Zvuk hluku

Hudba jako názor, jako revolta, anarchie, hudba jako živel, jako gejzír tryskajících emocí, které nemilosrdně smetou hradbu konvencí a civilizační návyky. Tu a tam mám pocit, že vše už tu vlastně bylo a nic nového se ani v kinematografii vymyslet nedá, pouze měnit úhly pohledu a přetáčet lépe to, co dříve udělali jiní. Jenže pak se objeví filmy jako tahle střelená švédská komedie a moje představy zboří. Zvuk hluku je originál, solitér, který se jen těžko dá k něčemu přirovnat. Scénáristicky poněkud nedotažený, člověk nějak cítí, že by chtěl pointu ošetřit důkladněji. Ale i tak stojí snímek za vidění. Zejména pro to, co ocení experiment a ujetosti všeho druhu. Já si tu bombastickou provokativní hudební šou zahranou v ilegalitě a všem navzdory docela užil. Celkový dojem: 80 %. (05.01.2015)

Drzý vytržení města, věcí i lidí z jejich obvyklýho kontextu a následný jejich použití jakožto hudebních nástrojů přináší příjemně zneklidňující pocit pramenící z odosobnění a svobodnýho prožitku hudby bez ohledu na následky. I když to tak z výše řečenýho může vypadat, film není sám o sobě zlý; ale za to, jak to bylo dál, by scénárista zasloužil sólo na holou. (28.03.2011)

Stále platí, že sever je jistota a držák originality a kvality. A Sound of Noise je velká jízda a jo, je to severský až na morek. Trochu se divím, že se do natáčení nechtěli připojit i vorvani z Hurra Torpedo. Klidně to mohl být ten nejlepší severský film, který jsem zatím stihl nakoukat, jenže tempo bohužel s finálem lehce upadne. Skoro je škoda, že ty nejlepší skladby předtaví šest bubeníků hned na začátku a konec, ačkoliv stále kvalitné, už jen dojíždí. Přesto všem říkám "ano, tohle jo." (17.03.2013)

Spackaný filmový koncert zvukov, ktoré nás obklopujú. Námetom som bola nadšená a výsledkom sklamaná. Originálne nápady absolutne zničilo ich celkové spracovanie. Isté momenty boli zaujímavo vystavané (samotné "koncertné turné"), v druhej časti filmu sa stále viac prikrádala nuda a miesta, ktoré mali byť vtipné mi komické nepripadali. (08.08.2011)

zábavné, no zároveň ťažko vysvetliteľné... prvých 40-50 minút som sledoval so stálym prekvapeným úsmevom na perách, no žiaľ, udržať tak nadupané anarchistické tempo sa nepodarilo až do konca. Nihilistický motív, že hudbou môže byť v podstate hocičo nie je nič nové, no týmto tvorcom, takmer určite fanúšikom Einstürzende Neubauten, sa podarilo podať túto tému veľmi sviežo a vtipne, a dokonca to okoreniť dnes frčiacim terorizmom :)... samotná "symfónia hluku" je rozdelená tak ako klasické symfónie do 4 viet (častí)..... pre mňa (a tipujem že pre 90% divákov) je naoriginálnejšia, najsofistikovanejšia a preto aj najzábavnejšia tá prvá, nemocničná :)... nasledujú 2 ďalšie, vtipné, no nie už až tak originálne a prešpekulované.... no a záver? každopádne je dosť nejasný.... policajt-detektív Amadeus neznáša hudbu a najradšej by ju všetku nahradil tichom - lahodným, ukľudnujúcim, omamným.... do toho ešte aj krátka love story, a ja som už dosť tápal :) ... asi najsprávnejšie je tento film zobrať ako anarchistický skeč, ktorý sa nám snaží povedať najmä to, že pre každého je hudbou s veľkým H niečo iné, a pre niekoho je dokonca aj ticho tou najľúbeznejšou "hudbou" na celom svete :) .... možno je "Zvuk hluku" až príliš rozháraný a zbytočne "mysteriózny" na 4 hviezdičky, ale originalitou a nápaditosťou (hlavne prvej polovice) si zaslúži byť vyzdvihnutý nad priemer ;) ... 60-70% (20.11.2011)