Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladou klavíristku Janu Landovou si vybere barytonista Valenta, aby ho doprovázela na dvou koncertech v Maďarsku. V Budapešti o oba pečuje pracovnice koncertní agentury Klári Kelemenová. Na večírku zazpívá Valenta několik písní a Jana samostatně zahraje Janáčkovu skladbu. Má velký úspěch, který se nelibě dotkne maďarského klavíristy Szalókyho. Ten při odchodu upadne na schodišti a způsobí si bolestivé zranění. Místo něho proto vystoupí na koncertu jako sólistka Jana. Druhý den mají oba umělci vystoupit v Egeru. Klári jede s Valentou a Janu odveze Klárin manžel. Klári uspořádá na rozloučenou ve svém bytě večírek. Při posledním přípitku pozve Janu, aby u nich ještě několik dní zůstala a Jana pozvání přijme. Klári však má své povinnosti a tak se Janě jeden večer věnuje Klárin manžel. Bezprostřední a půvabná Jana Kelemena okouzlí a ten ji ve výtahu políbí. Oba si však ihned uvědomí, že takhle nemohou pokračovat. Jana se druhý den vrátí do Prahy, kde na ní čeká manžel s dítětem a "všední" den se zajímavou prací. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (15)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Koprodukční československomaďarský průhled do poněkud idealizované všednodennosti někdejšího režimu nepostrádá půvab, kvalitní scénář a z naší strany i všestranně zvládnuté herecké obsazení (Brejchová, Marvan, Matulová, Mistrík, Bohdalová). Maďarské režii i scénáři není co vytknout. Snímek je to utěšený a srce i mozek těšící. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Pozitivní a milý filmeček, ke kterému budu velmi rád budu shovívavý. Sympatický šedesátkový příběh jedné nadějné klavíristky a jejího životně i profesně zásadního výletu na východ. Skvělá atmosféra dobové Prahy a Budapešti i vztahová politika dvou párů. Českého a maďarského - tady film, naneštěstí, naráží, jelikož režisér ho pojal až moc mezinárodně. To, co mezi sebou probírá maďarský pár, si musí Čech, neznalý maďarštiny, jen domýšlet a samozřejmě i naopak. Snímek ovšem také nabízí i velmi zajímavé role, které příjemně překvapí nejen znalce čs kinematografie. Mladá Janička ale svým vynikajícím herectvím převyšuje všechny - i operního pěvce Marvana. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Jiná doba, jiná tvorba. V době vzniku mohlo jít v rámci maďarského i československého filmu o velmi svěží koprodukční záležitost, naopak dneska by už podobný námět o prvním zájezdu mladé klavíristky do zahraničí určitě nestačil ani na kratší televizní film. Podle mě tento romantický filmový výlet s Janou Brejchovou v Budapešti zestárl úplně stejně jako ten s Audrey Hepburn v Římě. Ale pokud zrovna máte náladu na obyčejný film pro pamětníky, sice bez jakéhokoliv napětí a taky minimem humoru, ale s příjemnou atmosférou starých časů, dívá se na to určitě i hezky. Jelikož se Neděle ve všední den hodně točila kolem hudby, nakonec mě dokázala celkem bavit... na jedno zhlédnutí určitě ano. Vidět Jaroslava Marvana v roli operního pěvce i mile překvapilo. 60% ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Půvabné koprodukční melodrama, které cele nese na svém něžném výkonu přenádherná Jana Brejchová. Pro Janu mám slabost a pro civilní příběh ze života mladého manželství založeného na (ne)praktičnosti dvou umělců mám pochopení. Co je ale skutečně zajímavé v druhém plánu, je atraktivní koprodukce s Maďarskem. A sledovat Janu opatrně reprezentující ČSR tu ve spolupráci se SSSR (Májové hvězdy), tu s Východním Německem (Sen kapitána Loye), Západním Německem (Zámek Gripsholm) nebo Rakouskem (Výstřely v tříčtvrtečním taktu) atd. atd. je prostě malý zázrak. Velká mezinárodní kariéra to bohužel nikdy nebyla, ale je to zajímavý přehled. Nyní ještě toužím po dalším maďarském filmu s Janou, po Vteřinách úzkosti a pak snad už budu sytá. P. S. chybějící titulky ve scénách maďarsky hovořících postav jdou samozřejmě na vrub špatně ošetřené kopie na CSFilmu. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Ač to třeba vyzní sentimentálně, přijde mi, že Jana Brejchová probíhá tímto neprávem zapomenutým koprodukčním snímkem jako oživlá Myslbekova alegorie Hudby. Její osudovost, rozmarnost, živelnost, hravost i odpovědnost, její plynutí i vzlet lze rozeznat na dívčiných pohybech právě tak jako v její mimice a okamžiky, kdy za klavírem nechá němé partitury rozeznít a cosi snícího oživuje, patří k těm nejsilnějším. Sám příběh je vzhledem k tomu trochu zbytečný a filmu by prospělo, kdyby se více zaobíral klavíristčinou duší než podunajským uměleckým koloritem. Právě tak je nemístně (protože z hlediska umělecké cesty, která je věčným porodem, nelogicky) upozaděno mateřství. To se naopak mělo zpřítomňovat častěji – a současně se měla i ozřejmovat jeho muzikalita. Režisérovi zřejmě tato možnost vůbec nepřišla na mysl a dítě spontánně odsunul „do jeslí“ – a naopak rozehrál banální etudu „pokoušení“. S nezbytným morálním apelem v závěru, pochopitelně… ()

Galerie (5)

Reklama

Reklama