Kamera:
Josef HrušaHrají:
Ivan Trojan, Nina Divíšková, Miroslav Krobot, Jiří Ornest, Martin Myšička, Klára Melíšková, Jaroslav Plesl, Pavel Šimčík, Lenka Krobotová (více)Obsahy(1)
Ivan Trojan v hlavní roli komedie o člověku, který se rozhodl brát šílenství okolního světa jako inspiraci... Když v listopadu 2001 uvedlo Dejvické divadlo divadelní prvotinu známého filmového režiséra Petra Zelenky, stal se z ní rázem pražský hit, který vydržel na jevišti po mnoho let. Příběhy obyčejného šílenství se také rozletěly do světa, byly hrány ve dvanácti zemích, včetně USA, naprostým šlágrem se staly v Polsku, kde byly uvedeny v jedenácti divadlech. Příběhy obyčejného šílenství mají také dvě Ceny Alfréda Radoka. Staly se Hrou roku 2001 a umělecký šéf Dejvického divadla Miroslav Krobot získal za roli Otce v této inscenaci ocenění Talent roku. Výlučná autorská hra Petra Zelenky, mimořádně úspěšný titul Dejvického divadla byl také autorem v roce 2005 zfilmován. V polovině září roku 2009 po osmi úspěšných sezónách byla odehrána dvě poslední představení. Česká televize byla při tom. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (72)
Dejvické divadlo je kvůli sestavě nejspíš moje nejoblíbenější, naživo rozhodně nejlepší, ale pokud není ta možnost, potěší i záznam. Třeba Příběhy obyčejného šílenství jsou na prknech o dost zábavnější než film, vtipy mají lépe vystřiženou pointu, přechody kulis je radost sledovat, ale hlavně dejvické trio Plesl, Krobotová a Melíšková povyšují jakoukoli divadelní hru na vyšší level (třeba vzpomínky na Ucpanej Systém mě táhnou i po letech do kolen) a bez nich filmové zpracování prostě nebylo ono. Smála jsem se a ač je to totéž, film mě opravdu ani z poloviny tak nebavil, takže za čtyři, ač věřím, že naživo by to bylo za plnou palbu bez váhání. ()
Měla jsem to štěstí, že jsem komedii Příběhy obyčejného šílenství ještě před filmovým zpracováním viděla naživo. Byla jsem z ní úplně nadšená a neskutečně mě bavila. Tenkrát tam hrál Jiří Bartoška, jehož výstupy vyvolávaly v hledišti doslova salvy smíchu. Potom přišlo zklamání, když jsem celá natěšená zašla do kina na Zelenkův stejnojmenný snímek, který se bohužel nedržel striktně předlohy, což mělo za následek mimo jiné i to, že některé scény ztratily svou sílu a vtipnost. Každopádně tento divadelní záznam mě velmi přiblížil k mému původnímu zážitku, takže jsem nadmíru spokojená. (90%) ()
Není tomu tak dlouho, co jsem to viděl na vlastní oči v našem městském divadélku a byl jsem unešen. Když jsem to uviděl dnes 1.5.2010 v programu, tak jsem si to s radostí dal znovu a rovnou si to nahrál. V tehdejší verzi hrál Jiřího Bartoška a místo Žádníkový tam byla Bydžovská, ale moc to nevadilo. Stejná pecka jako tehdy. ()
Defilé Zelenkových šílenců, ať už ze Samotářů, Knoflíkářů, Příběhů obyčejného šílenství, nebo třeba i Roku ďábla je fascinující... Mám je moc rád. Skoro všechny (úplně všechny přece jen ne, to bych byl dobrej úchyl)... A jsou stejně dobře šílení ve filmech i na divadle... "Myslíš, že to mám z chlastu? Přece jen bych s ním nerad musel přestat." ()
Patrím k tým, ktorí i prostredníctvom telky mali dokonalý divadelný zážitok.Vďaka nádhernej vyváženosti vtipu a vážnosti,absurdity a reality, vďaka originalite dialógov, skvelej réžii i sympatickej scéne.Ja originálna nebudem, pretože najviac som bola hotová z Trojana a spol..Milujem tzv.civilné herectvo, ktoré mi bolo dopriané ako dávno nie.Doslova som sa zubila nie len nad hláškami, ale i nad prirodzeným prejavom všetkých predstaviteľov, pretože nie je zďaleka samozrejmý - i mnohí "velikáni" majú v divadle sklon prednášať a kričať.U pána Trojana,Krobota a pani Divíškovej sa toho báť nemusím, naopak užívam si ich stotožnenie s úlohou i užívanie si tohto stotožňovania. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (2)
- Jde o divadelní autorskou prvotinu Petra Zelenky a zároveň i jeho premiéru v roli divadelního režiséra. (Olík)
- Divadelní hra má stejný název jako kniha povídek „Tales of Ordinary Madness“ od amerického autora Charlese Bukowskeho. (sator)
Reklama