Reklama

Reklama

Tady to musí být

  • Itálie This Must Be the Place (více)

Cheyenne je bývalá rocková hvězda. Ve svých padesáti letech se stále obléká ve stylu gothic a žije v Dublinu ze svých autorských honorářů. Smrt jeho otce, se kterým dlouhých 30 let nekomunikoval, ho zavede zpět do New Yorku. Cheyenne zjišťuje, že jeho otec byl celý život posedlý jednou věcí: vyhledat postu za pokoření, které utrpěl v koncentračním táboře v Polsku. Cheyenne se rozhodne pokračovat tam, kde jeho otec skončil a vydává se na cestu napříč Amerikou. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (4)

Trailer 1

Recenze (377)

Matty 

všechny recenze uživatele

Film o holocaustu všedního dne, zapomínacích rituálech, nepřenosnosti dějinné zkušenosti, strachu dospět, amerických fetiších (zbraně, auta, velké objekty) a obyčejných gestech neobyčejného významu. Sorrentino rozšířil svůj tematický záběr, ač si jako svědka stavu soudobé společnosti opět vybral jediného člověka, jedinou zvláštní bytost. Více než dříve tentokrát nestřídá jenom záběry ukolébavkovitě statické s prudce dynamickými, přepíná také mezi mikro a makro hlediskem. Menší je vina toho muže, který přispěl ke spáchání dvou sebevražd, větší toho, který léta soustavně ponižoval bezbranné vězně. S tím, jak Cheyenne pomalu dospívá a přechází od drobných zlomyslností (supermarketová sabotáž) k zodpovědnějším činům, se mění také jeho pohled na skutečnost a nálada filmu. Scény jsou komponované jako krátké skeče, ale díky zasazení do kontextu vyprávění nejenže nepůsobí samoúčelně – některé z nich jsou více mrazivé než komické (vrcholně bizarní moment s obézní fanynkou a projíždějícím chlapíkem, jemuž knír dodává hitlerovské vzezření). Atmosféru Tady to musí být nelze postihnout jedním adjektivem, musíte ji zažít. Měnění perspektivy, vybroušený vizuální styl, vnitřní dynamika a nevnucující se humor – vše se Sorrentinem spolurežíruje Sean Penn. Jeho zombie walk určuje tempo filmu, který je pomalý a současně (díky kameře) neustále v pohybu. Zatímco pohyb vnitřní, v protagonistově mysli, si musíme z postupně doplňovaných informací domýšlet. Občasné ozvuky Cheyennových divokých rockerských let zase nacházejí komplice v náhlých kamerových nájezdech. Stejně jako film, i hrdina se vzpírá uzavření do jasně dané škatulky. Nikam nezapadá, sám pořádně neví, kým je. Jako v každém oidipovském dramatu může poznat sebe jedině skrze otce a otce v tomto případě pozná jedině pochopením holocaustu… a lze snad pochopit holocaust? Jeho nezařaditelný zjev ho vylučuje ze světa povrchního skenování skutečnosti a zároveň mu propůjčuje zvláštní privilegium neškodného neználka, s nímž je kdekdo ochoten zapříst dialog. Sám si však v průběhu cesty začíná uvědomovat, že hledět na svět zpoza masky dítěte je sice pohodlné, ale rovněž krajně nezodpovědné a vyvolávající pocit neúplnosti. Pocit, že „tady něco není v pořádku“. Není a zřejmě ani nikdy nebude, protože hledání ve skutečnosti nikdy nekončí, ale právě díky tomu jde o jeden z nejpodmanivěji podivných snímků posledních let. 90% Zajímavé komentáře: FlyBoy, Šakal, ZuzkaZ, mat.ilda, F.W.Colqhoun ()

