S ledovým klidem

Ach, Bruci... Řekni, žes jenom zrovna jel kolem, zastavil se na kafíčko a neměl ani páru o tom, že tě natáčí. A Mabrouku El Mechri, ty mi zase prosím tě pověz, že ti jenom nějakým nedopatřením do éteru ulétlo domácí video. Takhle už od základu ztrouchnivělý akční film jsem dlouho neviděl. Nemám nic proti béčkovým filmům s áčkovými herci, jen když vrcholná pasáž není slaňování paneláku po šňůře od satelitu, které by přežil (a vlastně ani to už teď neplatí) jenom božský a nesmrtelný Bruce. Následovat bude spoilerový výlev emocí. Šmankote, jak je možné natočit film o únosu rodiny, když tu rodinu nikdo nepředstaví? Jak je možné do pointy dosadit získání kufříku, když nikdo neřekne, co v tom zatroleném kufru je? Jak je možné střelit člověka, kterému zpoza betonové zdi čouhá jen rameno, do ledviny? Jak je možné, že se ve Španělsku rozední dřív, než jednou oběhnete blok? Jak je možné, aby měl kameraman hollywodského bijáku stařecký třes v ruce? Jak je možné, aby byl obraz hollywoodského bijáku rozmazán, jako ústa ženy po vášnivém polibku? Jak je možné udělat z hlavních hrdinů sourozence, když jedině pořádná pelešnická scéna těch dvou by mohla odvrátit pozornost od zbylého utrpení? A konečně - jak je možné, že se na tenhle film prodala jen jedna vstupenka, v sále seděli lidé dva a nikomu to nepřišlo divné? (27.04.2012)

Zápletka je ve své podstatě primitivní a kdovíjakým důvtipem scenáristé nevyšperkovali ani dialogy. Chytré a vtipné je, jak s obojím nakládá režisér. Úvodní minuty nás připraví na lehké drama ze slunného Španělska, kde bude prací přetížený syn hledat cesta k autoritativnímu otci. Vyprávění však rychle nabere docela jiný směr a mnohem prudší obrátky a najednou sledujeme macguffinovským kufříkem popoháněnou variaci na téma, které už zdánlivě vydojil Hitchcock – nevinný muž na útěku (rodiny coby jediné jistoty se film nicméně drží celou dobu). El Mechri tohle oblíbené thrillerové schéma neozvláštňuje jenom realistickými detaily během honiček madridskými ulicemi (nezničitelnost řady postav tomuhle žánrovému potěšení naopak zajišťuje přídomek „guilty“), ale hlavně neustálým přehazováním rolí. Vědomě přehnaným zapojením významotvorných prostředků určitého žánru (rodinné drama, akce, paranoidní thriller) dokáže vyvolávat dojem, že sledujeme co chvíli mírně odlišný film, jenž u nás má vyvolat jinou emocionální odezvu, než jaká byla žádoucí před pár minutami. Herci jsou pro něj podobně jako pro Hitche pouhými figurkami k manipulaci s divákovými emocemi. Willovi při pelášení před lidmi, kteří ho chtějí zabít, případně z něj vymlátit informace, které stejně jako my nezná, sotva zbývá čas, aby si odskočil a ofoukal rány (což v momentu jeho „zpasivnění“ musí učinit žena), natož aby vedl delší dialog. Na důkladnější dušezpyt nezbývá čas, což je jenom dobře. Všichni přecházejí z jedné role do jiné s takovou náhlostí, že by jejich bližší poznání akorát vyvolávalo zbytečné otázky po logice věcí. Ve filmu je hned několik scén, kdy se z oběti o pár chvil později stává lovec. Postavy nejsou dobré, případně zlé, pouze vysoce adaptabilní. Nejlépe je to vidět na Willovi, jenž se z pozice „nic nevím, nikoho neznám, španělsky nemluvím“ propracuje až do momentu, kdy stačí jediný pohled, abychom pochopili, nakolik odlišná role mu nyní náleží. Neustálé znejišťování diváka zahrnuje eliminaci romantické linie jejím faktickým znemožněním, odmítnutí pravidel star systému nebo vytváření soucitné nálady v nečekaných okamžicích (v souladu s rozmlženou hranicí mezi padouchy a hrdiny). Režisér si v jednom kuse pohrává s postavami i našim očekáváním, aniž by při tom nějak odbýval řemeslnou stránku, jakkoli nad ní nemá tak suverénní kontrolu jako nad vyprávěním, resp. nad neodolatelně proradným zatajováním a odhalováním informací. Za ty dva neskutečně vychytané záběry se zrcadly mu ale chaotičnost akčních scén s klidem odpustím. Ledový klid zvenčí svádí k jeho okamžitému odmítnutí coby další tupé akce, ve skutečnosti se pod béčkovým povrchem skrývá prozatím největší žánrové překvapení letošního roku. 85% (07.04.2012)

Člověk se těší na Bruce Willise v dalším akčním nářezů a Bruce je ve své roli asi 5 minut. A to se jen povaluje na lodi a rozdává moudra. Už proto nemůžu film hodnotit pozitivně. Henry Cavill v hlavní roli byl nesnesitelný a měl jsem chuť z kina odejít. Když zmínim naprosto tuctový a béčkový scénař, tak tady není už moc co chválit. Ale jednu věc pochválit musím a to je prostředí legendárního španělského clubu jménem Fabric. Bylo příjemné vidět jak to tam vypadá a hlavně záběry z párty jsou fantastické. A to nemluvím a parádním EDM soundtracku. Ale tohle je sakra málo abych šel z hodnocením výš. (21.06.2012)

No teda, myslel jsem, že si Willis zahraje víc :-) Kvůli němu jsem se na film vůbec začal dívat. Ale tak musím na rovinu říct, že se Henry Cavill hlavní role zhostil poměrně dobře. Čekal jsem mnohem větší blbost, přece jenom má film na kontě pouze 50%. Mělo to celkem solidní akci, napětí a né tak hloupý scénář. Na 4 hvězdičky to sice není, ale 3 silné hvězdy udělím. 69% (08.09.2012)

Opravdu špatný akční příklad, jak se to nemá točit. Hvězdné obsazení mi tolik nevadilo, ale v kombinaci se španělským komparzem, byli notně oslabeni. Tak si říkám, že vlastně chytří rejžové to dělají i tak, že do filmu nacpou co nejvíce zvučných jmen a diváka tím ošálí natolik, že on pro samou sympatii k tomu či onomu, přestane vnímat, jak je film na hovno a tetelí se jen blahem nad tím, kolik že miláčků vidí najednou a jak je mu s nimi dobře. No tak takové oblbování beru, jsme holt jen lidi, tak proč ne. Ale když ani nevím, za co dávám hvězdu, tak něco pořádně smrdí. (09.09.2013)