Obsahy(1)
Praha - Svatý Václav, praotec Čech a Jan Amos Komenský jsou členy nebeské komise. Rozhodují o tom, kdo se dostane do nebe, a kdo ne. Když ale Komenský chce jako další členku komise prosadit Boženu Němcovou, dojde ke konfliktu. To vše se odehrává na jevišti během hry, pod kterou Jára Cimrman připsal, že je vhodná k národním oslavám 28. října. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (285)
Na hodnocení Českého nebe bezpochyby má a bude mít vliv fakt, že jde o svým způsobem tečku za dramatickou tvorbou dvojice Svěrák-Smoljak a zároveň o rozloučení se zesnulým Ladislavem Smoljakem. Určitě jde o velmi slušnou hru téhle autorské dvojice a dají se tam najít všechny prvky jejich typické nadsázky a humoru. Na druhou stranu si nemyslím, že by šlo o jejich nejlepší dílo, a taky se tam projevuje snaha Ladislava Smoljaka o jakousi didaktičnost, tedy snahu seznámit diváka s významnými postavami a postoji českých dějin. Jak řekl sám Svěrák, musel na svého kolegu hodně tlačit, aby zachoval přiměřenou dávku humoru, protože o ten už Smoljakovi v první řadě nešlo. V posledních letech svého života Smoljak směřoval k zájmu o politiku a věci veřejné, a to se na stavbě jeho poslední divadelní hry také projevilo. Celkový dojem: 85 %. ()
967. hodnocený film: Jen si představte, že jste babička Boženy Němcové a že jste v českém nebi, kde se rozhoduje o tom, koho do nebe ještě přijmout a koho už ne. Je tu s vámi svatý Václav, praotec Čech, Jan Amos Komenský, Tyrš a Karel Havlíček Borovský. Takové srandy, co si užijete sledováním této hry, jste si jistě dlouho neužili. Moc jsem se pobavil a jen je mi líto, že tu už pan Smoljak není mezi námi. Skvělý to humorista. 5* je jasných a pro mě tohle byla dosud nejlepší cimrmanovská hra, kterou jsem viděl. 5* ()
Stále stejně skvělí Cimrmani, ctící stále stejnou (svou!) poetiku. Kupodivu se mi zde, jako mnohde jinde u nich naopak, více líbila první přednášková část, než samotná hra. Ta byla samozřejmě také výtečná, ale přece jen jsem si chvílemi uvědomoval, jak vidtelně je text sešíván od bonmotu k bonmotu od nahrávky ke smeči. ()
Autorský i lidský epilog nedoceňovaného tandemu - v době, kdy hra vznikala a připravovalo se její divadelní ztvárnění, byl již Smoljak smrtelně nemocen - je dílem zdařilým a určitě náležejícím k těm zdařilejším a lepším. Příznačný něžný humor, slunící se v laskavě vlídné hravosti, doplňují solidní odborné znalosti a již mnohokrát velebený a vzývaný jedinečný cimrmanovský smysl pro humor slavné autorské dvojice. Mateřská znaménka lidských nedokonalostí naší doby poznamenávají šťastně i tvárně charakteristiky zejména hlavních postav a propůjčují jim invenční zorný úhel dosud neznámých souvislostí a fakt, aniž by to okatě znejisťovalo bdělé oko naší tehdejíší odborné historické obce. Prakticky stále je na co se dívat. Epilogy mohou být pietní, ale také jsou s to jiskřit humorem, nápadem, přímým i alternativním prostě lidskýmpovzbuzením. Ano, uzavírá se celá epocha dějin moderního českého divadla, která navazuje na odkaz prvních moderních kabaretů před 100 lety. Lidé se uměli invenčně bavit, vzájemně si naslouchat, tolerovat, bavit, nikoliv pouze "si užívat". Publikum šedesátých let mělo zkrátka velmi blízko k prvorepublikovým fanouškům Osvobozených či burianovského Déčka. Nostalgie, která tu přistupuje jako první pomocnice, by měla být podle přesvědčení protagonistů hry nostalgií naprosto nenostalgickou; ten, kdo žije ve znamení humoru recese, sebesrandy, ani nemůže uvažovat, myslet a jednat jinak. A jeho divák ho nemůže nenásledovat. To je podstata kouzla sedmi písmen tvořících název obtížně sdělitelitelného smyslu a podstaty bytí slavného českého divadla. ()
Přece jenom jde o kšaft, takže si duo Svěrák Smojlak trouflo na divadelně náročnější látku a bystřejším divákům je jasné, že hraním o "českých" velikánech si darovali dárek hlavně sami sobě. Viděl jsem obě představení v různých alternacích. Ze semináře bohužel vyčnívá pouze pan Svěrák, který umí vtipně pracovat s textem a dělá pauzy na správných místech. Škoda, že se mu nepřiblížil i zbytek ansámblu. Abych nebyl k hereckým výkonům příliš kritický, vyjmenuju jen ty, co své role zahráli dobře: pan Smoljak, Svěrák, Čepelka, Kašpar a Weigl. Dobře napsané jsou role Komenského a Husa. Zbytek je bohužel průměr a místy i (Cimrmanovský) podprůměr. ___ Ale jak už jsem napsal, jedná se o kšaft a v tomto pohledu jsem se při Českém nebi bavil. ()
Galerie (10)
Photo © Originální Videojournal
Zajímavosti (17)
- Autoři uvažovali, že v „České nebeské komisi“ zasedal i František Palacký. Jenže nakonec ho ze hry vyřadili, protože nenašli moc míst z jeho života, které se vžili a ví o nich každý (jako např. upálení Jana Husa, zabití Sv. Václava jeho vlastním bratrem atd.). „My jsem si uvědomili, že ono toho s ním moc není. Napadlo nás, že se dříve říkalo, že někdo ‚mele jako Palacký‘, ale to je tak všechno. Navíc jeho citát: ‚Byli jsem před Rakouskem, budeme i po něm,‘ jsem použili už v „Dobytí severního pólu“,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
- Práce na hře České nebe se hned od začátku potýkaly s problémy. Nejdříve to byl film Vratné lahve (2007), který se musel točit, čili na psaní nebyl čas a v divadle hrál pouze Ladislav Smoljak. Pak však onemocněl a Zdeněk Svěrák natáčel a hrál v divadle zároveň. K práci na hře se vrátili koncem roku 2007. (mnaucz)
- 4. října 2012 bylo uvedeno slavnostní představení, které bylo živě vysíláno v téměř 40 kinech. Ve slavnostním představení v semináři první tři přednášky byly ze hry České nebe (2010), ostatní z her Švestka (2001), Vyšetřování ztráty třídní knihy (1997) a Záskok (1997). (TomasSlach)
Reklama