Tváří v tvář smrti

První půlka filmu je akorát plná hromady nějakejch zpomalenejch záběrů, do kterejch hraje sračkózní hudba od Madonny. Vůbec nic zajímavýho se tam neděje a je to úplně o ničem. Druhá půlka jakž takž ujde, ale zase to pohřbívá naprosto dementní závěr. Navíc film v podstatě nekončí nijak. Christopher Walken, kterýho mam jinak docela rád, mi tady přišel jak úplnej dement. Seana Penna naopak nemam rád vůbec. Tenhle buransko-mafiánskej film mě naprosto minul. (26.03.2015)

Krásny príklad toho, že aj filmy so slabším scenárom môžu vytiahnuť na výslnie špičkoví herci. A v tomto prípade to boli nepochybne S. Penn a Ch. Walken - majstrovský herecký koncert tu predviedli, obaja chrlili charizmu na všetky strany. Vôbec, čo sa týka záporných postáv, tak na Walkena nikto nemá... je to proste boss. Nešlo od neho odtrhnúť oči. Dejová linka bola síce len o nejakej traktorovej mafii, kde to najzaujímavejšie bolo akože tých pár šokujúcich vrážd mladistvých ku koncu, no ale o to tu aj tak nešlo, nuda tu rozhodne nehrozí. Na slabší nadpriemer to stačí. Pre tých, ktorí majú radi S. Penna alebo Ch. Walkena povinnosť. 70/100 (30.11.2018)

Nejmladší Sean Penn, co jsem kdy viděl, a taky nejmladší Christopher Walken. A ten jeho účes.. První polovinu filmu jsem se jen pochechtával jejich vizáži a tu druhou čekal, jak to celé dopadne. M. S. Masterson je typická kočka osmdesátých let, takže to všechno do sebe pěkně zapadá. Trošku mě zaráží "postřehy" některých kolegů, kteří si stěžují na "feeling" ve stylu osmdesátých let a ohrnují nad ním nos. Já naopak říkám - to byly zlaté časy. (11.01.2009)

6/10 - Také mě v dětství provázela všudypřítomná popová hudba ´eighties´ a k tomuto filmu mě přivedl videoklip k písničce Live to Tell zpěvačky Madonny tuším z jejího druhého CD True Blue z roku 1986 - Quentinovy Reservoir Dogs  jsem viděl už před pár lety a vzpomínám, jak v úvodním rozhovoru v restauraci Tarantino a spol. - mj. experti na Madonninu tvorbu - rozebírali obsah některých jejích textů; uznávám, že takové znalosti o tvorbě této popové hvězdičky nemám a ani už mít nebudu, jelikož v současné době její hudební, ani jinou tvorbu nesleduju... Ale CD True Blue jsem si nedávno z nostalgie poslechl a připadá mi, že v mnohém by se dalo přirovnat k tomuto filmu - také na True Blue jsou silná místa, hitovky, které neomrzí na x-tý poslech, které se střídají se skladbami nedomrlými, tzv. vycpávkami, takže celek je značně nevyrovnaný a nutí vás k tomu si udělat "výběr" v mp3... Něco podobného se dá říct o filmu Tváří v tvář smrti / Na dosah - téměř dvě hodiny se místy vlečou jako slimák, a když už začínáte zívat nudou a kroutit hlavou nad některými scénami, dostanete ránu mezi oči a rázem sledujete jiný film, napínavý akční thriller se silnými, vypjatými momenty, abyste si za pět minut šli opět postavit vodu na čaj... Stejně jako True Blue na poli hudebním, tak i tento film se nezapsal do zlatého fondu americké kinematografie 80. let, nečekal jsem tedy od něj žádný zázrak a odcházím tedy od televize nezklamán... (28.10.2008)

Jak to jen podat. Tenhle snímek má svá pozitiva - tedy minimálně dvě, a to dva hlavní představitele, tedy Ch. Walkena a samozřejmě S. Penna, kteří oba zde opravdu valí. A i někteří "menší" herci zde podávají skvělé výkony. Bohužel ale má i dost negativ, mezi který patří místy vskutku roztodivný střih a nelogický scénář. Ale celkově je to obstojná podívaná, ale není to úplně film, na který by se člověk nějak upamatoval a vracel se k němu. (07.11.2022)