Televizní studio Ostrava natočilo v září a v říjnu 2009 hořkou komedii o tom, jak těžké bývá odpustit rodičům jejich přehnanou starostlivost, výčitky, rozčarování z nenaplněných očekávání. Příčinou bývá prázdnota v jejich vlastním životě (po odchodu dětí z domu, případně při nenaplněnosti vlastního manželství nebo rozvodu) a na druhé straně úporná snaha udržet alespoň zdání dobrých rodinných vztahů. Láskyplný teror, jehož se obě strany vzájemně dopouštějí, způsobuje, že staré problémy vyplouvají napovrch i v okamžicích, kdy všichni touží po klidu a smíření.
Podstatné jsou tři stěžejní okamžiky – tři rodinné sešlosti (narozeniny otce, pohřeb otce, pohřeb matky), během nichž se vztahy vyhrotí, obnaží a posléze uvolní, osvobodí. Autorka scénáře Alexandra Berková nám už nikdy neřekne, nakolik se v tomto příběhu potkávala se svým vlastním osudem. Zůstává ale její neobyčejný pozorovací talent a jazyk, který charakterizuje samotné postavy a vychází vstříc gradaci děje v brilantních dialozích.
Hlavní hrdinka Iva bydlí sama, bez muže a bez dcery, která je v zahraničí. Její dva sourozenci Maruška a Olin žijí ve velké vile s rodiči. Otec je starý, nemocný, na svoji bývalou kariéru klavíristy dnes už jen vzpomíná. Matka balancuje často na hraně mezi láskou k manželovi a vztahem k dětem. Faleš, manipulace, teatrálnost a jiné, jsou její dominantní rysy. V průběhu děje ovšem budeme mít příležitost nahlédnout hlouběji a některé její projevy začneme vnímat s větším porozuměním. Možná nám nejen hlava rodiny a jeho manželka, ale i jejich děti a další aktéři, budou postupně připadat jako sešlost divných a svým způsobem především smutných postav. Jenže úsměv, který některé jejich situace vyvolají, leckomu z nás něco připomene…(oficiální text distributora)
MaMitti
Přestože Alexandru Berkovou dvakrát nemusím, tady se to celkem dalo. Bylo to hlavně sympaticky střízlivou hlavní hrdinkou a v druhé půlce filmu i „sympatickou tlustou sušenkou“. Normální rodinné konstelaci trochu vzdáleno, škoda, odpouštět rodičům má asi každý to své, mohlo to být víc z normálního života…kolik z nás má otce klavíristu a matku takhle bláznivou? Přesto jim vyčítáme a zazlíváme (v určité životní fázi, někdo dřív, někdo později) právě každý to své a dokud se s nimi nesmíříme a neodpustíme jim každý to své, pak se nám nebude „dobře spát“… Na nedělní večer, kdy už člověk nechce hlubokosáhle myslet, to šlo....(17.5.2010)
jhrasko
Dramaturgicky i scenáristicky nevyrovnaná a tým pádom podchvíľou nefungujúca mozaika, ktorá sa zameriava na príliš mnoho postáv, čo vo výsledku príbehu neprospieva, ale naopak mu ubližuje. Výsledok pod vplyvom uvedeného posobí ako preplnené rodinné album bez jedinej príjemnej spomienky, bez náznaku pozitívnej emócie. Napriek tomu ide "aspoň" o stopercentnú hereckú záležitosť - asi chodíme s pani režisérkou do rovnakých divadel. Nech žije Dlouhé Zábradlí v Dejvicích.(19.5.2010)
Piškotka
Film na pomezí psychologického a psychopatického. Všechno bylo zdánlivě divné, protože to bylo nevyřčené. Vzduch se pak nečekaně pročistil, stejně tak všichni tři sourozenci. Z černé se stala paleta mnoha odstínů barev. Excelentně a přirozeně hrála Hana Maciuchová, její teatrální úlety mi naháněly husí kůži. V těsném závěsu byla hlavní hrdinka a její sestra.(18.5.2010)
Cushing
V dramatické tvorbě ČT je tento film pro mě králem a jsem zvědav, jestli ho letos (2010) něco překoná. Je mi líto, že nešel v kinech a nebyl o dvacet minut delší; některé oslí můstky a násilné zkratky mohly být vyřešeny lépe. Ale herci byli výborní (Klára Melíšková ať se prosím objevuje na obrazovce častěji) a skvěle vedení, hudba fungovala stejně dobře jako obraz, scénář Saši Berkové (R.I.P.) byl místy nečekaně vtipný a dovedl stále překvapovat. Jak to celé dopadne, se nedalo odhadnout -- konečně taky v jednom českém filmu! Jsem opravdu rád, že jsem si tohlo mistrné dílko nenechal ujít, a těším se na další od Lenky Wimmerové.(17.5.2010)
Slarque
Lakmusový papírek pro detekci nestandardního počinu – hodnocení buď vysoká nebo nízká, málo středních. Rodina jako základ veškeré lidské tragédie. Vztahy, které nefungují. Lidé, co bydlí spolu, ale radši by žili na jiných planetách. Syrová dramatičnost i směšná komičnost. Precizně vybroušené dialogové výměny. Všechno výborně odpozorované, vyvážené a perfektně zahrané. Z hereckého hlediska je to sice značná dámská přesilovka, ale proč ne? Komedie, která hladí proti srsti.(18.5.2010)