Srpski film
A Serbian Film
A Serbian Film
A Serbian Film
A Serbian Film
A Serbian Film
Režie:
Srdjan SpasojevičKamera:
Nemanja JovanovHudba:
Sky WikluhHrají:
Srdjan Todorovič, Sergej Trifunovič, Jelena Gavrilović, Natasa Miljus, Katarina Žutič, Nenad Herakovic, Lena BogdanovicObsahy(2)
Miloš má milující ženu a syna, žijí poklidným životem, ale peněz mají jako šafránu. Miloš je zkrachovalá pornohvězda, která dříve vydělávala slušný balík peněz a tak je deprimovaný svojí nynější pozicí. Brzy se však naskytne lukrativní nabídka díky kamarádce z branže, která Milošovi dohodí práci pro bohatého režiséra Vukmira. Půjde o natočení velmi ojedinělého projektu, který nemá obdoby a jeho rodinu zajistí po zbytek života. Miloš dlouho neotálí a nabídku přijímá, ovšem to, čeho se později bude muset zúčastnit, změní celý život nejen jemu, ale i celé jeho rodině. (Zeck)
(více)Videa (1)
Recenze (874)
Napadlo ma porovnanie s Pasoliniho Saló alebo 120 dní Sodomy. Ale tu sa ukazuje ako bol Pasolini premyslenejší a intelektuálnejší v zobrazovaní spoločnosti (súčasnosti). Nie nadarmo - veď išlo o večne premýšľajúceho básnika, esejistu a intelektuála "každým cólom", čím nechcem zhadzovať Spasojeviča. Ale zatiaľčo Pier Paolo ponúkol zobrazenie spoločnosti perverzie, ktorá sa vyžíva v ponižovaní a priamo sa na ňom aktívne zúčastňuje aj z hľadiska manipulátorov stavajúcich sa radostne do rolí obetí (požieranie ľudských výkalov), tak Srpski film v podstate len extrémne prehnanou formou ukazuje príbeh jednej zvrátenej pudovej túžby, ktorá v mene jej uskutočnenia rúca akékoľvek tabu a nakoniec ničí aj celú rodinu. Súhlasím s hirnlego, čo sa týka pointy. ()
Áno je to úchylné , zvrátené , brutálne a v niektorých momentoch Mi napadlo , že Spasojevic bol mimoriadne aktívnym účastníkom nie tak starého vojnového konfliktu. Na 4ku sa to doťahuje vďaka neuveriteľnému nasadeniu celého filmového štábu a nadštardatným FX . Vadilo Mi ale to " domácke prostredie " a tiež skoro výhradne interiérové spracovanie - aj keď takáto téma sa asi ani inak spracovať nedá , no rusi dnes už dokážu urobiť z Kremľa " 3 VEŽE " . Clonil Mi však hlavne ten silne sexuálny námet. Presunúť to celé hoc do slasheru , alebo do vojnového filmu ( tam by ani to domácke prostredie nevadilo) - bola by to pecka. Na 5ku Mi to nestačí.Ostávam verná dievčatám z " Martyrs " aj keď je to úplne o inom a ten sa pritom ani neoznačoval za horror. Každopádne výrazná iskra nádeje z novej destinácie , kde sa dúfajme podobné kúsky ešte vystrelia. ()
Nemyslím si, že tohle někdo točil, aby ostatní šokoval. Režisér a scénarista je prostě katalogový multiúchyl, který si splnil svůj dětský sen a vyblil obsah své patologicky nemocné hlavy na plátno. Naprostá zvrácenost o tom, kdo všechno a do jakých otvorů se dá ošukat. A věřte, že pro dvojku už zůstalo málo tabu a děr, kam by hlavní hrdina mohl vrazit své enormní péro. Ale mladý, talentovaný psychopat nás třeba přesvědčí o opaku, tedy pokud tohle neuvidí jeho sexuolog a nenařídí okamžitou kastraci. Nicméně jsem rád, že jsem to viděl a už se nikdy nemusím stydět za své sexuální libůstky. Opíchat hnisavou ránu vzniklou po operaci hrtanu na krku své babičky se teď jeví jako naprosto pohodová a prudérní heterosexuální praktika. ()
Jo, extrém. Vysloužilý pornoherec Miloš dostane nabídku, která se dá těžko odmítnout. Pod vedením režisérského exota bude mět natáčet nevědomky co. Brzy začne tušit, do jakého humusu se upsal, ale to už bude samozřejmě pozdě na to něco změnit.../ Přes polovinu filmu nečekejte nic těžko stravitelného. Divák je hodně pozvolna znepokojován, než dostane ránu pěstí v podobě série různých zvráceností. Filmový humus vyloženě vyhledávám a tady se mi ho dostalo poměrně vrchovatě. Uznejte, co horšího vymyslet, než [SPOILER] prznění čerstvě vyrozeného novorozence, stětí mačetou přímo během pohlavního styku, udávení penisem skrz ještě krvácející část zubů zbavené čelisti, (nechtěné) znásilnění vlastní unesené ženy a malého syna, nebo vypíchnutí oka ztopořeným pyjem. [/SPOILER] A to byl jen výčet toho nejhoršího, násilných výjevů je tu více. Jasně, spousta z toho není žádná výjimečnost, jenže tohle není Troma. Tady to všechno uvidíte nepříjemně explicitně a bez trošky humoru. Tak bacha na to. Překvapivě jsem byl víc zhnusen nedávnými MARTYRS (dáno asi celkově depresivním/agresivním/psycho tónem snímku), ale toto je taky celkem silná káva. Konec byl vyloženě megatragický a tak mohl podle mě zapůsobit o dost silněji - toť asi jediná výtka. A ano, nepůsobí to jako úplná samoúčelnost - minimálně proto, jak slušně je to natočeno (i zahráno). Takže označení 'dobrý film' se mi tu zdá být na místě. Stejně jako 'solidní brutál'. Pochvala do Srbska. [podruhé viděno - Festival otrlého diváka 2011 - pecka] ()
Galerie (26)
Photo © Invincible Pictures
Zajímavosti (12)
- Film byl vyšetřován v Srbsku za zločiny proti sexuální morálce a zločinům souvisejícím s ochranou nezletilých. (Worry77)
- Mexická vláda ohodnotila tento film ratingem D, ale do kin se nikdy nedostal. (LUKICKK)
- První představení Srbského filmu proběhlo 15. března 2010 v Austinu v rámci hororového festivalu Jihozápad. Během představení byli diváci několikrát upozorněni na extrémní povahu scén a dostali poslední možnost opustit promítání. (Worry77)
Související novinky
Nejcenzurovanější film desetiletí?
