Srbský film

„Odpad!“ nezvyknem dávať filmom s formálnymi a hereckými áčkovými parametrami. Ak sa tak stane, musí ísť o film, ktorý sám seba mimoriadne zhadzuje a robí všetko preto, aby som ho ináč ako „odpad!“ ani vnímať nemohol. Srpski film zabŕda do podobných tém ako Schumacherovych 8MM – psychika človeka pod deštruktívnym vplyvom extrémneho porna a borenia najhorších tabu. Na rozdiel od 8MM, ktorý s týmito háklivými témami pracoval opatrne, v rámci psychologického podkladu napínavej thrillerovej žánrovky, sa Srpski film vyžíva v ich prvoplánovom a buransky samoúčelnom podaní, a hrdo to považuje za svoju najväčšiu devízu. Majstrovské dielo vo filmovom zhmotnení sociálnej retardovanosti. (02.01.2011)

No nevím, nevím. Vše zazdil již nepovedený casting, neboť chce-li někdo obsadit do role pornoherce řádného macha, nesmí vybrat exemplář s takhle titěrným kladélkem. Až jsem se mu vysmál...... Todorovič sice jebe sve oko svoje kuće, ale tak nějak bez nadšení i bez invence. Mírně vyniká scéna s dekapitací dámy v poloze psíka, neboť se jedná o kvalitní návod, jak alespoň na chvíli dosáhnout skutečně pevného sevření reprodukčního aparátku. Jinak ale tento rodinný film nenaplnil má skromná očekávání zcela, bohužel. Asi zveřejním některé slabší a cenzurované kousky z mé domácí videotéky, ať mají moralisti o čem brečet. (24.08.2012)

Nelze jinak, než žasnout. Srpski film rozmetal bariéry stravitelného vkusu „pornografie“ a povýšil chlípnou zvrácenost na roveň avantgardního díla. Prolínající se sekvence z důrazností vybičují vjemy, až na sám vrchol; nejsem schopná odtrhnout zrak. Přerušení je citelně bolestivé, proto nepřestávej! Pulsující hudba s ostře nabroušenými hroty, zařezávajícím se jako skalpel do ochablého masa omámeného drogou podkresluje, až neúnosnou perverzitu. Lascivní výjevy sekundují s drásající brutalitou, která se narůstající intenzitou stává jakýmsi uměleckým výtvorem choré, přesto však geniální mysli. ---- Dodatečné vyjádření: určené těm, kteří jsou ochotni si tato slova, přečíst(případná odezva vítána). Neberme se tak vážně ! Tvůrci jistě nezamýšleli předhodit chtivým konzumentům jen syrovou, perverzní brutalitu(možná taky ano, to je na každém), která je vyjádřena formou pro mnohé „nestravitelnou“. Spíš lze vnímat Srpski film, jako účelovou provokaci, nebo také jako určitý mezník, či připomínku na „krutá zvěrstva“ páchaná na civilistech za války v dnes již rozdělené Jugoslávii. V prvé řadě by tato témata měla rozdmýchávat vášně! A ne, pohoršovat se nad postoji „některých uživatelů“ a poukazovat na míru úpadku jejich lidských hodnot, když, jen považte; jsou schopni shlédnout ukázku toho „nejodpornějšího“ co kdy Srbové vytvořili, bez znechucení, a ihned tento „škvár“ rezolutně neodsoudit. Neuvěřitelné! A ještě dalekosáhlejší troufalosti se dopouští, když nezatíženi předsudky vyjádří svůj osobní názor, což je jim naštěstí umožněno, za to díky. Tím, že preferuji žánr „horror“, tak se přece nestávám automaticky „degradovaným článkem čsfd“. Není to jen o neskrývané rivalitě, ale hlavně o vzájemné komunikaci, to především.(13. 8. 2010) (04.08.2010)

Jak srbští obdivovatelé markýze de Sade natočili svůj film aneb Komicky šokantní variace na 120 dní Sodomy ve věku snuffu. Čtenáři Sadeho nebudou překvapeni ničím, co se zde odehrává (možná některým bude chybět koprofilie, kterou markýz svůj slavný traktát hustě prokládá, ale něco holt muselo ven, aby celek působil efektivně). Vše, co je na filmu dobré, se odehrává zhruba v první třetině - tajemství, očekávání toho, co se na hlavního hrdinu šije, napětí... Potom, když TO propukne, je to zase jenom ten starý smutný příběh z 18. století, který si člověk dá jednou a pochopí navždy. Že ho pochopil i Srdjan Spasojevič je sice fajn, ale už to holt není žádná revoluce jako tenkrát, před nějakými dvěstědvaceti léty. Mimochodem, je zajímavé, jakou popularitu si Srbský film vysloužil u (některých) fanoušků (filmového) horroru. A jakou popularitu si vysloužili např. Martyrs. Pro mě osobně není utrpení skutečným smyslem horroru. Markýz de Sade a jeho dílo může v horroru fungovat jako symbol, ale utrpení samo o sobě bude jen těžko alfou a omegou horrorové tvorby. Srbský film má v sobě lecos sympatického, ale za podívaní nestojí. Stejně se na něj ale každý podívá už ze zvědavosti - tak jako já. :-) (31.07.2010)

Snuff s dějem, snuff v hávu antické tragédie. Silné, skvěle zahrané, vyhrocené jako máloco, překvapivě zcela neamatérské, řemeslně bezchybné, ale i tak bych to nikomu nikdy nedoporučil. Nikdy. Stejně tak jako bezpečně vím, že se na to již nikdy nepodívám. Nikdy. Ve své podstatě naprosto nehodnotitelné, protože co pár minut to oscilace po celé hodnotící stupnici od nefalšovaného nadšení, přes znechucení nad sebou sama, pohrdání tvůrci až po vyhlášení války Srbsku... PS: Krásně to vyjádřil Tim Anderson z Bloody Disgusting: "You don´t want to see Serbian Film. You just think you do." (25.07.2010)