Slavnost v botanické zahradě

Chaotická nesourodá slátanina - zoufalý pokus o surrealismus z něhož bohužel vzešla jen podivná směsice barev a hysterických výlevů party bláznů ... prokládaná stupidním chováním, hloupými žvásty a zakončovaná dávkami idiotského smíchu který měl zřejmě navodit atmosféru komedie. S ohledem na rok vzniku kdy došlo k „uvolnění mravů a závanu svobody“ předpokládám, že nemalá část realizačního týmu byla silně pod vlivem LSD a THC. (20.09.2009)

Jeden z naprosto nekompromisních a nedoceněných experimentů československé nové vlny a zároveň taky jeden z obrazově nejkrásnějších českých filmů vůbec. Havetta vyrobil postmoderní koláž z různých symbolických výjevů. Paradoxně v jejich interpretaci se nemá smysl rýpat a hledat nějaký komplexnější výklad. Neboť v prvé řadě je to groteska, bakchanální oslava radosti filmového pásu a jeho kouzel (jakož i lidské hravosti jako takové). Ostatně bakchanálie jako něco, co stojí mezi uměním a svátkem, je zde klíčovým slovem. Jednalo se o slavnosti erotismu, vína a zábavy, které byly z velké části velkou divadelní improvizací, z podstaty nekauzuální, nenarativní, nesměřující k vyustění. A Havettův film je na tom velmi podobně, jenom k tomu všemu přidává i fantastickou stylovou stránku v čele s Šimončičovou kamerou, perfektní hudbou a nápaditými přechody zvuku a obrazu. Moje nadšení je podobné jako kdysi po shlédnutí Jirešovy Valérie a týdne divů. (10.08.2018)

,,...AJ MNE SA TO ĽÚBI. SLOBODA." __ Možno snáď jeden z najpoetickejších filmov, aké som mal zatiaľ možnosť vidieť. Názory na tento film sú veľmi zmiešané, jedni ho vychvaľujú, iní zavrhujú či nerozumia mu, moje dojmy sú niekde na polceste, dlho som uvažoval ako film ohodnotiť a čo povedať, nakoniec sa zmôžem iba k určitému niekoľkokrát použitému kompromisu. V samotnom filme sa vlastne ani nič poriadne nedeje, je bláznivý, ukričaný, značne pomotaný a mnohokrát ťažko zrozumiteľný, to čo však nad týmto všetkým akosi víťazí je prekrásna poetika obrazov, ktorá za pomoci hudby schádza až do spomínaného surrealistického snenia. Spomedzi hercov sa mi najviac páčil Slavoj Urban, ktorý je ako francúz Pierre skutočným bohémom. Môj celkový dojem je teda rozpačitý, Elo Havetta sa ukázal ako schopný režisér a ktovie ako sa mohla jeho tvorba ďalej uberať ak by tak náhle nezomrel. (21.06.2008)

Po mnohahodinovém (subjektivně) utrpení ten nesmysl skončil. Herci (či neherci) byli velmi přesvědčiví a zdálo se, že nic nehrají, že opravdu jsou chovanci blázince ponechaní bez dozoru. Také střih předvedl pár zajímavých přechodů. Ale jinak „umění“ tohoto druhu na mě opravdu působí jak nekonečno, kde se není čeho chytit a nic nedává smysl (10%). (17.04.2009)

Při sledování tohoto nesmyslného díla, které nic nevyjadřuje, jsem byla nucená hodně přemýšlet - v první řadě nad tím, jak asi vznikal scénář, nedovedu si totiž představit, jak v něm racionálně uvažující člověk mohl popsat ty šílené scény, které se později realizovaly na plátně. Vždyť ať je žánr jakýkoliv, divák by měl dostat alespoň nepatrnou šanci ztotožnit se s postavami a reáliemi tohoto světa. Zde to naprosto neplatí, herci pronášejí nesmysly, dělají věci které nic neznamenají a vše prokládají bezzubým řehotem. Je téměř nemožné, aby se někdo choval tímto způsobem, ze všeho nejvíc mně tyto výjevy připomínaly středověkou "loď bláznů" , jejíž nešťastná posádka nezahynula na moři, ale vítr ji přivál k neobydlené pevnině, kde se úspěšně rozmnožila. (01.03.2009)