Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Policista Amadeus se odjakživa cítil odstrčen, protože na rozdíl od všech svých příbuzných nemá hudební nadání, a navíc trpí silným odporem k hudbě. Nyní se dostává na stopu skupinky hudebníků, která se rozhodla ovládnout veřejný prostor svými akustickými útoky. Podaří se mu překazit kompozici pro šest lékařů, pacienta a operační sál, anebo se sám stane obětí války vedené pomocí hudby? Tvůrci filmu naplno zúročují svou fascinaci městským prostředím a ke zvukům, které nás obklopují, přistupují s obdivuhodnou kreativitou. Způsobem, jakým proti sobě staví hlavní postavy a jejich rozdílné postoje, bojuje snímek proti tichu, nudnému střednímu proudu i hudebnímu snobství, ale také ukazuje, že hudební moderna může být zábavná. Při tom všem ale film nezapomíná na své hrdiny a jejich touhu po naprostém klidu, či naopak hlučném vytrhávání z každodennosti. Zvuk hluku dokazuje, že hudba může opravdu měnit životy lidí. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (256)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Hudba jako názor, jako revolta, anarchie, hudba jako živel, jako gejzír tryskajících emocí, které nemilosrdně smetou hradbu konvencí a civilizační návyky. Tu a tam mám pocit, že vše už tu vlastně bylo a nic nového se ani v kinematografii vymyslet nedá, pouze měnit úhly pohledu a přetáčet lépe to, co dříve udělali jiní. Jenže pak se objeví filmy jako tahle střelená švédská komedie a moje představy zboří. Zvuk hluku je originál, solitér, který se jen těžko dá k něčemu přirovnat. Scénáristicky poněkud nedotažený, člověk nějak cítí, že by chtěl pointu ošetřit důkladněji. Ale i tak stojí snímek za vidění. Zejména pro to, co ocení experiment a ujetosti všeho druhu. Já si tu bombastickou provokativní hudební šou zahranou v ilegalitě a všem navzdory docela užil. Celkový dojem: 80 %. ()

Skejpr 

všechny recenze uživatele

Do značné míry zklamání nad filmem, který v první polovině baví neuvěřitelnou spoustou originálních nápadů, skvěle stavěných point a úžasných hudebních výstupů, aby se pak v druhé polovině vrhnul na pole absolutní absurdity, v níž už ale nějak není čemu se smát. V tu chvíli nastupuje nuda, pocit přepálené stopáže a bohužel také pocit nedotaženosti (motiv "hluchoty" je kupříkladu totálně rozmělněn a znevtipněn, ale zároveň není logicky opodstatněn) a zůstává tak nakonec spíše pocit rozpačitého WTF... ()

Reklama

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

Mám nezřízenou chuť zamlátit si do bubnů, zapreludovat si na lidské tělo, vydráždit bankovkami skartovačku, zajamovat si bagrem, lechtat smyčcem dráty vysokého napětí či si jen tak zadirigovat zvuk stříkající vody. K filmu samotnému mne sice napadá nejedna výhrada, ale ruce, nohy i uši byly po celou dobu sledování tak zaměstnané dodržováním rytmu, že mne vlastně nic jiného nezajímalo. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Geniálnost některých hudebních čísel vyrovnává poměrně průměrný průběh samotného příběhu, který víceméně nemá co nabídnout. Ve výsledku je tedy znát, že tvůrci tlačili vodu a vymejšleli, jakým příběhem by vyplnili to, co je opravdu baví. A řeč je o hudebních číslech, u kterých jsem nevěřil, že mohou vzniknout. Zvuk hluku se tak stává nejzajímavějším hudebním filmem, co jsem asi viděl, protože kde jinde zažijete symfonii na umírajícího pacienta nebo symfonii loupeže. No a o symfonii na téma stavební stroje ani nemluvě. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Nastražte uši, hudební teroristé už startují bagry. První třetinu filmu (cca do nemocničního útoku) jsem jenom žasnul a bavil se originalitou v rychlém sledu servírovaných nápadů. Vyprávěcí zkratky je využíváno umně a vtipně (představení Oskara), stejně tak rytmizace vyprávění hudbou. Jenže po rozvržení rolí a nastínění – pravda, matném – cílů jakoby tvůrci nevěděli, kam dál. Komu fandit a kterou dějovou linii upřednostnit. Čekání na další hudební výstup vytlačuje očekávání rozuzlení, jež je nadto pramálo anarchistické a vlastně docela konvenční. Poslední číslo přitom dodržuje kvalitativní křivku, jež opisuje film jako takový, od nejlepšího k nejslabšímu. Nerespektování konvencí většiny žánrů a urputná snaha o originalitu (někdy na úkor logiky: proč například Amadeus slyší klasické hudební nástroje?) činí Zvuk hluku mile nepředvídatelným, ale současně nehezky rozháraným. Výsledek je přesto svěží a hlavně – skvěle zní. 75% ()

Galerie (50)

Zajímavosti (6)

  • Filmový web indieWire označil snímek jako "Bonnie a Clyde na bubny". (Hepp)
  • Natáčení probíhalo ve švédském Malmö. (pajik)
  • Zvuk všech "skladeb" je originální - pořízen přímo při natáčení. Nebyly zapotřebí žádné dotáčky a remixy. (sluppka)

Reklama

Reklama