Horalka

Je dobré vidieť pre zmenu druhú svetovú vojnu čisto očami civilistov (čiže nie vojakov na bojovom poli) a predovšetkým očami tých, ktorí trpeli najviac a to ženami a deťmi. Tí sa nemali ako brániť a navyše museli čeliť nielen hrozbe smrti, ale aj pre ženy a dievčatá ešte väčším ponížením. Na druhú stranu je film Horalka menej výpravný, ako som čakal a jeho dej nie je nijako zvlášť strhujúci a emocionálne silný aj napriek tomu, čo sa v ňom deje. Dilema medzi tromi a štyrmi hviezdami. (27.08.2012)

Strádanie a život civilistov talianskeho vidieka počas druhej svetovej vojny je v poriadku, no neodpustím si poznámku. Odvaha matky, putovať s dcérkou krajinou sexuálne vyhladnutých chlapov rôznych strán frontu sa mi zdala trúfalá. Hrdinka neobsedela v Ríme, kde mala mužskú záštitu a ani neskôr, kedy ju čertovský oheň hnal rýchlo z vidieka. V čase, keď oblasťou valili rôzne vojská. Dve osamelo putujúce ženy pôsobia vždy na vojakov ktorejkoľvek strany ako med na osy. Symbolická scéna v kostole (strata Božej opory) a následné scény piety, upriamujúcej na nezničiteľnú materinskú lásku neprebili pocit neuváženého konania vdovy. Navonok ukazovaná odvaha bola v jej prípade skôr náhlym emočným rozhodnutím, víťaziacim nad racionalitou, spočívajúcou v zabezpečení základného bezpečia. (28.08.2012)

Asi nejlepší Italský film, jaký jsem kdy viděl. Po té, co mě neuchvátili takoví mistři filmového řemesla jako Fellini, Benigni nebo Passollini, přimotal se ke mně zcela náhodou pan De Sica a s mistrnou lehkostí mi před očima odvyprávěl tento poutavý příběh z jedné nejmenované fašistické země, ve které, stejně jako všude jinde, lidé v nehostinných podmínkách zažívali útrapy jedné "nechtěné" války, ztráceli své blízké a okoušeli na vlastní kůži, jak chutná skutečný život. BRAVO!!! ***Věděli jste, že: Sophia Lorenová byla první ženou, která (za svou roli v Horalce) získala oscara za hlavní ženskou roli v neanglicky mluvícím snímku.*** (22.04.2007)

Vrchárka je slávny a dodnes zaujímavý film. Prirodzene, že rovnomenný román Alberta Moraviu poskytne čitateľovi silnejší a plastickejší dojem o posledných dňoch vojny v jednej časti Talianska vnímaných očami matky, ktorá sa s nedospelou dcérou snaží prežiť jej posledné záchvevy. Celému filmu dominuje Sophia Loren, ktorá svojej energickej žene pôvodom z dediny dala všetko, čo by táto postava mala obsahovať. Len jej dokonalé mejkapy mi rušili dobrý dojem. Belmondo v netypickej úlohe ostal stranou. Úpravy Moraviovho textu sa zhostil Cesare Zavattini a aj keď možno mať voči zvýrazňovaniu niektorých aspektov na úkor iných výhrady, bral som to ako autorskú licenciu. Zaujala ma aj hudba, ale napriek všetkému som išiel oproti pôvodnému hodnoteniu podľa spomienok o hviezdičku dole. (30.09.2012)

Velmi pozoruhodné psychologické drama z konce druhé světové války v Itálii. Zajištěná vdova Cesira (temperamentní Sophia Loren) se rozhodne, za stupňujících se náletů, opustit i s dcerou Rosettou (Eleonora Brown) Řím a ukrýt se v rodné dědině v horách, kde už se těch lidí skrývá více. Je ukázáno krásné pokrytectví lidí, kteří mluví o činnech, ale sami nejsou schopni žádného činu, jen jsou schopni okukovat. Z určité letargie je vytrhává přítomnost idealisty Michela (krásně plachý Jean-Paul Belmondo), který je znechucen slabošstvím, chamtivostí a pokrytectvím lidí. Pak začnou prchat italští fašisté, po nich Němci a všichni už nemohou vydržet se nedat na cestu do svých domnovů. A v době naděje přichází totální destrukce. Nejdříve znásilnění matky s dcerou spojeneckými britskými vojáky. Za války, kdy je jedno, kdo je dobyvatel a kdo osvoboditel, protože stáletrvající strach probouzí v lidech neuvěřitelnou schopnost páchat ty nevětší krutosti. Po určitém vzpamatování přichází další rána v podobě smrti Michela, kterého zastřelili Němci. Strhující drama, kde je naděje zabita chaosem a destrukcí zvráceného snažení přežít a kdy podaná pomocná ruka je velkou vzácností v době kdy se projevuje slabošství lidí svou chamtivostí, lakotou a udavačstvím a svými zvrácenými choutkama po moci. (17.01.2010)