Nebezpečná metoda

Kinematografická slast, technicky nesmírně promyšlená - avšak tím pádem i poměrně odtažitá a to i kvůli statické teatralitě, kdy postavy povětšinou hovoří v pokoji. Keira svým výrazným fyzickým herectvím, kdy místy vypadala, že jí čelist vyjede jako vetřelci, konečně dokázala, že umí hrát. Viggo s orálním fixací na doutníky je težce charismatický a Fassbender by měl přibrat, jinak si od něj žádná už naplácat nenechá./// Pro nás, kteří se (laicky) zajímáme o psychologii, je film zábavnou ilustrací plnou známých myšlenek obou velikánů psychoanalýzy s velmi energickými dialogy, ze kterých čiší inteligence. Obávám se však, že pro některé to bude jen suchopárné drama o nevěře "s těmi slavnými psychology", případně film na Cronenberga nečekaně krotký - a to je vzhledem k tématům jako libido, sex, S&M docela s podivem. Sexuální scény voyeristicky nasnímané přes zrcadlo (ha!) nemají šťávu a to nejen kvůli tomu, jak asexuálně Knightleyová vypadá. Vypadá to, jako kdyby Cronenberg své režisérské perverze potlačoval./// Na hudební doprovod je film skoupý a nabízí pouze několik krátkých částí skladeb či dokonce jen pár tónů. Jako kdyby nás chtěl obrat o všechno, co chceme, případně nabudit na velké finále, které se však nekoná. Ve scénáři není téměř žádná zbytečná věta, kameraman se ani jednou onanisticky neukájí záběry na přírodu nebo rozjitřené obličeje ve velkém detailu, ale přesto jsem měla pocit, že sedím v kině přes dvě hodiny. [Kino] (13.01.2012)

Ochromená žena, která měla být jen nástrojem "nebezpečné" psychoanalytické metody se nakonec stala živlem, jenž dokázal způsobit mezi dvěma největšími psychoterapeuty uragán... Z toho může vzejít vítěžně snad jen Cronenberg! Nebezpečná metoda je na první pohled nepříliš oslnivé, kostýmové drama, ovšem Cronenberg uvnitř se rozhodně nezapře, třebaže je tentokrát obtížněji rozpoznatelný. Cronenberg nechával ve svých dílech vždy vyniknout sexualitu a/nebo násilí, nyní však nastal čas, aby se o jeho oblíbených tématech pouze rozpravovalo v poklidných, inteligentních a velice důmyslných dialozích, namísto explicitního vyobrazení. Výsledek, sic není do očí bijící, však není o nic míň přesvedčivý - Cronenberg, aniž by manipuloval s historickými fakty, dokázal na svou stranu strhnout i samotného Junga! Freud, se svým konceptem pudu sexuality, byl hračka a charismatický Viggo Mortensen tomu jen moudře přikyvuje, avšak Jung potřeboval právě nějakou femme fatale, aby také pochopil síly "živočišna"... Kdo čekal jeden spanking za druhým, bude zklamán, kdo čekal typického Cronenberga, bude zklamán, kdo čekal strhující historické drama nejspíš taky, přesto se tato konstelace výše zmíněného povedla a dosáhla svého cíle, jen je třeba pozorněji naslouchat. 8/10 (03.02.2012)

Cronenberg so svojim stálym tímom natočil prekvapivo pokojný a esteticky pôsobivý snímok s dôrazom na idyličnosť doby, pod ktorej povrchom sa však odohrávajú osobné drámy. V tomto snímku sa zišlo od všetkého trochu, tak som mal v hlave kolotoč a chvíľu mi trvalo, než som našiel akú-takú stabilitu v tom, kto je kto. Nezávideniu hodná rola bola pre Keiru Knightley poriadny oriešok a koniec filmu je skôr bez konca. Ale zaujímavá téma a otázka problému zvaného prenos medzi pacientom a lekárom, robia film celkom atraktívnym. V tomto filme uvidíme zrod psychoanalýzy, kedy Sigmund Freud za pomoci Carla Junga nazrú do ľudskej duše. (28.10.2019)

Téměř asexuální pohled na chtíčem zmítanou Keiru Knightley za použití nebezpečné metody cukru a biče. Vážený švýcarský doktor Jung se zaplete se svojí přitažlivou mladou pacientkou, pro níž jsou tělesné tresty ten největší rajc a hlavně pro její tělíčko, které ještě nezakusilo přítomnost mužského elementu. A ženatý Jung si vede ve své psychoanalýze zdatně, ovšem jen do doby, kdy zjistí, že mu jeho milenecký vztah s tak trochu pošahanou pacientkou přerostl přes jeho geniální hlavu a sobecké ego. Pak se mimoděk setká s proslulým Freudem, spřátelí se, pokecají o snech s "freudeovsky" osobitým výkladem, a pak se jejich cesty rozejdou, protože přece jen jsou to dvě velké osobnosti, které hlásají svoje názory a neradi přiznávají svoje případné osobní i vědecké prohry. Kdoví, třeba tak nějak mohlo probíhat setkání pánů psycho-vědátorů, a i když je film inspirován divadelní a románovou předlohou, Christopher Hampton svůj scénář přizpůsobil potřebám filmu, a lehce, a někdy i trochu víc úchylný David Cronenberg to pěkně natočil. Jen on, a ještě pár dalších režisérů, umí podat sexualitu takovým způsobem, že v podstatě banalita se změní na poutavé vyprávění, i když je to převážně v konverzačním duchu. Osobně tyto konverzačky nevyhledávám, ale tohle bylo něco jiného, a v případě Cronenberga se většinou vyplatí udělat výjimku a zajít si na jeho film do kina. Hlavně Keira Knightley by měla za svoje ztvárnění lepé ruské židovky Sabine Spilrein dostat nějakou cenu. Její proměna, až od legračního vysouvání sanice v sanatoriu až po ambiciozní ženu, přesvědčenou, že v životě je nejdůležitější nalézt sexuální rovnováhu, je vážně fascinující. Trochu upozaděně oproti její kreaci zůstává Michael Fassbender jako Jung a i Viggo Mortensen jako Freud, nedávající ani jediný záběr bez doutníku, a i když oba nehovoří svojí rodnou řečí, ale jen angličtinou s přízvukem, stejně neměli proti skvělé Keire nejmenší šanci zaujmout. Cronenbergova cesta do hlubin lidské sexuality a nenaplněné lásce není filmem pro každého a rozhodně netvrdím, že film má spád, anebo v něm není nouze o dramatické, a někdy trochu zbytečné vedlejší dějové linky (sexuální závislák Otto Gross), ale v globálu mě film zaujal svým neobvyklým zpracováním, dokonalým zachycením počátku 20. století a perfektním hereckým výkonem herečky, která je film od filmu stále lepší. 100% (03.02.2012)

Člověk by si neměl dělat žádné představy, ale už je to tak, že nějaká očekávání prostě jsou, tomu se nedá uniknout. Filosofie C. G. Junga mě zajímá, těšila jsem se na konfrotaci s Freudem ... Vyšla z toho love storry, která mě do kolen nedostala. I když uzávám, že na Keiru Knightley bylo pěkné pokoukání. (20.10.2017)