Blue Valentine: Milostný příběh

Ordinary people, ordinary life, boring film. Jeden nezajímavý a nesympatický pár řeší dvě hodiny své nanicovaté, vlastními blbými vlastnostmi způsobené problémy. Asi po dvaceti minutách mě naprosto přešla chuť film dál sledovat, neboť (a) mi postavy byly strašně protivné a (b) hned na začátku jsem vycítil (díky "chytrému" přeskakování v časových liniích), k čemu Blue Valentine směřuje. Takové filmy tu už byly, a to v mnohem zajímavější formě. Přesto jsem dokoukal až do konce a ve svém názoru se utvrdil. Rádoby uvědomělá indie nuda. (26.01.2011)

"Víš, jaký to je, když začne hrát písnička a ty musíš tancovat?" Taková je reakce Deana na lásku na první pohled, kterou právě zažívá. Na pocity, které převládají u něj a jeho dívky po několika letech manželství však odpověď nemá, neví, proč si musí hned po ránu otevřít plechovku piva a netuší, proč se Cindy přestala smát jeho vtípkům. Pravdy se pár nedopátrá ani v odcizeném prostředí motelového pokoje, příznačně nazvaném "Budoucnost", který naprosto odráží jejich neutěšený vztah a je svědkem zoufalých pokusů oživit, co je nevratné - pouze potvrdí, že nezbylo nic, na co by se dalo navázat. A důvod? Nedozví se ho nikdo, včetně diváka, ten má k dispozici dva vzorce chování a je na něm, kdo mu bude bližší - koho omluví a komu dá větší díl viny, přesně tak, jak vnímá nejbližší okolí rozkol dvojice ve skutečném životě. Odpověď je prostá i neuchopitelná stejně, jako přirovnání k písni a tanci - ne každý hit se stává evergreenem, někdy se natolik ohraje, že přijde den, kdy ho zkrátka nemůžeme vystát.... (24.10.2011)

Jako by vás někdo postavil před dva hádající se lidi a vy jste nemohli odejít... Film o obyčejném životě dvou obyčejných lidí, kteří se bláznivě milovali, ale čím šílenější jejich zamilovanost byla, tím rychleji vyprchala. Scénáristé chtěli ozvláštnit děj prolínáním minulosti a současnosti, ale způsob, kterým to dělají, učinil film leda tak nepřehledným a troufám si říct, že i předvidatelným. Jediné, proč tenhle film stojí za pozornost, jsou herecké výkony Michelle Williams i Ryana Goslinga, který se krásně změnil ze sympatického mladíka v slizkou odpudivou gaučovou bramboru. (13.02.2011)

Why do I save all of this madness / In the nightstand drawer / There to haunt upon my shoulders zpívá Tom Waits v písni, podle které je film pojmenovaný, a skvěle tak vystihuje nečekanou hloubku postav, jejichž některé pohnutky známe a jiné ne, a v jejichž životě se mnoho nemění a přesto je všechno jinak. Brilantně napsaný a natočený celovečerní debut (!) Američana Dereka Cianfrance (*1975) - který tak svou vymazleností připomíná jiný bravurní první film, a sice Single Man (2009) od Toma Forda - sleduje ve dvou časových rovinách vzestup a pád jednoho vztahu, který diváka uhrane svou opravdovostí a upřímností. Cianfrancův portrét "obyčejného" manželství se obejde bez tradičních berliček (smrt, nevěra, nemoc,...) a velmi přesvědčivě zachycuje nuance každodenního života, lásky, hádek, práce v příběhu, kde se jako v životě postav mnoho neděje, ale na jehož konci je všechno jinak (analogie se psem v úvodní scéně - tušíte, že tam byl, ale najednou tam není, a nikdo neví proč, jen víme, že chybí). Dlouhodobá autorská (Cianfrance film chystal 10 let) i herecká (oba protagonisté spolu měsíc žili) příprava se bohatě vyplatila, film je ve výsledku neuvěřitelně realistický (přirozené dialogy - viz báječná zpívací a stepovací scéna na ulici či rozhovory stěhováků o ženách atd. atd.) a v detailech skvěle propracovaný (funkčně opodstatněný asynchronní střih nebo natáčení scén z mládí na 16mm v kontrastu s chladnou digitální kamerou současnosti, aj.). Nelze nezmínit omračující výkony jak Michelle Williams (nominace na Oscara i Zlatý Glóbus), tak Ryana Goslinga (nominace na Zlatý glóbus), jejichž postavy jsou jak samy sobě, tak divákovi sympatické i nesnesitelné (to je umění!), ale přesto nám na nich záleží, protože se v nich poznáváme. Navrch může Cianfrancův snímek sloužit jako pocta filmům, co se obejdou bez efektů. Kdybych tomuhle filmu nedal pět hvězd, tak už nevím kterému jinému. Favourite quote: "How can you trust a feeling when they disappear like that?" "I guess the only way to find out is to have feelings." PS: Zdá se, že kritika většiny uživatelů tu směřuje k tématu, méně ke zpracování. Jistě, deprese není pro každého a navíc - chce to čas. (19.11.2011)

Trochu osvety si dovolím. Pri večeri, ked prišiel Dean do jej fotrovcov a bavia sa tie typické formálne kecy, spomenú tam meno profesorky, ktorá učí Cindy. Bolo to meno profesorka Comstock a Deanovi to prišlo smiešne. Comstock, alebo Cum- stock ( rovnaká výslovnosť ) = sklad semena ! (20.02.2011)