V Británii určitě. Nechvalně proslulý srbský film, pojmenovaný... ehm, Srpski film, který některé uživatele ČSFD nadchl, jiné dokonale znechutil, se před uvedením na ostrovní trh dočkal výrazného… (více)
V některých případech je dílo zajímavé především v kontextu vyhrocených dobových diváckých reakcí, které se tak nepřímo stávají jeho pevnou součástí, bez nichž by nemělo velký význam. Mám na mysli veškeré snahy o boření hranic (transgresi) v umění napříč historií, ať už se jedná o dadaismus nebo vídeňský akcionismus. Podle toho, co jsem si tady tak pročítal, jsou negativní reakce u tohohle filmu (a u většiny podobně kontroverzních filmů obsahujících prvky brutálního násilí a sexuality, jejichž ambice zároveň převyšují pole odpovídajícího subžánru) dvojího druhu, přičemž oba jsou signifikantně emotivní a jednoduše dekonstruktivní: buď upřímné přiznání vlastního znechucení a jednoduché odmítnutí nebo pokrytecké zakrývání vlastního pobouření tvrzeními, že se divák nudil, že pobouřený nebyl ani trochu, ale film je třeba odmítnout, jelikož to přece ani nijak nejde, když je ten film takový...špatný - sám si o odmítnutí říká. Je tady jakási povinnost film zhlédnout, jelikož přeci divák žádné předsudky nemá, a následně důrazně sdělit světu, že se jedná o zbytečný počin. Případně je dobré podotknout něco na ten způsob, že tady existuje dílo markýze de Sade napsané už koncem osmnáctého stol., kde jsou nejrůznější nechutnosti popsané velmi zevrubně a jelikož poučený divák markýze četl, musí toto nové dílo odmítnout jako neoriginální, nepřinášející nic nového a tudíž zcela zbytečné (přesto se na něj raději podívá, jako na všechny ty "zbytečné filmy"). Pobouřený divák se vždy soustředí jen na šokující obsah, aniž by byl schopen film vnímat jinak. Kdybych vnímání pobouřeného diváka aplikoval ad absurdum, mohl bych psát vtipné komentáře o tom, že mě zobrazení dinosaurů ve Spielbergově Jurském parku nemohlo šokovat, jelikož už jsem dávno před tím viděl Zemanovu Cestu do pravěku, případně bych mohl dokazovat, že nejrůznější způsoby násilné smrti jsou popsané už v antických hrách a jako sečtělý divák považuji jejich filmové zobrazení za zbytečné a nudné. Význam Hamleta by se tedy omezil na výčet vražd a kritické čtení Pohádek tisíce a jedné noci by se omezilo na rešerši sexuálních poloh. Jenže podobné reakce vždy ukazují na výrazná díla, jež divácký nadhled oslepují jako rudé plátno býka. Vždy jde o to napsat, že ve filmu něco "bylo vidět" a následně zdůvodnit proč to bylo špatně (nepokrytě odmítavé vyjádření znechucení je alespoň upřímné). O žádné relevantní argumenty nebo střízlivou analýzu se ale téměř nikdy nejedná._________ Míra pobouření je závislá na divácké historii a Spasojevicův film je zajímavý už jen z toho důvodu, kolik lidí v dnešní době ještě skutečně pobouřit dokáže - povedlo se mu vyvolat v divácích to, o co v devadesátých letech usiloval Richard Kern a hnutí Cinema of Transgression s jejich punkově panoptikální snahou posunovat hranice. Povedlo se mu to právě díky formě, kterou jeho film má, jelikož díky ní si jej najde i neposkvrněný divák (nebo divák zdánlivě poskvrněný, který četl Sada a je rád, že se s podobnými tématy jednou pro vždy vypořádal, a to způsobem uznávající pouze "klasická" díla), který by po méně ambiciózním filmu nesáhl (mám na mysli - slovy jednoho čsfd uživatele - jeho "formální a herecké áčkové parametry"). Dokud je možné provokovat a pobuřovat měšťáka, všechno je jak má být. () (méně) (více)