Verdikt

Slzy a krása Sophie mě snad nikdy nepřestanou dojímat a sledovat Jeana Gabena je přímo pochoutka, kde to není třeba ani komentovat žádnými superlativy. Oba jsou legendami, které nikdy neomrzí sledovat, vždy to bude nezapomenutelný zážitek. Je těžké srovnávat dva podobné filmy od stejného režiséra a navíc s dokonalým hereckým obsazením, ale kdybych měla přiznat, tak Prožít si své peklo zanechalo na mém srdci hlubší zářez a dodnes mám mrazení při vzpomínce na prozření matky (Annie Girrardot), která odhalila kdo za tím vězí. (22.04.2015)

Je to silné drama, ale ze strany soudce jsem přece jen čekal větší odpor nátlaku, který na něj byl vyvíjen. Troufám si říct, že při svých zkušenostech by dokázal uvážit pravděpodobnost nalezení své ženy, pokud by se obrátil na policii. Zoufalá matka zase nebyla tak silný protihráč, i když si to o sobě myslela. (15.12.2019)

Sedmdesátá léta přála francouzské kriminálce. Důvodů bylo hned několik, v zemi Galského kohouta přicházeli s neotřelými náměty, patrně s pocitem, že obyčejná vražda je pro amatéry, v hlavních rolích se objevovaly herecké hvězdy první velikosti a film téměř nikdy nekončil happyendem. Verdikt je sice psychologickým dramatem, ale jeho syžet má ke kriminálnímu příběhu velmi blízko. Celému filmu kraluje Sophia Lorenová, která je nejen krásná, charismatická, ale také výborně hraje. Zklamáním je pro mě hudba, která v té době byvála výraznou složkou francouzských filmů a dokázala okouzlovat mnižství posluchačů i mimo snímek. Tahle je příliš unylá, než aby mohla někoho okouzlit i při sledování i po mnoha letech stále svěźího filmu. (14.10.2019)

Během Verdiktu se mi vybavil film Prožít si své peklo - rovněž drama matky, která se nasazuje cele pro svoje dítě, i když v jiné konstelaci než tady a ejhle, jaká náhoda - opět režisér Cayatte. Je to zážitek a člověku se až dere slza za dobou, kdy se ve Francii točilo něco takového a kdy to nebyla rarita nebo náhoda - slyšet text, který hrábne i do toho nejčistšího svědomí, a sledovat herce, jimž nevěříte, že je to "předstírání" nebolelo. (13.08.2008)

Excelentní drama s vynikajícím hereckým obsazením.  Lorenová jako slepě milující matka, která není ochotna přijmout fakt, že by se její syn mohl dopustit odporného zločinu a proti ní  bigotní soudce Gabin, který své obžalované nemilosrdně drtí všemi možnými prostředky. Matka má však svůj plán a když je soudci unesena těžce nemocná manželka, rázem tu máme situaci, s kterou se dosud nesetkal a jeho smysl pro spravedlnost je vystaven dosud nepoznanému tlaku.  Obě herecké hvězdy tu září velmi jasně a je to velká podívaná. Scény ze soudní síně plně ovládá Gabinovo charisma a třeba při poradě s porotou jeho výstup snese srovnání s nejlepší soudničkou ever, tedy Dvanácti rozhněvanými muži a člověka až zamrazí při představě, že by tam byl. Lorenová pak  snad nešťastnou a téměř všehoschopnou matku ani nehrála, ona jí v té době byla. Ten strhaný výraz a ty oči zraněné laně... nepříjemně krásné.  A když se její vynucený vztah se soudcem postupně vyvíjí a v jedné chvíli dokonce mezi nimi přeskočí překvapivá jiskra, stává se v pomyslném souboji velikánů v mých očích nevyhlášeným vítězem. Trochu předpokládaný, ale o nic méně zdrcující, závěr pak dává Verdiktu poslední zářez do vyrytého puncu nejvyšší kvality. (20.12.2021)