Horalka

Myslím, že by se filmu hodil lépe anglický název filmu, tedy Dvě ženy.___ Jinak velmi syrový příběh na pozadí konce druhé světové války z prostředí italského venkova, který je ve filmu vykreslen dost přesvědčivě. Se vší chudobou a pokrytectvím. Sophia je výborná, ale nemyslím si, že by to byl oscarový výkon. Ale krása dělá své:-) Belmondovi role uprchlíka- intelektuála naprosto sedla. Nádhera. (23.05.2009)

Velmi pozoruhodné psychologické drama z konce druhé světové války v Itálii. Zajištěná vdova Cesira (temperamentní Sophia Loren) se rozhodne, za stupňujících se náletů, opustit i s dcerou Rosettou (Eleonora Brown) Řím a ukrýt se v rodné dědině v horách, kde už se těch lidí skrývá více. Je ukázáno krásné pokrytectví lidí, kteří mluví o činnech, ale sami nejsou schopni žádného činu, jen jsou schopni okukovat. Z určité letargie je vytrhává přítomnost idealisty Michela (krásně plachý Jean-Paul Belmondo), který je znechucen slabošstvím, chamtivostí a pokrytectvím lidí. Pak začnou prchat italští fašisté, po nich Němci a všichni už nemohou vydržet se nedat na cestu do svých domnovů. A v době naděje přichází totální destrukce. Nejdříve znásilnění matky s dcerou spojeneckými britskými vojáky. Za války, kdy je jedno, kdo je dobyvatel a kdo osvoboditel, protože stáletrvající strach probouzí v lidech neuvěřitelnou schopnost páchat ty nevětší krutosti. Po určitém vzpamatování přichází další rána v podobě smrti Michela, kterého zastřelili Němci. Strhující drama, kde je naděje zabita chaosem a destrukcí zvráceného snažení přežít a kdy podaná pomocná ruka je velkou vzácností v době kdy se projevuje slabošství lidí svou chamtivostí, lakotou a udavačstvím a svými zvrácenými choutkama po moci. (17.01.2010)

Sice už tu tolik věcí nebije do očí skrze skutečnost, že se to celé odehrává za války. Nefalíruje tu tolik prvků ze současnosti výrobního roku - přeci jenom chudý venkov tolik nesvádí k exhibicím současnosti. Ale pořád je Horalka mnohem více sólem Sophie na libovolné téma než čímkoli jiným. Nestat se později Belmondo výraznou hereckou osobností, nebylo by možné vnímat vedle Sophie už vůbec nic. Natož myšlenky z předlohy Alberta Moravii. Ale samozřejmě mě fascinuje skutečnost, že i po 28 letech Sophia sehrála stejnou roli v remaku. Na rozdíl třeba od Giny, která se v nové verzi Římanky stala už o generaci starší postavou. (12.10.2012)

Asi nejlepší Italský film, jaký jsem kdy viděl. Po té, co mě neuchvátili takoví mistři filmového řemesla jako Fellini, Benigni nebo Passollini, přimotal se ke mně zcela náhodou pan De Sica a s mistrnou lehkostí mi před očima odvyprávěl tento poutavý příběh z jedné nejmenované fašistické země, ve které, stejně jako všude jinde, lidé v nehostinných podmínkách zažívali útrapy jedné "nechtěné" války, ztráceli své blízké a okoušeli na vlastní kůži, jak chutná skutečný život. BRAVO!!! ***Věděli jste, že: Sophia Lorenová byla první ženou, která (za svou roli v Horalce) získala oscara za hlavní ženskou roli v neanglicky mluvícím snímku.*** (22.04.2007)

Ani nevím, zda víc plesat nad Cesiriným ohnivým pragmatismem, nad Micheleho idealismem, v němž se snoubí sen o lepších zítřcích s myškinovským křesťanstvím anebo nad bodrými, patřičně přízemními (ač v horách žijícími) vesničany... Výtečně vymyšlené, natočené i zahrané drama, v němž se tragično mísí se správnou dávkou ironického (hrůzy války neumenšujícího) humoru, často postaveného na konfliktu mezi přízemností jedněch a nadzemskostí druhých, (30.08.2012)