Horalka

Horalku jsem viděl ve stejný den jako Nesnesitelnou lehkost bytí a tím se mi nabídlo úžasné srovnání, když je natočen slavný italský román Italy a slavný český román Američany. Suverénně vítězí Itálie. Četl jsem předlohu od Moravii a mohu s čistým svědomím prohlásit, že se jedná o věrohodné a přesné filmové zpracování, byť v poměrně zhuštěné formě, jenže jinak to u filmu ani nejde a navíc Moravia si ve své knize značně hraje s popisy. Sophia Loren sice hodně křičí, ale bodrou prodavačku, prostou ženu, která bojuje jako lvice a chrání svoji dceru zahrála přesvědčivě. U Belmonda je věčná škoda, že z umělecky ambiciozních a kvalitních snímků "utekl" k Muži z Ria apod. (13.07.2008)

Velmi pozoruhodné psychologické drama z konce druhé světové války v Itálii. Zajištěná vdova Cesira (temperamentní Sophia Loren) se rozhodne, za stupňujících se náletů, opustit i s dcerou Rosettou (Eleonora Brown) Řím a ukrýt se v rodné dědině v horách, kde už se těch lidí skrývá více. Je ukázáno krásné pokrytectví lidí, kteří mluví o činnech, ale sami nejsou schopni žádného činu, jen jsou schopni okukovat. Z určité letargie je vytrhává přítomnost idealisty Michela (krásně plachý Jean-Paul Belmondo), který je znechucen slabošstvím, chamtivostí a pokrytectvím lidí. Pak začnou prchat italští fašisté, po nich Němci a všichni už nemohou vydržet se nedat na cestu do svých domnovů. A v době naděje přichází totální destrukce. Nejdříve znásilnění matky s dcerou spojeneckými britskými vojáky. Za války, kdy je jedno, kdo je dobyvatel a kdo osvoboditel, protože stáletrvající strach probouzí v lidech neuvěřitelnou schopnost páchat ty nevětší krutosti. Po určitém vzpamatování přichází další rána v podobě smrti Michela, kterého zastřelili Němci. Strhující drama, kde je naděje zabita chaosem a destrukcí zvráceného snažení přežít a kdy podaná pomocná ruka je velkou vzácností v době kdy se projevuje slabošství lidí svou chamtivostí, lakotou a udavačstvím a svými zvrácenými choutkama po moci. (17.01.2010)

Tak předem musím vyzdvihnout, jak to De Sica zase skvělé zrežíroval. Všechny scény fungují jak v celku, tak i samy o sobě a kdybych na jakoukoli z nich někde narazil a tenhle film neznal, určitě bych si řekl, že to točil někdo hodně talentovaný. To fakt skutečně klobouk dolů, protože hromadu scén jsem si jejich nápady i mikropříběhy navazující na ústřední příběh opravdu dost užíval. Ať už tou scénou s chlebem, tak i těmy, kdy se uprchlíci snaží odreagovat před všudypřítomnou válkou nějakou jinou činností, ale nikdo nevydrží déle než deset vteřin, aby o ní nezačal znova mluvit nebo nezačal její přítomnost naznačovat. A samozřejmě i ty stěžejní scény jsou hodně silné a všechny jsou natočené a zrežírované naprosto mistrně a drsně i bez použití explicitních scén - scéna znásilnění je tomu úplně ideálním příkladem. A je toho i víc, jen si na ty scény teď hned nevzpomínam, nebo je nedokážu jednoduše popsat. Líbila se mi Sophia Loren v hlavní roli (i když mi ze začátku přišlo, že krapet přehrává), ale snad ještě víc se mi líbil výkon Eleonory Brown v roli Rosetty a hlavně Belmondo v pro něj hodně netradiční roli, u které jsem nějakou dobu i váhal, jestli je to fakt on, nebo jestli se mi zas s někým neplete. Líbilo se mi to, líbilo se mi to hodně a rozhodně jsem se u toho nenudil, ale výhrady i tak mám. Jednak to není po celou dobu tak silné, jak to mohlo být, spíš jen v jednotlivých scénách, a co mi hlavně vadí je hrozně urychlený závěr, který to psychické poznamenání Rosetty sfoukne strašně rychle (a u Cesiry vlastně taky) a začne s ním pracovat až těsně před koncem. Přitom TA scéna v kostele je podle mě pro film stěžejní, představuje určitý zlom a zvrat, který obě hlavní postavy trvale poznamená, takže si podle mě zasloužil i pořádně rozpracovat. Kdyby tohle Se Sica dotáhl (i když to mohla být i vína scénáristy), dám pět bez zaváhání, ale takhle s tím závěrem mám prostě problém a navíc mám i pocit, že celá ta stopáž šla využít na víc, než jen na ty mikropříběhy. Nic to ale nemění na tom, že závěr je skutečně silný a že je silný i celý film. 4* (21.04.2022)

Neorealista De Sica stvoril podľa slávnej Moraviovej predlohy nečakane "obyčajnú", ale silnú melodrámu, mozaiku ľudského utrpenia počas vojny. Práve ona neúplná previazanosť a "literárnosť" samotných epizodických udalostí (na knižný pôvod poukazuje mimo iného už dialóg v úvode, prostredníctvom ktorého do rozpoloženia protagonistov zasahuje postava z minulosti, ktorá sa v deji neobjavuje) môže byť braná negatívne, no pojítko v podobe Cesiry a Rosetty ich stmeľuje do jedného príbehu. Paradoxne však svojim výkonom najviac neoslní krásna Sophia Loren, ktorej herecký vklad do Cesiry pôsobí častokrát až prehnane oproti civilnosti filmu, ale prekvapivo všedný intelektuál Belmondo. Príklon k melodráme potom naznačuje aj hudba a tlak na emocionálnu vypätosť v najsilnejších okamihoch. 80% (22.11.2014)

Sophia Loren a Jean-Paul Belmondo předvádějí zajímavé a silné souznění, které byste možná hlavně od Belmonda nečekali. Ale on byl skutečně natolik velkým hercem, že zvládnul bravurně i podobné role. Obyčejní lidé zde nejsou tak obyčejní, jak by se zdálo, a ani válka není dost silná, aby zabila byť to zlé. (02.05.2017)