Můj týden s Marilyn

Malý, komorní film. Je asi x různých způsobů jak natočit autobiografii o této hvězdě, režisér Curtis si vybral pouze jednu malou výseč, tedy období natáčení jednoho z filmů, kde hrála hlavní roli. Herecky je to výborně zahrané. Bylo opět x variant jak Marilyn zobrazit, tvůrci vsadili na její "nevinnost", bezprostřednost a zaobalili to lidským idealismem (specielně scéna na ulici "jsi úžasná, chceme být jako ty"). Inu proč ne, i takto se na to dá pohlížet. Nazval bych tento snímek spíše poděkováním a pozitivně laděnou reminiscencí, nežli strhujícím autobiografickým dramatem o rozervané osobnosti. Spád je ale výtečný a celkově je to laděno značně nenáročně tak, aby si každý přišel na své. Od milovníka kostýmu, dialogových sekvencí, oldschool výpravy, hereckých výkonů, jemné klavírní hudby. (25.12.2012)

Možná interpretace celovečerního debutu Simona Curtise se štěpí do dvou větví, jednak lze ve filmu spatřit reflexi onoho příslovečného Kunderovského hledání nesmrtelnosti, jak se o ní přesvědčil už autor předlohy, kterému pouhý náznak milostného románku s MM zajistil místo na Panteonu nesmrtelných, s čímž je spojena i interpretační větev druhá, tedy tázání se po smyslu a hodnotách našeho konání a světa a společnosti obecně. Marilyn Monroe představuje všechno to povrchní, krásné, mladé, pomíjivé, což paradoxně v případě hollywoodské hvězdy zakonzervované v časoprostoru pouhého krátkého výseku jejího života znamená absolutní, ikonickou a nesmrtelnou slávu. Ikona MM se stala nesmrtelnou, skutečná Norma Jeane Mortenseová byla zapomenuta. ,,Když jdu spát, mám na sobě jen Channel No.5" Slzy na její tváři už se do slavného výroku logicky jaksi nedostaly... (28.02.2012)

Nejsem muž, takže mě hloupoučká, egoistická a sebedestruktivní osobnost typu Marilyn Monroe nechává chladnou, ať si má křivky dokonalé jak chce. Film je to příjemný, ale nevyvolal u mě žádné velké emoce. Více než Michelle Williams (nemám jí prostě ráda) mě spíše zaujal Kenneth Branagh v roli Laurence Oliviera, ten byl naprosto dokonalý. Jako celek v kategorii biografických filmů bohužel spíše podprůměr. (20.03.2013)

Rozmazlená, ale vždy dokonalá Marilyn, ambiciózní asistent režie, co z ní jde do kolen, tvrdý a rozhodný režisér se slabostí pro onu krásnou herečku, jeho stárnoucí žárlivá manželka, lehce suchý Arthur Miller, bláznivá učitelka herectví, tisíce vztahů mezi nimi, historky z natáčení a hlavně sladká love story mezi prvními dvěma charaktery. Ano, tento režisérův záměr zní opravdu krásně, bohužel se mu nevyvedl tak, jak nejspíš zamýšlel. Jakákoliv dějová linie se absolutně vytratila, charaktery osob zapadají, Marilyn rozhodně není nijak omračujícně zářící hvězda a z milionů ohromujících dějových linek a lidských vztahů, které se režisér pokoušel do snímku nacpat, se k divákovi dostane jen pár. A tak tu máme opět jen další snímek s obrovským potenciálem, ale naprosto průměrným výsledkem... (24.06.2012)

Začátek je skvělý, ale nikam nesměřuje. Druhá polovina už je pak jen nekonečné opakování stejných frází. A nejvíc mě mrzí, že snímek vlastně Marilyn samotnou jinak nepředstaví, zůstane stejnou enigmou od začátku do konce. Za těch sto minut jsem se o ní dozvěděl to samé jako z článku v Rytmu života. A na cokoliv jiného je to moc povrchní. (14.02.2012)