Děti moje

Po Up In The Air konecne opat nejaky film, ktory vo mne zanechal pocit absolutna. Neuveritelne uveritelne a totalne odzbrojujuce. A opat George exceluje a to som mu pri tom verila uplne najmenej. Nadherna hudba, skvely pribeh a mlade herecky, spolu s funny postavickou Sidom, ma presvedcili, ze nie vsetko z hollywoodskej produkcie musi byt az prilis hollywoodske. Jednym slovom- blaho! (16.01.2012)

George Clooney pre mňa nikdy nebol charakterovým hercom, ktorý by utiahol celý film a svojou postavou si získal ocenenie akadémie. Tento film a jeho rola ho ale predurčila k podobným postavám do budúcna. Ten chlap vekom získava skúsenosti, charizmu nestráca ani v najmenšom, i keď už nieje vo forme najlepšej. Film sa však neupriamuje len na jednu postavu, čo je veľmi dobre. Domotaná sieť medziľudských vzťahov, kde otcovská bezradnosť z neúspechu o obnovenie kontaktu s dcérami vyvoláva kopec tragikomických situácií, prirodzene zachytených, bez náznaku rutiny. Príbeh mal obrovský potenciál, ktorý ale nebol využitý naplno. Hlavne v závere režisér stráca dych, skresať to o pár minút dostal by film ten správny náboj. Ako celý priebeh filmu aj záver mal byť viac šťavnatý, no Payne to zobral až príliš decentne. Oscarové nominácie teda sedia, ale zastúpenie v kategórii najlepší film by si určite zaslúžil iný film. Inak, celé je to krásne nevtieravá reklama na Hawai, som zvedavý ako sa im zvýši návštevnosť po ohlásených oscarových nomináciách a slušnej návštevnosti filmu. 80%. (18.02.2012)

Pár silných scén (dohromady tři?) nedokáže vyvážit pocit, že za tenhle film zaplatil nějaký bohatý investor z Havaje, aby zvedl turistický ruch. A stejně jako Cival, taky "nemám rád havajský košile, serou mě ty medový havajský odrhovačky a k srdci mi nepřirostlo ani tohle hladivé ždímání slziček...(konec citátu)" (11.03.2012)

"Jmenuji se George Clooney, jsem slavnej, bohatej a krásnej. Nedělám moc filmů, takže si koukejte vážit každýho, kterej vám předhodím!" Tenhle vzkaz jakoby snad oscarová akademie dostávala každý rok, a tak po loňském nepochopitelném boomu okolo Lítám v tom jsou hitem letošní sezony Děti moje. Není to zle udělaný, ale naprosto neupřímný film s tuctovým příběhem násilně našroubovaným do roztančené Havaje, která mi po deseti minutách začala lézt na nervy, a na které George Clooney působil stejně přirozeně, asi jako jeho jméno v nominaci na nejlepší herecký výkon. Celý rok chodím do kina na taková kvanta zajímavých dramat a když přijde na lámání chleba, zbude na talíři okoralá a několikrát přežvýkaná patka... (17.02.2012)

"Haló tady Clooney, víte, ona ta smrt není jednoduchá věc, hlavně když máte dvě zdravé děti, miliony na kontě, barák na Havaji a ženu, co vám z nuda zahejbala s realitními makléřem..." -- "Já vím, Georgi, ale už mi nevolejte..." Terapeuticky bezzubý a emocionálně instantní produkt otupělý a neschopný si připustit, že skutečná důstojnost smrti ve filmu vypadá trochu jinak než tahle předžvýkaná hřejivá road movie, které absolutně chybí cokoli hořkého a realistického... Mrzí mě, že to musím napsat, ale Clooney je tak trochu Jeckyll a Hyde současnosti - na jednu stranu bystrý kritik současné společnosti, na druhou stranu inženýr lidských srdcí ve službách kapitalistického realismu. Děti moje jdou i přes pár pěkných scén (dialog Clooney - dcera v bazénu či scéna u manželčiných přátel) mimo mě podobně jako Lítám v tom. S filmem, kde v potencionálně nejsilnějším dialogu otec-dcera nahradí tátu rodinná terapeutka, není podle mého vše v pořádku. Ani se světem, který se nad tím dojme. Můj boj. (10.01.2012)