Reklama

Reklama

Vojtěch (I. Luťanský) už má dávno léta na ženění, ale žádné děvče ze vsi se mu nelíbí. Učarovala mu sestra krále větru, kterou si přivedl do chalupy. Musel jí slíbit, že jednou v roce jí dá naprostou volnost a nebude se vyptávat, kde byla. Kdyby ale porušil slib, Meluzínku (E. Vitanovská) už nikdy nespatří. Vojta ale selže, Meluzínku uvidí, jak se loučí se svými druhy s podzimem. Protože porušil slib, dívka opravdu zmizí. Vojta se vydává svou ztracenou lásku hledat... (Česká televize)

(více)

Recenze (18)

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Vojta kouká doma do průvanu a tak se mu v tom zalíbilo, že se s průvanem oženil. Skutečnost, že Meluzína je tu sestra Větru podobným úvahám nahrává. Je mnoho pohádek, kde se někdo zamiluje do dívky, se kterou si nevyměnil ani pozdrav, jen na základě toho, že někde na louce tančila a dobře u toho vypadala. Pravda, hodně vysvětluje Vojtův povzdech na adresu nevěsty, kterou mu dohazuje maminka, "hezká není a hodná? to už vůbec ne", jenže o tom, jaká je ta holka tančící, ví taky starou belu. Co kdyby mu pod stromem tančil masový vrah, že jo? Tentokrát je tedy, k Vojtově i divákově úlevě, víla hodná a protože pohádka zůstává pohádkou, tak i když Vojta nezvládne, jako v pohádkách nikdy nikdo, tu jedinou zkoušku, tragédie se nekoná. Jablko tu slouží místo kompasu ... tak tuhle metaforu taky nechápu. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Další ze studiových pohádek, ve kterých se hlavní hrdina zamiluje na pas blind zamiluje do dívky, kterou vlastně ani pořádně nevidí, nepromluvil s ní slovo a ani se do sebe nemohli zamilovat pořádně vzájemně. A další klišé je ve stylu: „Lásko, udělám pro tebe všechno na světě, vysvobodím tě z pařátů draků, pobiju se s nepřítelem, ale...nevydržím bez tebe den. A tím pádem nesplním slib, který jsem ti dal.“ A s takovým chlapem se chce Meluzínka dát dohromady. Hledání pomoci jablka jsem taky moc nepochopil, protože ovoce mu nijak neukázalo cestu ani ho nenavedlo. Alespoň ne zřejmě. Ale to by nebyla pohádka, aby si vysloužil svou milou tím, že ji musí poznat mezi všemi ostatními. Ovšem ani to není zcela zřejmé, že by dokázal jednoznačně sám. ()

Reklama

Matematicka 

všechny recenze uživatele

Pohádka, která mě příliš nezaujala. A to ani příběhem, který mi dost připomínal pohádku "Růžový květ" (možná mají obě televizní pohádky stejný zdroj inspirace), ani zpracováním (nelíbily se mi např. kostýmy ani obrovská jabloň - už jste někdy takovou viděli?, herecké výkony taky nevýrazné). Na druhou stranu ani neurazila a v neděli po obědě bych se klidně zase podívala... ()

a-ja 

všechny recenze uživatele

Nostalgická a melancholická pohádka... Krásná hudba, hodná babička Havelková, fešný Luťanský, půvabná Meluzína Vitanovská a Král větru Přeučil je k sežrání... A do 34 minut se vejde všechno, co má správná pohádka mít... Na těchto studiových pohádkách jsem vyrůstala - a dodnes mám pocit, že jim ty moderní slátaniny s dokonalými triky, výpravou a lokacemi nesahají ani po kotníky, i když jsou několikrát delší... ()

otík 

všechny recenze uživatele

Poetická a velmi pomalá pohádka, která je ve své podstatě o ničem. Mladý muž žije s maminkou v chaloupce. Místo chození za děvčaty vyhlíží z okna, až jednou spatří tančit pod jabloní Meluzínu. Osloví ji, zda by nechtěla s ním žít a ona že ano. Má jedinou podmínku - jednou za rok na konci podzimu na jediný den odejde a mladík ji nesmí hledat. Hned však po prvním roku na podzim slovo poruší a vydá se ji hledat. A tak ji ztratí. Ale protože ji má rád, vydá se ji hledat. Po roce ji najde a díky jablíčku ji získá zpět. Nebýt hezké nálady, krátké stopáže a sympatického Luťanského, nestálo by to zato. Ale tak to je průměr, který sice dnešní děti vůbec nezaujme, ale zkušenému pohádkovému divákovi se to může líbit. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (2)

  • Podle stejného scénáře vznikla v roce 1981 v režii Jana Bergera i rozhlasová pohádka "Větrnička". (Miggi90)
  • Eva Košlerová stejný námět zpracovala také jako rozhlasovou hru pod názvem „Větrnička“ (1981, režie Jan Berger). (Přemek)

Reklama

Reklama