Tváří v tvář smrti

Kolísající snímek o "rodinném podniku" kdesi v Tenessee, odehrávající se v 70.letech. Mladý Brad Whitewood (Penn) se chce připojit k jeho otci (Walken) a několika strýcům (počítaje i začínajícího Davida Strathairna), aby s nimi prováděl nekalé činnosti (třeba kradl traktory). Zamiluje se, uvědomí si, že otec je špatný a chce žít se svojí dívkou jinde. Poté se film konečně rozjíždí. Několik ucházejících scén a herecké výkony (klasicky solidní Penn a jedna z velice dobrých rolí Christophera Walkena, který ji přijal po Robertu DeNirovi, jenž si myslel, že je postava otce moc temná). Snímek Jamese Foleyho stahuje ke dnu především ušidrásající hudba a absolutní nevyrovnanost děje. A ta závěrečná písnička... (21.02.2008)

Těžko říci jak tento snímek vyzníval ve své době, ale dnes přijde značně utahaně a nudně. Špatný film to však není. Honosí se silným scénářem, který je do filmového plátna převeden velmi dobře. Herci charaktery svých postav zcela pochopili a ztvárnili je na výbornou. Napětí je však mírný, až možná téměř žádný. Dnes se mi zdá snímek takový rozpačitý. Nevím kam ho zařadit. Každopádně za shlédnutí stačí. (03.04.2014)

James Foley natočil několik kousků, od kterých bychom mohli očekávat nějaká zásadnější sdělení a ambice, jenže v drtivé většině to neprodal. Neprodal ani tohle drama podle skutečné události, kterak mladý Sean Penn pozná svého otce Christophera Walkena až v dospělosti a nenapadne ho nic pitomějšího, než se přidat k jeho zlodějskému gangu. Holt nezkušené mládí a pokušení velkého světa. Pak se ovšem přitvrdí, otec má prsty i ve vraždě (utopení parťáka jednou rukou, hmm, frajer) a synek neví, jak z tohohle kolotoče ven. Rutinér Foley ctí řemeslné standardy, jenže u řady scén se tváří hrozně znuděně a nenápaditě, až tím otráví i samotného diváka. Mě teda jo. (23.05.2020)

Kriminální drama založené na skutečných událostech a obsazené známými tvářemi (i když třeba mladý Sutherland nebo Strathairn jenom statují v bezeslovných rolích). Sean Penn svůj talent teprve pozvolnu rozehrává (a tato poloha je mi daleko příjemnější než současný sklon k přehrávání), ale Walken ovládá svou roli ze samozřejmou suverenitou a jde vidět, že film je postaven především kolem jejich postav. Škoda, že je scénář jen průměrných kvalit a lepší vyhlídky má až ke konečnému zúčtování. Nostalgické tempo dotváří syntezátorové snění Patricka Leonarda, který složil i ústřední píseň LIVE TO TELL pro Madonnu. 60% (25.01.2009)

Nejmladší Sean Penn, co jsem kdy viděl, a taky nejmladší Christopher Walken. A ten jeho účes.. První polovinu filmu jsem se jen pochechtával jejich vizáži a tu druhou čekal, jak to celé dopadne. M. S. Masterson je typická kočka osmdesátých let, takže to všechno do sebe pěkně zapadá. Trošku mě zaráží "postřehy" některých kolegů, kteří si stěžují na "feeling" ve stylu osmdesátých let a ohrnují nad ním nos. Já naopak říkám - to byly zlaté časy. (11.01.2009)