že si sestaví správnou matici o čtyřech prvcích, přestanou ho brát na lehkou váhu (smích) a vysmějí se jeho vidláckému původu (parodie). ____ Tucker & Dale vs. Zlo představuje hlavně ale výtečnou esej na téma, že historii píší vítězové, respektive ti, jejichž perspektivou na události nahlížíme. Takže to, co v jiných filmech vypadá jako banda nezvedených vidláků, může být ve skutečnosti bromancí dvou neškodných individuí. Neodehrává se nám tady ale přece jenom něco více? Co když bude zemědělství skutečně v příštích několika deseti letech jedno z nejziskovějších a nejlukrativnějších odvětví v ekonomice, jak tvrdí někteří investoři a obchodníci s komoditami, a zemědělci/vidláci se tak stanou nejbohatšími lidmi planety? Podle světoznámého investora Jima Rogerse budou zemědělci v následujících deseti letech jezdit v autech Lamborghini a finančníci v City of London se budou živit jako taxíkáři. Za posledních třicet let se měli zemědělci špatně, teď prý ale budou vydělávat obrovské peníze. Pak by Tucker & Dale vs. Zlo nahlížející na tyto jedince v pozitivním světle nebyl jen nějakou parodií, nýbrž krajně vizionářským filmem pro novou dobu. (10.10.2011)