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Tenhle film mě naprosto minul, nechal chladnou, zůstal absolutně nepochopen, chvílemi mě svým pomalým tempem přiváděl skoro k šílenství a ve výsledku působil neskutečně samoúčelně a neuvěřitelně. Možná je to moje chyba, že jsem se nedokázala naladit na jeho vlnu, nebo proto, že jsem jednoduše odpůrce prázdných filozofických diskuzí. Každopádně za přenádhernou kameru, vizuální stvárnění a výborného Seana Penna dám alespoň 2* s tím, že tohle opravdu není film pro každého - mně většinu času silně lezl na nervy. ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Paolo Sorrentino u mě na podruhé a opět velice solidně. Zase je vidět skvělá práce se vším, co k filmu patří. Některé táhlé záběry jsou naprosto ultimátní. Jako kdybych koukal na Kubricka. Stejně tak i hudba do filmu perfektně sedí. Každopádně od Božského, ve kterém jsem se občas nevyznal, tady vznikl trošku jiný problém....a to ten, že Sean Penn, ačkoliv je postava hodně výrazná a hodně dobře zahraná, pořád jsem jeho chování asi půlku filmu nechápal. Co nechápal, já nerozuměl celý jeho rodině, nerozuměl jsem žádným těm dialogům a tím, čím si procházel. Šlo to uplně mimo mě, ale postupem času jsem se do toho nakonec přeci jenom dostal. Bylo to těžký, ale dalo se to zvládnout, protože jakmile se objeví v USA, rozjede se vcelku slušná road movie, který chvílemi baví, chvílemi udivuje, ale hlavně vypráví další zajímavý životní evropský příběh, s dodatečným stigmatem druhý světový války. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Paolo Sorrentino natočil svůj další ,,božský" film, ryzí postmoderní spletenec ,,příběhu Roberta Smitha", tedy sluší se říci fiktivního Roberta Smitha, i když jeho okopírovaná image a frekvence výskytu příjmení Smith ve filmu (byť je obdobou českého Nováka) odkazuje ke kultovnímu frontmanovi The Cure až podezřele přímočaře. Nedá se ale říci, že jde o mystifikaci, jen o příznačně postmoderní synkretismus vlivů. Melancholický film o dospívání přestárlého rockera, zprvu tak trochu jako Odnikud někam Sofie Coppoly, fikční světy Sorrentinova filmu jsou vystavěny natolik originálně, že drama o vnitřní vyprázdněnosti života rockové hvězdy/celebrity je záhy vystřídáno road movie o cestě za smířením se s vlastním otcem, což se posléze změní v nefalšovaný lov na válečného zločince. Některé scény a obrazy pak dokonce mají až surrealistický nádech. S hudební tématickou provázaností je pak logická přítomnost klipové estetiky a jeden hudební videoklip (David Byrne) je pak ve filmu přímo obsažen. Zmatení žánrů je však vystavěno na starém dobrém postmoderním principu hry, hry s divákem. Sorrentino na nás snad z každé scény pomrkává a usmívá se (byť možná trochu posmutněle). Rafinovaná je skrytá dualita způsobu a kvality života dvojice otec - syn, neboť něco je opravdu špatně, když někdejší oběť holocaustu žila vnitřně ,,kvalitnější" život (byť by byla jeho motorem pouhá pomsta) než rocková hvězda... Hlavním kladem a důvodem, proč film vidět, je jednoznačně Sean Penn, jehož herecká kreace je skutečně fascinující. Cheyenne alias Robert Smith je opravdu neobyčejně bizarní rolí a dobře zapadá do kontextu rolí, které Penn preferuje... Brilantní kamera a nádherná hudební stránka, Tady to musí být je oslavou zašlé slávy ikon rockové hudby a zároveň vysoce uměleckou výpovědí o vyprázdněnosti našich životů. Velmi osobité a originální spojení... ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Paolo Sorrentino to má v malíku. S obrazem, kompozicí a náladami kouzlí, k tomu se Sean Penn ždíme na maximum (kéž by And the Oscar goes to...) a film je rozhodně potěšení sledovat. Kamera je v neustálém pohybu, záběrování rozmanité a navíc s perfektním hudebním výběrem. Trochu vázne v rovině scénáře, kdy různé vrstvy občas moc nesedí na sobě a přesah taktéž. Ale dialogy a většina audiovizuálních momentů nemá pocitově chybu. Cool trip. 75%. ()

Galerie (60)

Zajímavosti (11)

  • Image Chenneyho postavy je inspirovaná Robertem Smithem, zpěvákem kultovní kapely The Cure. (Eldrick)
  • S rozpočtem 28 milionů amerických dolarů se jedná o nejdražší film Paola Sorrentina. (R´Hell)
  • V roce 2008 získal Sorrentino Cenu poroty za Božského na festivalu v Cannes, kde byl ten rok prezidentem poroty právě Sean Penn, se kterým se spřátelil a následně si jej vyžádal pro hlavní postavu do tohoto filmu. (SydneyB)

Reklama

Reklama