Obsahy(1)
Doktor Karel Stržický, ideál všech žen, právě skončil vysokoškolská studia a marně čeká na učitelské místo. A tak se spolu s kolegy ze studií Petrem Laškem a Bořkem Navrátilem vydají na letní brigádu na statek dobromyslného sedláka Drahana. Ten si Karla velmi oblíbí díky jeho schopnostem, ovšem ještě větší pozornost věnuje „nádeníkovi“ i Drahanova půvabná dcera Jarča… Veselohru ze studentského prostředí, okořeněnou prázdninovým milostným románkem, natočil režisér Čeněk Šlégl v roce 1937. V tomto roce natočil Šlégl hned tři veselohry a ve všech dominovala komická dvojice Jindřich Plachta a Ladislav Pešek. Plachta si zde v černošské masce za doprovodu Setlerů zazpíval známou píseň "My Baby". V roli statkáře Drahana se výborně uplatnil Theodor Pištěk a dvojici milenců ztvárnili Hana Vítová a Gustav Nezval. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Trvá rekordně dlouhý čas, než se objeví jedna z hlavních postav. Do 40. minuty má Vítová pohov, pak to ale nahrazuje parádním "studentským" výkonem, asi nejmilejším ze všech jejích rolí. Její Jarča je na gymnazistku trochu stará, ale krásně to maskuje svým uličnictvím a dětským oslovování rodičů "mamko" a "taťko". Další naprosto fantastický výkon předvádí Betty Kysilková v roli rázné ale maximálně vysmáté pomocnice na statku. Film oceňuji rovněž jako velmi pěkné zdokumentování všech možných reálií zaniklého venkovského života: silnice s patníky, pěšina ke statku, řezačka, lejta, všechny možné povozy a spřežení, nástroje i užitečné předměty denní potřeby. Je velká škoda, že scénář předepsal hercům velmi časté braní jména Božího nadarmo. Pešek rovněž použije jedno z nejhorších úsloví: vychází z Mon Dieu, ale místo Mon řekne: MORD! ()
,,Vážené shromáždění! Račte na chvíli zavřít zobáky! . . . Mně už dávno nabízeli, abych dodělal doktorát, ale co? Svaly nemám, kolečko neudržím, nač mi třeba doktorát?" :o) Jindřicha Plachtu už déle vnímám jako jednoho z nejlepších prvorepublikových herců v žánru komedie. Až na pár méně známých výjimek (např. Červená ještěrka) mám ho spojeného spíše s vedlejšími rolemi, v drvivé většině z nich však odvedl nezapomenutelný výkon. Zde si střihl jednoho z kamarádů mladého doktora filozofie, přičemž vynikl zejména v komicky založených etudkách ve dvojici s Ladislavem Peškem, ale také v sólovém příhovoru na oslavě s imitací svého bývalého profesora, do třetice tde vystoupil jako černošský zpěvák v kabaretu za doprovodu slavných Setlerů. Samotná zápletka filmu o lásce přes překážky, záměny či tajnosti je na první pohled trochu průměrná, či spíše hodně typická pro filmové veselohry první republiky. Co však tento film dělá úžasným, to je (zejména v první polovině) bohatá smršť humoru či groteskných obrazů... zobrazení blázince na koleji v budově bývalé věznice, kromě již zmíněné dvojka Plachta-Pešek praktický celý kolektiv kamarádů zpívající absolventovi originální písňové veršovánky na pokračování, pak opět perlící Pešek s Plachtou v odlišném prostředí na věnkově aneb intelektuálové brigádují jako pomocníci statkáře. :-)) Dobře využitý potenciál toho, co mívám na těchhle pamětnických veselohrách rád. I když drobná výhrada k onomu typickému schématu "holka zamilovaná - rodiče moralizují a nesouhlasí - milenec dělá někoho jiného" by tu možná byla, celkové zpracování a herecké výkony jí dokázalo dostatečně překrýt. Překvapilo mne, že pro Gustava Nezvala byla titulní role teprve filmovým debutem. (80%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) ()
Je jasné, že ne všechno co se za první republiky natočilo je čisté zlato, ale od obsazení Theodor Pištěk, Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan a Ladislav Pešek jsem čekal o dost víc. Jarčin profesor je roztahaná, přespříliš uzpívaná veselohra, zajímavá jen scénkou s blackface kvartetem a venkovským prostředím. Není vyloženě špatná, jen zoufale průměrná. ()
Typicky prvorepublikový jednoduchý film o třech přátelích (jeden z nich je novopečený doktor), kteří vyrazí do světa a zakotví u statkáře, jež má mladou dceru. Žádný z nich neprozradí pravou totožnost a tak se rozbíhá kolotoč plný nedorozumění, omylů a zmatků. Zcela tradiční komedie, která ale těží spoustu humorných prvků především ze dvojice Plachta – Pešek. Zábava to není k popukání, ale když tito dva jsou na plátně, úsměv se vrací na rty. Hudba: Josef Stelibský ()
Zpěvák Neumann, latiník Trégl, zavedená dvojka Plachta-Pešek a další laškoviny ve vězeňsko-kolejním dvojdomku i venkovském zdravém vzduchu. Novodobá filosofská historie s esencí prvorepublikového kabaretu, která potěší přinejmenším narážkami na dobové možnosti uplatnění na pracovním trhu. A samozřejmě Vítovou, na které všechno šustí. Ve venkovském prostředí drží kvalitu a tempo i Pištěk, Baldová a panákovský Veverka. Kdo by navíc čekal Vítovou s Peškem v posteli ? ()
Reklama