Santiniho jazyk

Proč tři hvězdy? To je tajemství.. :) ____ Z toho věčnýho záklonu už mě bolí za krkem a světlo mi vysušuje slzy. Znechutí mě představa, že se ze mě stane taková vyschlá mumie, jako je támhleta, se setrvačně sevřenými rty, skleněným příklopem umlčená na druhou. Uvolním svaly a nahrbím se. Pohledem vymetám prach ve spárách mezi dlaždicema v podlaze kostela, cítím uspokojení z toho šibalskýho výsmyku zornýho pole do světa úlevnýho pinožení. Hlína a prach z tisíců procházejících. Svinstvo, dotek života, připomínka studený zmrzlý hlíny a hibernujících stromů venku za zdmi. Ale ani tady se nedá zůstat dlouho. Proč se tak bojím prohlídnout, být tím, čím jsem? .. Přešla jsem několik dlaždic a dotkla se dlaněmi veřejí těžkých, světlo pohlcujících dveří. Vím, že se to nesmí, protože jsou to živý bytosti, ač mají těla zmrzačený tvůrcem vtisknutou podobou a jejich tichá hrdost se zdá být spíš zástěrkou jejich pokoření. Můj dotyk je však neuráží. Síla mých paží zázračně proměňuje jejich neprostupnou lhostejnost na slavobránu.. Jsme jedno tělo, oči mám zaslepený, jen těžko si přivykají. A přesto, nebo spíš proto?, věřím, že tudy vede moje cesta k tobě. ____ A teď k filmu: Autor by měl méně hledět do nebes a hledět se radši trochu ušpinit, aby jeho dílo nepůsobilo stále tak sterilně.. (05.12.2011)

Ne, Strach nezvolil zrovna ten pravý klíč, hlavně k filmu, který pojednává o svátosti mlčení. Ne že by Santiniho stavby nesnímala kamera pohledně, ale je to estetika reklamních spotů Unesca, nikoli Urbanův svět, v němž se modernita slívá s anachronismem, mýtus se skutečností a fabulace s pravdou. Něco takového je do televizního filmu nepřenosné a pokud něco Santiniho jazyk zachraňuje, pak že patří k těm dějovějším autorovým prózám. Tudíž alespoň něco z napětí se do filmu přelévá, byť tu chybí klíčová dimenze literárního stylu, bez nějž se Urbanova díla mění v sérii podivných šestákových historek s popletenými motivacemi postav. Pokud však tenhle solidně sehraný, nasnímaný a ozvučený film dostane do staveb jednoho z největších architektonických géniů alespoň pár zvědavců, pak měl jistě smysl. Sice úplně jiný než kniha, ale i tak... Sedmikostelí se však namouduši začínám bát, Strachova snaživá televiznost se k urbanovskému světu vůbec nehodí. (04.12.2011)

Jdu po stopách Jirky Stracha tak nějak napřeskáčku, takže po Santiniho jazyku mohu konstatovat, že Ztracená brána znamenala pokrok. A teď k filmu: vztahy mezi postavami jsou fakt tragické, holká co s někým trtká asi těžko bude druhý den olizovat prsty bývalýmu, navíc Zuzana Kajnarová se mi prostě nelíbila. Hudba se mohla víc krotit a Molnárová předabovaná jednou z nejprofláklejších dabérek, kterou když večer budete přepínat televizi napříč kanály, uslyšíte snad pokaždé (Andrea Elsnerová), vyloženě rušila. Tak nějak pořád podle stejné mytické šablony, pane režisére. (17.01.2014)

Santiniho jazyk je opět krásným příkladem toho, jak z Urbanova námětu a za relativně málo peněz lze natočit zajímavý a napínavý thriller. Doslova ohromená jsem byla z toho, jak je ve filmu využité světlo (geniální Martin Šec) spolu s působivou hudbou Jana Jiráska. Santiniho jazyk není film pro všechny, není pro diváka, který je líný trochu popřemýšlet nad hloubkou sdělených informací (a těmi informacemi rozhodně nemyslím překombinovanou zápletku okolo hledání šifer nebo náboženskou tématiku - jestli je tohle jediné, na co se divák dokáže zaměřit, tak se nedivím tomu, že před uvedením v TV tu měl film 74% a nyní se ocitl takřka na 50%), které se ukrývají v naprosto jednoduchých věcech. Přála bych si, aby se filmy Jiřího Stacha, dostaly na plátna kin, kde by ještě víc mohla vyniknout jejich kvalita. Film bych normálně ohodnotila 3*, ale po tom, co tu na mě vykouklo to odpadové hodnocení, nehodlám být objektivní. A už se moc těším se na Sedmikostelí! (04.12.2011)

„Skrytá oběť je mnohem víc, než křičená pravda.“ Strach, co se thrillerů týče, je mistr v naší tvorbě. Santini má perfektní atmosféru, která je těžká a pomalu se táhnoucí. Celková myšlenka filmu divákovy dá určitě zabrat, protože je relativně těžké se v tempu událostí orientovat v myšlenkách, symbolice a filozofii filmu. Jak tomu ale divák přijde na kloub, stane se z filmu solidní thrillerová jízda. Je sice pravda, že napodruhé bych se asi trochu přemáhal, ale i tak je to zajímavý kousek, který je působivý minimálně atmosférou, perfektní prací s kamerou (zachycení sakrálních budov je skoro hypnotizující) a výbornou hudbou. Stropnický taky není špatný. 77% (04.04.2016)