Režie:
Svatava SimonováScénář:
Eva KošlerováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Otmar MáchaHrají:
Eliška Vitanovská, Ivan Luťanský, Libuše Havelková, Jan Přeučil, Kateřina Vlková, Eva Hrušková, Jindřich Hrdý, Petr Svárovský, Jiří Untermüller, Michal Nesvadba, Roman Skamene (více)Obsahy(2)
Vojtěch (I. Luťanský) už má dávno léta na ženění, ale žádné děvče ze vsi se mu nelíbí. Učarovala mu sestra krále větru, kterou si přivedl do chalupy. Musel jí slíbit, že jednou v roce jí dá naprostou volnost a nebude se vyptávat, kde byla. Kdyby ale porušil slib, Meluzínku (E. Vitanovská) už nikdy nespatří. Vojta ale selže, Meluzínku uvidí, jak se loučí se svými druhy s podzimem. Protože porušil slib, dívka opravdu zmizí. Vojta se vydává svou ztracenou lásku hledat... (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Další ze studiových pohádek, ve kterých se hlavní hrdina zamiluje na pas blind zamiluje do dívky, kterou vlastně ani pořádně nevidí, nepromluvil s ní slovo a ani se do sebe nemohli zamilovat pořádně vzájemně. A další klišé je ve stylu: „Lásko, udělám pro tebe všechno na světě, vysvobodím tě z pařátů draků, pobiju se s nepřítelem, ale...nevydržím bez tebe den. A tím pádem nesplním slib, který jsem ti dal.“ A s takovým chlapem se chce Meluzínka dát dohromady. Hledání pomoci jablka jsem taky moc nepochopil, protože ovoce mu nijak neukázalo cestu ani ho nenavedlo. Alespoň ne zřejmě. Ale to by nebyla pohádka, aby si vysloužil svou milou tím, že ji musí poznat mezi všemi ostatními. Ovšem ani to není zcela zřejmé, že by dokázal jednoznačně sám. ()
Nostalgická a melancholická pohádka... Krásná hudba, hodná babička Havelková, fešný Luťanský, půvabná Meluzína Vitanovská a Král větru Přeučil je k sežrání... A do 34 minut se vejde všechno, co má správná pohádka mít... Na těchto studiových pohádkách jsem vyrůstala - a dodnes mám pocit, že jim ty moderní slátaniny s dokonalými triky, výpravou a lokacemi nesahají ani po kotníky, i když jsou několikrát delší... ()
Pohádka, která mě příliš nezaujala. A to ani příběhem, který mi dost připomínal pohádku "Růžový květ" (možná mají obě televizní pohádky stejný zdroj inspirace), ani zpracováním (nelíbily se mi např. kostýmy ani obrovská jabloň - už jste někdy takovou viděli?, herecké výkony taky nevýrazné). Na druhou stranu ani neurazila a v neděli po obědě bych se klidně zase podívala... ()
Vojta kouká doma do průvanu a tak se mu v tom zalíbilo, že se s průvanem oženil. Skutečnost, že Meluzína je tu sestra Větru podobným úvahám nahrává. Je mnoho pohádek, kde se někdo zamiluje do dívky, se kterou si nevyměnil ani pozdrav, jen na základě toho, že někde na louce tančila a dobře u toho vypadala. Pravda, hodně vysvětluje Vojtův povzdech na adresu nevěsty, kterou mu dohazuje maminka, "hezká není a hodná? to už vůbec ne", jenže o tom, jaká je ta holka tančící, ví taky starou belu. Co kdyby mu pod stromem tančil masový vrah, že jo? Tentokrát je tedy, k Vojtově i divákově úlevě, víla hodná a protože pohádka zůstává pohádkou, tak i když Vojta nezvládne, jako v pohádkách nikdy nikdo, tu jedinou zkoušku, tragédie se nekoná. Jablko tu slouží místo kompasu ... tak tuhle metaforu taky nechápu. ()
Neslaný nemastný Vojta čučí celé dny pánubohu do oken, až uvidí tančit bludy. Ani ta jablíčka nesklidí. Dneska by na to měl psychiatrickou diagnózu. V téhle pohádce si vyčučí Meluzínu. Budiž mu přáno, mně však budiž dovoleno vyjádřit svůj názor, a ten je, že i pohádka je taková neslaná nemastná, stejně jako Voltíšek. ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize / Matějková
Zajímavosti (2)
- Eva Košlerová stejný námět zpracovala také jako rozhlasovou hru pod názvem „Větrnička“ (1981, režie Jan Berger). (Přemek)
- Podle stejného scénáře vznikla v roce 1981 v režii Jana Bergera i rozhlasová pohádka "Větrnička". (Miggi90)
Reklama