Největší z Čechů

Muži v říji rozepsaní do vrstevnatější partitury filmu o dokumentu o rekordmanech z lidu. Opět nesmírně civilní, uvěřitelné, málomluvně vtipné a na České poměry odvážně satirizující. Opět místy trochu vypadávající z tempa do jakéhosi blahosklonného mudrování o málo slovech a málo pocitech. Nicméně převažuje Sedláčkův (sebe)ironický šarm a na celkovou (i myšlenkovou) skromnost filmu i celkem solidní komplexnost (jedna rovina odpovídá na otázky druhé). Největší z Čechů je filmem o rekordech, osamělosti, pomíjivosti, české kinematografii a současné společnosti. Z každého lehce zakrojí, ale dohromady spolehlivě nasytí. (17.08.2010)

Měl jsem to krásné štěstí ocitnout se s tímto filmem v kinosále naprosto osamocen, což ho perfektně podtrhlo. Takhle podivně realistický, ironický a nefilmový film jsem nikdy neviděl. Postavy Roberta Sedláčka mi vždycky připadaly podivně křečovitý, ale až v tomhle filmu mi došlo, že jsou jen lidsky křečovitý. Že je to úmysl. A jejich některý postřehy, vložené přímo Sedláčkem, jsou úžasně pravdivý. Takovýhle filmy tady nikdo nedělá. Ohromná zábava obzvlášť pro nás, co se snažíme dělat filmařinu. (27.08.2010)

Udělat z nás Čechů (v přímém přenosu) idioty, na to už nestačí pouze samotný talent, ale člověk (na to) musí mít taky pořádné koule. Tohle je tragikomedie s velkým T, navíc řádně šmrcnutá prvky absurdna. Příběh snímku začíná ve chvíli, kdy je režisér odmítnut (pokolikáté už?!) se svým snímkem( že by lehká autobiografie a (satirická) reflexe současného podhoubí českého filmového průmyslu a stavu (v) naší společnosti, navíc řádně říznutá fikcí....?!) a tak kývne na nabídku jisté (Pelhřimovské) agentury, natočit snímek o „Největším z Čechů“. Tj. světových (resp. českých) rekordmanech. Přičemž obory jsou to (v drtivém počtu případů) roztodivné (čti bizarní) napříč celým spektrem, které si (ne)dovedete představit. Největší síla tohoto snímku spočívá právě v pohledu samotného režiséra (Sedláčka) na tyto lidi. Snaží? se je ukázat jako (ne)obyčejné lidi, kteří pouze propadli svému koníčku (to doslova) a stali se tak oběťmi své posedlosti, ale zároveň jsou ty situace tak absurdní, že sám režisér (vynikající J. Plesl) a s ním i samotný divák nejednou propadá v hlasitý smích.... (Ovšem pozor, pokud byste náhodou nabyli (mylného) dojmu, že R. Sedláček nenávidí lidi, tak jste se.... vlastně trefili. Jak ostatně „sám“ říká „Nesnáším lidi, ale mám rád člověka“. Že v tom není (nevidíte) rozdíl?! Je a zásadní!). .... A moje(i) „number one“? Jednoznačně Igor CHmela a jeho zapálený vazač pšenice. Hned v těsném závěsu je to potom „amatérský (kašnový) pivo-potapěč“ Marek Taclík. Nicméně i samotný filmový štáb jsou lidé z masa a kostí (potýkající se se svými osobními problémy), takže je na samotném divákově posouzení, zda Ti „šílení“ jsou místní rekordmani nebo Ti za kamerou, mikrofonem..... Jedinou výhradu k tomuto snímku vidím v určité roztříštěnosti (rozkolísanosti) a potom je to zejména (samozřejmě) fakt, že když už se někdo rozhodne natočit (pseudo)dokument o „Největším Čechovi“ a opomene toho NEJvětšího, je to neomluvitelné (čti neodpustitelné). ANO, tušíte zcela správně, na moje dveře nikdo nezazvonil resp. nezabouchal. A v čem, že já vynikám (jsem nejlepší)? Ve všem! A pokud by to snad nebylo (z tohoto komentáře) dostatečně patrné, ke všemu jsem ještě neskonale skromný a nechybí mi ani potřebná pokora. Protože jak říká („pan teoretik“ J. Csaplár) bez pokory a srdíčka to nejde. Nicméně v jedné věci přeci jenom vynikám nejvíc (námět pro tebe R. Sedláčku). V ochočení a následném vytrénování lučních kobylek. Dávám vám.... Tiumene, v sedle s J. Váňou, rok (max dva) a vítěz Velké pardubické se bude po delším čase (konečně) měnit. Co říci závěrem? Tady nelze jinak! Kuli, kuli, kuli..... 77,7% (24.04.2012)

Hodně zajímavý propletenec různých uvěřitelných a neuvěřitelných událostí. Rozkódovávat v něm realitu a fikci je asi zbytečné, takže jsem nakonec bral snímek prostě takový jako je. Jako výkřik umělce ke svému řemeslu na jedné straně a jako ukázka určitého českého rysu NEJ na straně druhé. A bavilo mě - ať už díky specifickému rukopisu, humoru či právě tématu. Těším se na Sedláčkův další projekt. To bude kombajnér s nejvyšším vzdělaním na světě (26.05.2011)

Robert Sedláček má v současné české kinematografii svoje místo a to je pevně ukotveno. Nepotřebuje se nikomu podbízet, točí svým stylem a své fanoušky si určitě najde. Jen mám obavy, zda překoná Pravidla lží, protože těmi nastavil laťku opravdu vysoko. Největší z Čechů je netradiční film a určitě nesedne minimálně čtyřem lidem z deseti, kdo se ovšem oprostí od předsudků, patří mezi obdivovatele hereckého ansámblu Dejvického divadla a nečeká bláznivou komedii, ten bude určitě spokojen. Plesl, Chmela, Taclík a Myšička to jsou páni herci. (05.06.2011)