Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Policista Amadeus se odjakživa cítil odstrčen, protože na rozdíl od všech svých příbuzných nemá hudební nadání, a navíc trpí silným odporem k hudbě. Nyní se dostává na stopu skupinky hudebníků, která se rozhodla ovládnout veřejný prostor svými akustickými útoky. Podaří se mu překazit kompozici pro šest lékařů, pacienta a operační sál, anebo se sám stane obětí války vedené pomocí hudby? Tvůrci filmu naplno zúročují svou fascinaci městským prostředím a ke zvukům, které nás obklopují, přistupují s obdivuhodnou kreativitou. Způsobem, jakým proti sobě staví hlavní postavy a jejich rozdílné postoje, bojuje snímek proti tichu, nudnému střednímu proudu i hudebnímu snobství, ale také ukazuje, že hudební moderna může být zábavná. Při tom všem ale film nezapomíná na své hrdiny a jejich touhu po naprostém klidu, či naopak hlučném vytrhávání z každodennosti. Zvuk hluku dokazuje, že hudba může opravdu měnit životy lidí. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (258)

Lanark 

všechny recenze uživatele

V jedné písni britské kapely Bonobo se zpívá: "Music is the healer, no matter who you are." Chtělo by se dodat, i když jí nesnášíte...postupem filmu je však patrné, že Amadeova nenávist k hudbě jen odráží jiný, důležitější pocit v duši. A hudební teroristé "jen" přináší možnost podívat se na tento pocit s důležitým odstupem, díky tomu, že ho ukazují z druhé strany. Díky své hudbě, která je naprostým opakem té klasické se může Amadeus vypořádat se svými stíny které ho doslova škrtí. Ve finále se tak hudba stává tím čím podle mě vždy byla a čím by měla být, pokusem o vyjádření a předání svých pocitů, nálad..vyjádřením svého vnitřního já. Film naplněný hudbou, zvuky a hluky až po okraj, jehož ústředním motivem je nakonec ticho. Neb "Lidé nesnesou ticho, znamenalo by to, že snesou sami sebe." (Pascal Mercier - Noční vlak do Lisabonu) ()

MA.KI 

všechny recenze uživatele

Originální, dynamický, svého druhu jedinečný experiment, který se jen tak nevidí. ALE: Ač určitý filmový manifest alternativního umění, natočený je tak moc nealternativně. Konvenčně. Navíc žánrový mišmaš. ~ Mimořádně zajímavé pasáže střídají hluchá místa, jako celek mně Sound of Noise přijde poněkud nekompaktní, možná i chaotický. Navíc zvolený způsob oslavy alternativy je z mého pohledu násilný, navíc se bere moc vážně. Nemám rád terorismus, proč bych měl mít rád hudební terorismus, přestože chápu, že je vše myšleno v nadsázce a jako protest proti současným konvencím. Stejně jako nemám rád ovlivňování lidí, násilné vnucování čehokoliv komukoliv, nebo omezování druhých svými potřebami či vkusem apod. V tomto smyslu mám s filmem problém. ~ Přestože alternativní kulturu upřednostňuju před masovými záležitostmi, zde bych naopak soucítil s komisařem Amadeem a dlouho si pak vychutnával to slastné mírumilovné ticho, jež se místností rozprostře po skončení filmu. ()

Reklama

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Money for you, honey. 1) Desetiminutový klip roztáhli po devíti létech stejní tvůrci do celovečerního filmu...posuďte sami, jestli to za to stálo. Film nenabízí nic navíc - zase jen několik skvělých a originálních, pravda, rytmických klipů a okolo něco omáčky, která tomu všemu má dodat punc filmu. Mohli by to být ti hostující čeští vědci. 2) Snímek kopíruje klasickou symfonii o čtyřech větách: Doctor, Doctor, Gimme Gas (In My Ass), Money 4 U, Honey, Fuck The Music Kill! Kill! a Electric Love. Hudby v klasickém pojetí se v něm ale nedočkáme - zde odkazuji na komentátora Arbitera, který si všiml rozpaků, jaké se většiny posluchačů zmocní, mají-li předváděnou kakofonii zvuků a (perfektních) rytmů označit za hudbu. 3) Výstižný koment: Dudek, Arbiter. ()

GrungeChild 

všechny recenze uživatele

Cesta do hlubin bubeníkovi duše je strnitá, pro normálního jedince těžko pochopitelná a jak vidno, občas vede i mimo zákon. Tato exkurze je více než zajímavým pohledem na problematiku hudební kriminality, a navíc obsahuje explicitní záběry na zcela odhalené metronomy! Své si v ní najdou jak garážoví hipsteři, nacházející umění v likvidování plechovek dřevěnými paličkami, tak jistě i uťáplá filharmonická smetánka, škála potencionálního publika je opravdu široká. Přesto bych Zvuk hluku, či hluk zvuku, doporučil jen skutečným hudebním dušičkám, které hluk i zvuk v celé své neomezené kráse rády vyhledávají, a překousnou bez újmy i nadbytečnou romantickou vtěrku na závěr. Ruce vzhůru, tohle je koncert! 4* ()

Rosomak 

všechny recenze uživatele

Svérázná hudební komedie Zvuk hluku oslavuje alternativní kulturu, minoritní hudební žánry a umělecký aktivismus. Sympatie jsou přitom v příběhu jak na straně policisty, který stíhá „hudební teroristy“, tak i na straně skupiny hudebníků postavených mimo zákon, jenž vynalézavým způsobem a s punkovou vervou hrají na věci každodenního užití. Oproti příběhu filmu, který vyzdvihuje nespoutanost, svobodu a protest proti společenským konvencím, působí ale samotné vystavění filmu až příliš fádně, s hrdiny bez jakékoli šmouhy, kazů či neřestí, kde vše ústí do uspokojujícího a šťastného konce. Dalo by se říct, že film se trochu alibisticky snaží nikoho neurazit a být pro všechny – což nijak nekazí jeho zábavnost (v některých scénách jsem doslova brečel smíchy), ale spíše přináší následně rychlé vystřízlivění. ()

Galerie (51)

Zajímavosti (6)

  • Film vznikl jako celovečerní verze klipu „Music for one apartment and six drummers“ z roku 2001. Klip pochází od stejné skupiny. (sluppka)
  • Filmový web indieWire označil snímek jako "Bonnie a Clyde na bubny". (Hepp)
  • Magnus Börjeson skládal hudbu v průběhu natáčení filmu. (Hepp)

Reklama

Reklama